Chodba se zdá delší, než by měla být. Každý krok se rozléhá. Penny se drží blízko, nic neříká, ale cítím, jak mě pozoruje. Čte ve mně.

Ví, že je něco špatně.

Nemýlí se.

Zahnu za poslední roh a prudce se zastavím.

Už je tady.

Rooster.

Sedí na jedné ze dvou mizerných plastových židlí před Ramseyho kanceláří, pohupuje nohou a zírá do chodby, jako by nás čekal už před dvaceti minutami.

Hlava mu vystře