Bouře venku stále vrčí, samý vítr a šepot, ale je teď tišší – možná unavená. Jako by se uklidňovala. Sedím na posteli se zkříženýma nohama, kolena přitažená k hrudi, na sobě jedno z Asherových triček, které mě prakticky celé polyká. Voní po něm – něčím borovicovým, čistým, temným – a i když je mi teď teplo, přistihuji se, jak tisknu nos k límečku.

Oheň se vrátil k životu, olizuje vzduch měkkým ora