Myslím, že jsem ještě nikdy v celém svém životě nevnímal žádného člověka tak intenzivně.

Sedí naproti mně u mého malinkého jídelního stolu, nohy skrčené pod sebou, a pije druhý šálek čaje, jako by to byla jediná věc, která ji poutá ke světu. Vlasy má ještě trochu vlhké ze sprchy, za uchem se jí kroutí jemná lokna. Neustále si přetahuje rukávy mikiny přes dlaně a pak je zase pouští.

Je to ta stejná