Thea sprintovala do školy. Nemohla riskovat, že narazí na trojčata zpátky v sídle smečky. Zamířila do dívčích šaten, aby se osprchovala.

Co to s ní bylo? Ještě nikdy se při tréninku nevzrušila. Vždycky byla profesionální. To si šetřila pro své chvíle o samotě.

Ano, od té doby, co trojčata přišla do puberty, byla čím dál svalnatější a teď ji skutečně dokázala přemoci, a ano, tajně se jí to líbilo. Klíčové slovo bylo tajně. Chtěla, aby její budoucí alfové byli silnější. Také je chtěla mít na sobě. To byl ten pravý důvod, proč ji někdy dokázali přišpendlit k zemi. Dovolila jim to. Nic z toho neměli vědět. Nikdo to neměl vědět.

Měla být příští betou. Jejich betou. Nemohla ten vztah komplikovat tím, že po nich bude toužit. Beta nemůže být zamilovaná do svých alfů. Nikdy by tu pozici nezískala, kdyby se kolem nich chovala jako zamilované štěně nebo kdyby z ní bylo cítit vzrušení, kdykoli by byli nablízku. Jakmile by si trojčata našla své družky, luny by chtěly, aby byla nahrazena. Proto byla většina bet mužů. Tedy kromě toho, že samci byli téměř vždy silnější.

Ona však měla krev alfy. Její otec byl betou jejich smečky – Nový úsvit, největší smečka na západním pobřeží –, ale byl čtvrtým synem alfy z východního pobřeží. Jeho smečka ho nepotřebovala a on chtěl být užitečný, tak přišel sem dělat betu. Theina matka byla také dcerou alfy.

Thea byla silná. Vysoká, silná a trénovala tvrději než kdokoli jiný.

Otec trojčat, alfa Ulric, ji zapojil do výcviku svých synů od prvního dne. Nevysloveným očekáváním bylo, že převezme pozici svého otce, stejně jako trojčata převezmou tu svou.

Teď to všechno bylo v ohrožení. Předvedla, proč by žena neměla být betou. Myslela si, že má svou přitažlivost k nim pod kontrolou, ale když ji všichni kousali, něco ovládlo její tělo. Když ji kousli do místa pro označení, ten sten byl stejně mimovolný jako trapný. V jednu vteřinu proti nim bojovala. V další byla vláčná a chtivá.

Už se chystala naklonit boky a přitisknout se ke Kaiovi, když všichni ztuhli. Museli být zděšeni zvukem jejího stenu. Pak nasáli vzduch a ucítili, jak moc je vzrušená! Jak se na ně bude moci ještě někdy podívat? Neměla přestat utíkat u školy. Potřebovala odjet z města. Ze státu. Ze země. Co si to nalhávala? Z planety.

Vylezla ze sprchy a převlékla se do náhradního oblečení, které tam měla. Její život tady skončil. Nemohla jít na vyučování. Všechny hodiny kromě jedné měla společně s trojčaty. Bude muset odejít a začít nový život někde jinde. Možná by ji přijala smečka jejího strýce na východním pobřeží. Až se usadí, zavolá rodičům a omluví se, že udělala rodině ostudu.

Vyšla ze šatny a vrazila přímo do trojčat. Alaric měl na rameni Thein batoh a v ruce broskev. Prudce se otočila a rozběhla se opačným směrem.

„Hej!“ zavolal Kai.

„Theo, stůj!“ křikl Conri.

Alaric ji dohonil jako první. Chytil ji za paži a otočil ji čelem k sobě. „Theo, co to děláš?“

„Utíkám pryč,“ řekla. Conri a Kai je doběhli. Všichni tři kolem ní utvořili kruh.

„Proč?“ zeptal se Conri.

„Co myslíš? Jsem ponížená.“

„Proč se stydíš? To je v pořádku,“ řekl Kai.

„Ne, to není a už se to nikdy nestane,“ odsekla Thea.

Kaiovy ruce jí přejely po bocích nahoru. Přistoupil k ní blíž a přitiskl ji na Conriho a Alarica, kteří ji každý drželi za jednu paži. Kai se sklonil, přejel jí rty po klíční kosti a pak až k uchu. Potlačila jakýkoli zvuk, který se jí dral z hrdla.

„Chceš říct, že kdybychom ti políbili krk, nevzrušilo by tě to?“

Přiblížili nosy k jejímu krku a nadechli se. Thea sevřela nohy k sobě a snažila se mírnit horkost, která v ní narůstala. Kaiova ruka sjela dolů a vklouzla jí pod tričko. Jeho prsty zavadily o vnitřní stranu pasu jejích kalhot.

„Kdybych tam sáhl a dotkl se tě, nebyla bys pro nás vlhká?“

Stálo ji to veškeré úsilí, aby ho neprosila, ať udělá přesně to. Podle toho, co si dokázala domyslet, to byla nějaká zkouška na pozici bety a ona v ní žalostně selhávala. Ta myšlenka ji rychle vystřízlivěla a v Thee narostl hněv – ne na Kaie, ale na sebe. Nebyla materiálem pro betu. Obrenila se, vytrhla paže Conrimu a Alaricovi a strčila do Kaie.

„To nikdy nezjistíš, Kaisere Valko,“ řekla a použila jeho celé jméno. To dělala, jen když byla naštvaná.

Rozběhla se a počkala, až zahne za roh, aby si otřela slzy z očí.

„Dobrá práce, idiote,“ slyšela Thea Alarica říct Kaiovi.

„Cítím ji. Proč se tomu brání?“ zeptal se Conri.

Doběhla ke své skříňce, než ji Alaric dohonil. Nabídl jí její batoh.

„Myslel jsem, že ho budeš potřebovat, když ses nevrátila do sídla smečky,“ řekl. „Dal jsem ti tam náhradní oblečení.“

„Díky.“ Vzala si od něj tašku. Podal jí broskev.

„Říkal jsem si, že jsi neměla ani snídani.“

Chtěla ho obejmout. Místo toho si vzala broskev. „Díky,“ hlesla. Vždycky se mohla spolehnout, že se o ni Alaric postará, že jí zlepší náladu, ale tohle nedokázal napravit ani on.

„Omlouvám se za Kaie. Jsi v pořádku?“

„Nemůžu tu po tom všem zůstat,“ řekla.

„Co tím myslíš? Kam bys šla?“

„Ke smečce mého strýce? Kamkoli jinam, vážně.“

„Theo, nikam nejdeš. Vystopujeme tě a přitáhneme zpátky. Ty neodcházíš.“

„Ty to nechápeš.“

„Nenech se odradit jeho nezralostí.“

„To není jím. Jen mě zkoušel. Selhala jsem. Já jsem ten problém.“

„Cože?“ podivil se Alaric. Kai a Conri zahnuli za roh a pomalu se blížili.

„Jak s vámi můžu dál trénovat? Nemůžu.“ Popadla své věci a zavřela skříňku.

„Theo, to, co říkáš, nedává smysl.“

„Přemýšlej o tom. Pokud nemůžu trénovat, má budoucnost ve smečce skončila.“ Otřela si slzy, které nedokázala zastavit, a odešla.

Kai a Conri se připojili k Alaricovi u Theiny skříňky a sledovali, jak odchází.

„Myslím, že jsme to podělali,“ řekl Alaric.