„Takže jsi rodičům řekla *co* přesně?“

Mila je v polovině svých ztracených vajec a v polovině dramatického zalapání po dechu, obočí téměř až u linie vlasů.

Upíjím své vanilkové latté a snažím se nečervenat. „Že pro něj možná něco cítím.“

„‚Možná‘? Zlato. Zmizela jsi s ním na tři dny a vrátila ses rozzářená jako nějaká válkou políbená bohyně. Něco cítíš určitě.“

S uchechtnutím vydechnu a posouvám c