Ve studiu je cítit kalafunový prach a stará leštěnka na podlahu, přesně tak, jako vždycky, když jde o hodně. Z aparatury se v útržcích line hudba – ještě ne celá partitura, jen kousky, zlomky, tak akorát, aby udržely nervy v napětí. Přitisknu dlaň k tyči a na vteřinu zavřu oči, jen na tak dlouho, abych uklidnila chvění v žaludku.

Už jsem v kostýmu. V tom měkkém modrém zkušebním kompletu, co mi dal