Neptám se jí, jestli chce jít ven.

Oznámím jí to.

Ne proto, že bych byl panovačný – ne k ní. Ale proto, že vím, že to potřebuje. Potřebuje něco normálního. Něco, co nechutná po nemocničním vzduchu a adrenalinu. Takže jí to řeknu, jemně, ale pevně. Dám jí prostor, aby se převlékla. A když vyjde z mého pokoje v té obří mikině a legínách, a vypadá, jako by v noci nespala, i když vím, že spala, něco s