Vzduch před divadlem je studený, ale já to sotva cítím. Na kůži mi ulpívají třpytky, tváře mě bolí od úsměvu a adrenalin mi pod kůží stále pulzuje jako druhé srdce. Všechno působí hlasitěji – jasněji – jako by někdo zesílil hlasitost světa a ten ještě nepřišel na to, jak se ztišit. Všichni jsou pořád tady, pořád bzučí energií, pořád jeden přes druhého mluví, objímají se a smějí a já jen stojím upr