O pět let později, u brány sídla rodiny Jordanových...

Do areálu vjela oslnivá černá motorka a smykem o 360 stupňů zastavila u vchodu. Stroj s matnou povrchovou úpravou, vybavený špičkovými technologiemi, byl naprostý krasavec. Z oblaků prachu se vynořila elegantní noha. Z motorky sesedla žena, sundala si helmu a její dlouhé vlasy zavlály ve větru.

Charmine Jordanová zírala na nápis „Sídlo rodiny Jordanových“ a její rudé rty se zkroutily do slabého úšklebku. Konečně se po pěti dlouhých letech vrátila. Naposledy, když tu byla, snesla se na ni smršť tragédií; kvůli kopancům do břicha málem přišla o život, potratila a byla falešně obviněna z podvádění Juliana, ačkoli to na ni ve skutečnosti nastražili Julian s Tiffany. Rodina Jordanových, která roztrhala její důstojnost a pověst na kusy, jí odebrala podíl ve firmě a donutila ji ze dne na den odjet do Afriky. Jako by to nebylo dost kruté, dali jí na přežití jen naprosté minimum. Posledních pět let snášela nelidské mučení a utrpení. Teď byla připravena vzít si zpět vše, co jí patřilo! Udělala první dlouhý krok, pak další a vydala se k sídlu.

V zahradě číšníci obsluhovali hosty drahými jednohubkami a vínem, zatímco si významní hosté vyměňovali pozdravy. Dnes se slavily 70. narozeniny seniora Jordana; v sídle se sešly všechny celebrity a rodiny z vyšší společnosti v Burlington City. Skupina lidí nadšeně obklopila seniora Jordana a zahrnovala ho dary a přáními.

„Tati, tohle je tvůj oblíbený čaj. Přinesl jsem ti tenhle klasický, sto let starý čaj Pu-erh v hodnotě pěti set tisíc.“

„Dědečku, tohle je slavný obraz ‚Vysoko na nebi‘ od Čchi Paj-še a vyvolávací cena je téměř pět set milionů. Přeji ti, dědečku, dlouhověkost jako té postavě na obraze.“

„Dědečku, tady je nefritový Buddha, kterého jsem pro tebe nechala speciálně vyrobit, v hodnotě pěti miliard. Doufám, že se ti bude líbit!“ Z druhého konce místnosti se ozval jemný a krásný hlas. Ten hlas zněl klidně jako nebeská záře.

Tiffany Jordanová pak s elegancí vykročila vpřed, její rysy byly krásné a jemné jako vždy. Její krása přitahovala pozornost všech. Následovali ji čtyři asistenti, kteří nesli desku potaženou červeným hedvábím, na níž seděl důmyslně a nádherně vyřezávaný nefritový Buddha. Pod jasným slunečním světlem vyzařoval lesk jako tajemství prastarých lesů. Textura byla hutnější, chladnější a hlubší než u samotného nefritu.

Dav v tu chvíli propukl v jásot.

„Můj bože! Co je to za nefrit? Ta barva je tak sytá; to jsem v životě neviděl!“

„To je český černo-zelený meteorit č. 1! Vyvolávací cena je pět miliard!“

„Cože? Český č. 1? Ten jediný černo-zelený meteorit na světě?“

„Správně! Podle zpráv má český č. 1 velmi speciální materiál, který je dokonce tvrdší než hexagonální diamant. Patří k typu železných meteoritů a žádný hydraulický lis by ho nerozdrtil!“

„Bože! Ze všech nefritů a perel se Tiffany rozhodla darovat takový unikátní a jedinečný meteorit!“

„Jak je laskavá! Tiffany je skutečně nejslavnější supermodelka na světě. Nemůžu uvěřit, že koupila ten meteorit a nechala z něj vyřezat sochu Buddhy!“

Vzduchem se nesla slova chvály, o Tiffany se mluvilo jen s obdivem a úctou. Tiffany se naopak v chvále tajně vyžívala. Pevně věřila, že dříve či později dědečka okouzlí a ten jí nakonec dá těch 15 % akcií. Tím by se stala největším akcionářem Jordan Group. Navenek si udržovala svou skromnou fasádu a měla hlavu sklopenou. „Prosím, všichni, nepřechvalte mě. Jen chci udělat dědečkovi radost svými pětiletými úsporami. Jsem prostě šťastná, že se to dědečkovi líbí.“

„Líbí se mi to. Samozřejmě, že se mi to líbí!“ James Jordan opakovaně přikývl a tvář mu zdobil potěšený výraz.

Z ničeho nic někdo promluvil: „Kdo je to? Připadá mi povědomá!“

Všichni se na místě zarazili, jakmile stočili pohledy tím směrem. Od vchodu do zahrady na vzdáleném konci uličky kráčela po červeném koberci Charmine v černé kožené bundě a kalhotách. Charmine měla dlouhé a štíhlé tmavé vlasy, které jí při chůzi vlály. Působila čistým a upraveným dojmem, a ačkoli z ní vyzařovala arogance a smělost, vypadala klidně, podobná tiché vodě.

Tiffanyina zářivá nálada se v okamžiku propadla. Byla to Charmine! Copak nezůstala v Africe celých pět let? Když to kontrolovala, neměla být spálená a ošklivá? Jak to, že vypadá tak krásně?

I její rodiče byli ohromeni. Proč se vrátila? Taková ostudná adoptovaná dcera... Tohle nebyla vhodná doba k návratu!

Joey Youngová, matka Charmine, rychle vykročila vpřed a ukázala na Charmine. „Co to máš na sobě? Víš, kde jsi? Jdi na dvorek, nedělej nám ostudu!“

„Charmine možná přišla oslavit dědečkovy narozeniny,“ ozvala se Tiffany navzdory své vnitřní nevoli. „Proč ji nenecháme zůstat?“ dodala a přetvářka údajně milující sestry ani na okamžik nezakolísala.

Veškerá pozornost padla na Charmine.

„Oslavit? Přišla s prázdnýma rukama. Jaké je to ‚slavení‘?“

„Adoptované děcko, co bere rodinné peníze za nic, jak by si mohla něco dovolit? Je dobrá leda tak k tomu, aby nežádala o další peníze!“

„Senior Jordan pro ni schraňoval 15 % akcií, a ona se přesto ukázala s prázdnýma rukama!“

„Co tu ještě děláš, adoptované děcko? Zmiz! Na co civíš? Nemůžeš si dovolit ani pohlédnout na tenhle kámen. Víš, kolik stojí? Pět miliard!“ řekla sestřenice Amelia Jordanová a strčila do Charmine, čímž potvrdila roli tyrana, kterým vždycky byla.

„Vsadím se, že jsi tolik peněz po letech v Africe ani neviděla. Neukázala ses ani s dárkem za padesát dolarů. Jak se opovažuješ sem přijít?“

Charmine to nerozhodilo a její rudé rty se zkroutily do slabého úsměvu. „Kdo řekl, že jsem přišla s prázdnýma rukama? Jaká náhoda, že jsem si taky připravila Český č. 1.“ Jakmile domluvila, tleskla rukama a vpřed vystoupili čtyři asistenti se sochou Buddhy.

Socha byla naprosto stejná jako ta, kterou Tiffany darovala senioru Jordanovi!

Byla... identická! Co se stalo?