Teď na mně sedí rozkročmo.

Kolena má pevně přitisknutá k mým stehnům, dlaně opřené o můj hrudník a vlasy jí padají dopředu v uvolněných vlnách, které mi otírají čelist, jako by měly svůj vlastní zatracený rozum. Ještě jsem se jí ani nedotkl a už přicházím o rozum.

Pomalým a pevným pohybem vyjedu dlaněmi po jejích stehnech, dokud nesevřu její boky. Patří sem. Do mého klína, do mé náruče, do každé č