Parkuju před studiem, motor vypnutý, prsty bubnuju do volantu.

Obloha už se ponořila do podvečera, do toho chladného odstínu modré, kvůli kterému se pouliční lampy rozsvěcí dřív. Vidím ji přes velká skleněná okna – pořád je u tyče, protahuje se a mluví s Lucem a madame Loretto. Ramena má pokleslá únavou, ale směje se. Nejspíš něčemu hloupému, co řekl Luc. Ten kluk je samá ruka, samá noha a samá pó