Nemůžu se na něj přestat dívat.

Zase sedí za volantem, oči upřené ostře na silnici, jedna ruka na volantu, druhá položená na řadicí páce, jako by mu patřila celá noc. Je tichý, klidný a nečitelný tím způsobem *zádumčivého-hrdiny-co-tajně-plánuje-to-nejromantičtější-rande-tvého-života*, a já jsem prostě –

Rozpuštěná.

Jak je možné, že je toho *víc*?

Samotná garáž byla jako z pohádky. Světlo svíček,