Nohy mám jako z rosolu, drdol se mi rozpadá a žebra mě z toho posledního pas de deux pořád bolí, ale je mi to úplně jedno. Jedu na vlně euforie po zkoušce, jsem samý adrenalin a nevěřícnost, a pořád se vznáším na tom pocitu, že jsem to zvládla skoro dokonale.

Luc se vedle mě protahuje, jednu nohu přitaženou k hrudi. „Tvoje fouettés byla dneska solidní.“

„Solidní?“ odfrknu si a skloním se, abych si