Všichni byli v šoku. „Není snad Český č. 1 jenom jeden?“

„Jak to, že Charmine daruje taky Český č. 1? Jak to, že jsou dva?“

Amelia zareagovala jako první, ze rtů jí unikl posměšný chechot. „Haha! Co jiného by to mohlo být? Určitě si chtěla zachovat tvář a koupila padělek. Netušila, že Tiffany daruje to samé. Škoda, že je kočka z pytle venku, co? Hahaha!“

„Charmine, nestydíš se? Nemůžeš přinést něco jiného, když jsi tak švorc? Proč bys nosila padělek? Musela jsem být tehdy slepá, když jsem si tě ze soucitu přivedla domů,“ zamračila se Joey Youngová.

Joey nenáviděla Charmine od prvního dne, ale netušila, že žena před ní je její skutečná dcera. Tiffany, kterou zbožňovala, byla adoptované dítě propašované do rodiny Jordanových, což pečlivě naplánovala biologická matka Tiffany, Lara Zabelová.

Než mohla Charmine vůbec odpovědět, přistoupila k ní Tiffany. „Charmine, jak jsi to mohla udělat? Copak nevíš, že kameny mají reiki?“ rychle ji pokárala a hrála roli upřímně ustarané sestry. „Falešné kameny mohou tělu ublížit. Jak jsi mohla dědečkovi něco takového udělat? Prosím, omluv se dědečkovi; věřím, že on i všichni ostatní ti odpustí, když to uděláš.“

„Omluvit se? Ty jsi ta, kdo by se měl omlouvat!“ bránila se Charmine. „Český černo-zelený meteorit č. 1 byl nalezen v jižní části Čech. Podle odborníků dosahuje jeho tvrdost na Mohsově stupnici hodnoty 11 a má schopnost rozdrtit i diamanty. Netřeba dodávat, že věci vyrobené z tohoto meteoritu nelze poškodit nožem ani kladivem.“

Sebevědomá Charmine pak dodala: „Chcete vědět, jestli je tahle socha pravá? Dovolte mi to!“ Aniž by dala komukoli čas zareagovat, Charmine zvedla kladivo a rozbila Tiffanyinu sochu Buddhy.

Bum!

V okamžiku, kdy kladivo dopadlo na sochu Buddhy, domnělý ‚Český č. 1‘ se roztříštil na kousky po celém trávníku. Charmine se hbitě otočila ke své soše Buddhy a rozmáchla se kladivem.

Bum! Bum! Bum!

S každým silnějším úderem zůstávala socha Buddhy nepoškozená, jen její barva tmavla. Všichni byli ohromeni, neschopni pochopit, co se to před nimi děje. Neuvěřitelné!

„Cože! Jak je to možné? Znamená to, že dárek od Tiffany byl celou dobu falešný?“

„Ty rozbité kousky jsou zjevně nějaké pokročilé umělé sklo! Málem nás napálili!“

„Přesně to si myslím taky. Jak by si supermodelka jako Tiffany mohla za pouhých pět let vydělat pět miliard? Teď to dává smysl; je to podvodnice!“

To, co bylo kdysi zvučným chórem chválícím Tiffanyinu štědrost a prosperitu, rychle ztemnělo v atmosféru odsouzení.

„Když jsi věděla, že falešné kameny škodí tělu, jak jsi mohla dědečkovi něco takového udělat?“ opovrhla jí Charmine s trvalým zamračením ve tváři.

„Nevěděla jsem... Opravdu jsem to nevěděla!“ Tiffany energicky zavrtěla hlavou. Otočila se k senioru Jordanovi a překotně vykoktala: „Dědečku, jela jsem do Čech jen kvůli tomuhle...!“

Dědeček chtěl své vnučce věřit, ale pravda, která se před ním odhalila, mu to znemožnila. Jen mávl rukou. „Dobrá, chápu. Možná tě v cizí zemi podvedli,“ poznamenal. „Ostup. Ať někdo přijde a uklidí ten nepořádek.“

V mžiku přišlo několik zaměstnanců uklidit rozbité kousky. Tiffanyina tvář popelavěla, když sledovala, jak se odklízejí střepy. Ten ‚nepořádek‘, který uklízeli, nebylo jen jejích pět miliard dolarů... Odnášeli také její pověst, její důstojnost!

Ponížení ji ještě nikdy nezasáhlo tak tvrdě. Jak to, že má Charmine tolik peněz? Ona si jako supermodelka za pět let nedokázala vydělat ani pět miliard, tak jak je možné, že Charmine vydělala pět miliard v Africe? Nemožné! Odkud se její peníze vzaly?

Jamesi Jordanovi bylo jedno, co se stalo; záleželo mu na té mladé dívce před ním. Před pěti lety neměl jinou možnost, než poslat Charmine do zahraničí, aby se zotavila, ale jeho stesk po drahocenné vnučce nikdy nepolevil. Teď, když se Charmine vrátila s takovou vyzrálostí, James vstal ze svého křesla a kráčel k ní.

Když senior Jordan stanul před ní, láskyplně ji chytil za ruku. „Ach, dítě moje,“ promluvil, „muselo to být pro tebe v posledních pěti letech těžké. Odteď už nikdo nemůže změnit tvé postavení mé vnučky a nikdo tě ode mě nemůže poslat pryč,“ utěšoval ji senior Jordan. „Dědeček na tebe převede slíbený patnáctiprocentní podíl.“

Dav okamžitě propukl v chaos.

Senior Jordan byl k tomuto adoptovanému dítěti tak milující a dokonce byl ochoten jí dát 15% podíl v rodinném podniku! Adoptované dítě, které náhle na pět let zmizelo, bylo najednou zasypáno tím největším požehnáním, o jaké by mohl kdokoli z rodiny Jordanových žádat. Byla to skutečně atraktivní žena s velkorysým srdcem; její budoucnost se v tuto chvíli zdála být dosti jasná.

Hosté obklopili Charmine, aby jí pogratulovali, a zahrnuli ji slovy obdivu a chvály. Tiffany naopak zůstala sama jako měsíc mezi zářícími hvězdami. Byla zcela odsunuta stranou, stejně jako ty rozbité střepy, které před chvílí uklidili. Nikoho nezajímala.

Nakonec si jí někdo přece jen všiml, ale jeho jediný komentář zněl: „Pche, jaká podvodnice!“ V okamžiku, kdy ten člověk odešel, Tiffany zaťala pěsti. Jak jí Charmine tak snadno ukradla záři reflektorů? Ne. O to šlo. Charmine to udělala schválně. Vrátila se, aby se pomstila za to, co se stalo před pěti lety. Tiffany to nenechá jen tak. Se zlobou temnící jí oči vytáhla telefon.

[Chci ji mrtvou.]

Mezitím stál v podkroví sídla vysoký a urostlý muž s jednou rukou v kapse, vyzařující auru nezpochybnitelné úrovně a elegance. Viděl vše, co se odehrálo v zahradě pod ním, a jeho oči byly pevně přilepené na Charmine. Nebyla to obyčejná žena.

Probral se v okamžiku, kdy mu zazvonil telefon. Zvedl hovor a okamžitě promluvil: „Zjistil jsi něco o té dívce z doby před pěti lety?“

„Promiň, brácho. Snažil jsem se, co to šlo, ale nemám žádné stopy k identitě té dívky. Máme ale problém: Momo se ztratil!“

„Cože?“ Muž se prudce otočil a odkráčel.