Ve škole to bylo trapné. Měli spolu všechny hodiny kromě jedné a Thea dělala vše pro to, aby se trojčatům celý den vyhýbala nebo je ignorovala. Všichni poznali, že se něco děje. Obvykle byli nerozluční. Kai měl většinou paži přehozenou přes její ramena. Alaric jí vždy nabízel rámě, když šli, protože často nedávala pozor, kam jde. Conri se držel lemu jejího trička, aby ji měl nablízku. Dnes je ignorovala, odcházela z každé hodiny, jakmile zazvonilo, nikam s nimi nechodila a dbala na to, aby mezi nimi bylo dost místa.

Thea byla obvykle dobrosrdečná a veselá, ale dnešek strávila zamlklá. Místo aby obědvala u jejich obvyklého stolu, šla do knihovny, aby byla sama a mohla přemýšlet.

Mohla jí být vyčítána přitažlivost k trojčatům? Všichni je chtěli. Byli to alfové. Vyzařovali moc a sex-appeal: vysocí, tmavé vlasy, křišťálově modré oči, krásné ostře řezané tváře, silné čelisti, vyrýsované lícní kosti, široká ramena, nekonečné svaly. Byli nádherní i mezi vlkodlaky, kteří už tak byli nadpřirozeně atraktivními bytostmi.

Možná se z toho dokáže vzpamatovat. Kdyby dokázala vymyslet způsob, jak zkrotit své libido, věci by se mohly vrátit do normálu.

Možná byla jen plná hormonů, protože se blížila její první přeměna. Co když se ukáže, že její vlk je nadržená bestie a ona bude muset neustále uspokojovat své choutky?

Možná existují bylinky, které by mohla užívat na potlačení hormonů nebo nadrženosti. Mohla by se alespoň podívat na zamaskování svého pachu. Na to přece musí být bylinky.

Začala hledat knihy, které by jí mohly poskytnout vhled, jak to napravit. Čarodějky uměly všelijaké věci, ale s těmi si zahrávat nechtěla. Byly to nepřítelkyně vlkodlaků. Nebezpečné. Raději by opustila smečku, než aby využila čarodějky.

Milovala tuhle smečku. Ty lidi. Svou rodinu. Trojčata. Všechno, co kdy chtěla, bylo být betou a pomáhat této smečce zůstat tou nejmocnější, nejžádanější na západním pobřeží. Nechtěla odejít. Půjčila si několik knih a dala si je do batohu, aby si je vzala domů.

Po škole šla poslušně na cvičiště, aby vedla trénink po boku trojčat. Nedívala se jim do očí, což Kaie a Conriho dráždilo. Snažila se vypadat profesionálně a mluvila na ně jen v nezbytných případech. Vyvolávala jiné vlky, aby předvedli věci, u kterých obvykle využívali jeden druhého.

Po tréninku Thea obvykle zůstávala a povídala si se členy smečky. Tentokrát okamžitě odešla. Šla do sídla smečky, vzala si nějaké jídlo a pak šla do svého pokoje číst knihy, které si půjčila. Na společnou večeři smečky nešla.

O chvíli později měla sepsaný seznam všech bylinek, které chtěla. Sešla dolů do lékárny v obecní části území smečky a podala seznam lékárníkovi. Starší pán shromáždil položky, označil je, zabalil a rozdělil do skupin.

„Tyto jsou nejúčinnější ve formě čaje. Můžete je smíchat se svým oblíbeným čajem nebo tu hořkou chuť přetrpět samotnou. Tyto jsou nejúčinnější, když se kouří. Máte z čeho kouřit?“

„Ne,“ řekla Thea.

Lékárník odešel a vrátil se s dýmkou a zapalovačem. Předvedl jí, jak ji používat a jak ji čistit.

„Vymyslel jsem také směs, která by vás mohla zajímat. Je to sprej. Naši bojovníci a stopaři ho pravidelně používají k maskování svých pachů. Chtěla byste ho vyzkoušet?“

„Ano, prosím.“

Přidal ho k balíčku a podal jí ho. „Kdybyste měla jakékoli dotazy, neváhejte se na mě obrátit.“

„Děkuji.“ Zaplatila za ně. „Můžete se ujistit, že je budete mít na skladě? Pravděpodobně je budu kupovat pravidelně.“

„Jistě, slečno Lyallová.“

„Theo. Prosím, říkejte mi Theo, pane Garrity.“

„Jistě, Theo.“ Usmál se na ni.

Vrátila se do svého pokoje a nastudovala si, jak bylinky připravit. Kolik jich použít, jak dlouho louhovat čaj, jak dlouho budou účinky trvat. Usnula s hlavou v knize, ostatní byly rozházené kolem ní na posteli.

Probudila se, když se matrace prohnula. Dvě silné ruce ji přitáhly k teplému tělu. Okamžitě věděla, že je to Alaric. Vždycky věděla, které trojče je které, už od dětství. Všichni ostatní měli problém je rozeznat, protože byli identičtí. Odklidil knihy z její postele, narovnal je na stůl a přikryl ji dekou.

„Ahoj,“ řekl Alaric tiše. „Chyběla jsi mi na večeři. Chyběla jsi mi celý den. Jak ti je?“

„Nevím,“ odpověděla Thea.

„Něco zkoumáš.“

„Nechci o tom mluvit.“

„Dobře. Nemusíš. Můžu tu s tebou zůstat jako za starých časů?“

Trojčata se dříve každou noc vkrádala do jejího pokoje a spala s ní. V její posteli se jim vždycky spalo lépe. Před pár lety s tím přestali. Thee to společné spaní chybělo, ale nikdy by se nevkradla do žádného z jejich pokojů. Musela to přijmout.

Thea přikývla. I při zhasnutých světlech se ve tmě viděli. Nevěděla, jestli s ním ještě někdy bude moct spát. Dnes v noci to nečekala, ale být v jeho náručí bylo uklidňující. Obmotala mu paže kolem pasu. Upravil si polohu a přitiskli se k sobě. Zahákl si její hlavu pod bradu. S tváří na jeho hrudi vdechovala jeho vůni. Uklidňovalo ji to a zároveň rozesmutňovalo. Věděla, že není její. Nikdo z nich nebyl. Vyhrkly jí slzy.

„Hej,“ špitl Alaric. Hladil ji po zádech nahoru a dolů. „Co se děje?“

„Bojím se, že o vás přijdu.“ Popotáhla.

„To se nikdy nestane. Jsi s námi zaseknutá navždy.“

Přála si, aby to byla pravda. Spokojila se s tím, že dnes v noci bude v Alaricově náručí.

Držel ji a přejížděl po ní prsty, dokud neusnula.