Ten kluk, co si pro mě přišel, vypadá, jako by mohl hrát ve filmu o tomhle místě – vysoký, vlasy na ježka, vyhrnuté rukávy, taková ta dokonale nažehlená, předpisově čistá aura.

Je asi v mém věku. Možná o rok starší.

Roztomilý, takovým tím stylem „hraje na kytaru a nikomu o tom neřekne“.

„Čau,“ řekne a kývne, jako bychom se už znali. „Já jsem Boomer. Ty musíš být Penny.“

Zamrkám. „Boomer?“

Usměje s