Jasmine si dříve myslela, že taková slova Natalii okamžitě vyprovokují k záchvatu vzteku. Ale k jejímu překvapení se na ni Natalie usmála a zdvořile odpověděla: „Díky za starost. Všem se nám daří dobře.“

Jelikož se jí nepodařilo nevlastní sestru vyprovokovat, Jasmine zvedla obočí a pokračovala v posměšcích: „Z dcery bohaté rodiny ses přes noc stala bezdomoveckou nulou. Teď jsi oblečená v levných hadrech a děláš podřadnou práci. Vážně si myslíš, že ti uvěřím, když říkáš, že se máš dobře?“

Navzdory opovržení, které protkávalo její urážky, nebyla Jasmine schopna skrýt žárlivost, která jí zářila v očích.

Důvodem její závisti bylo, že Natalie nevypadala ani v nejmenším poraženě. Naopak, zdálo se jí, že způsob, jakým se Natalie nyní nese, je ještě sebevědomější a půvabnější než dříve. Jasmine viděla, jak bezchybnou má Natalie pleť i bez make-upu. To vše dohromady způsobovalo, že vypadala ještě mladistvěji, jako by z ní vyzařovala jakási vnitřní záře.

Tohle byl ten druh vzhledu, který se za peníze koupit nedal.

Ani se svou silně nalíčenou tváří neměla Jasmine šanci zastínit Nataliinu krásu.

Navíc se Natalie na Jasmininy urážky pouze usmívala, aniž by řekla jediné slovo. Její úsměv byl tak sebevědomý, že Jasmine hluboce zneklidňoval.

„Čemu se směješ?“ dožadovala se Jasmine.

„Ale nic. Jen jsem přemýšlela o tom, jak bys měla trávit čas vymýšlením dalších návrhů, místo abys tu stála a litovala mě.“

Ačkoli byla Natalie posledních pár let v zahraničí, slyšela o některých fámách kolujících v módním průmyslu – fámách o tom, co Jasmine prováděla.

Při pohledu na Jasmine, která nyní soptila vzteky, Natalie věděla, že její slova zjevně uhodila hřebíček na hlavičku.

„Ty!“ zaječela Jasmine a zatnula prsty v pěst.

V tu samou chvíli zavolal sladký dětský hlásek: „Maminko! Maminko!“

Z druhého konce chodby se zničehonic objevily dvě malé děti. Byla to dvojčata – chlapec a dívka.

Když Natalie uslyšela své děti, neztrácela už čas slovní přestřelkou s Jasmine. Prošla kolem své nevlastní sestry a zamířila k dětem.

Mladší z těch dvou, Sharon, se vrhla k matce a zavrněla: „Mami, teta Joyce tě hledá.“

„Dobře. Tak ji pojďme najít.“ Natalie pohladila dceru po jemných, hedvábných vláscích. Držíce jedno dítě v každé ruce, odvedla je z toho místa pryč.

Mezitím Jasmine zírala na ty dvě děti v naprostém šoku, zatímco sledovala Natalii odcházet. Je to pár let, co jsme se neviděly, ale ona má teď děti?

Chlapec, Connor, se náhle otočil, aby se podíval na Jasmine, a jeho tmavé oči se střetly s jejími.

Ten pohled byl tak intenzivní a povědomý, že Jasmine se prudce nadechla, když jí to došlo.

Jeho tvář... vypadá téměř identicky jako Shaneova! Vlastně, ten jeho pohled je úplně stejný! Neříkejte mi, že ty děti jsou jeho?

Při té myšlence se jí z tváře vytratila barva. Nečekala, že stačí jedna noc, aby Natalie otěhotněla.

V tu chvíli jí hrozilo, že ji pohltí vlna hrůzy a děsu.

Pokud je Shane opravdu jejich otcem, jejich pouhá existence je pro mě hrozbou! Ne, to nemůže být pravda! Musím tomu přijít na kloub!

Na okamžik její mysl zaplnil strach a úzkost, které zachvátily celou její bytost. Nevědomky svírala kabelku tak pevně, až jí zbělely prsty, zatímco se snažila vymyslet, co dělat. Otočila se a chystala se pronásledovat Natalii, když ji Pennyin výkřik zastavil na místě.

„Jasmine, tady jsi!“ Když si Penny všimla Jasmininy bledé tváře, zeptala se ustaraně: „Je ti špatně?“

„Jsem v pořádku,“ odpověděla Jasmine stroze.

Nechtěla, aby se kdokoli další dozvěděl o tom, co před chvílí viděla.

Jelikož Jasmine odmítala mluvit, Penny moudře nechala téma být. Pak připomněla: „Jasmine, dnes večer je ve městě večeře. Jestli nevyrazíme hned, určitě přijdeš pozdě.“

Dostat se odsud do centra města by zabralo asi hodinu jízdy.

Když to Jasmine slyšela, byla viditelně nespokojená, že ji komanduje její asistentka, a tak odsekla: „Odkdy ty rozhoduješ o mém rozvrhu?“

„Pan Thompson tam bude taky,“ dodala Penny zoufalým tónem a Jasmine na to neměla co odpovědět.

Posledních pět let si před Shanem pracně udržovala svou image. Nedovolí tedy, aby byť jen sebemenší chybička vše zničila.

Po zvážení pro a proti se nakonec rozhodla, že to nestojí za to. Zatnula zuby a podívala se směrem, kterým odešla Natalie.

Já si prosadím svou, Natalie... věř mi... prosadím...

O několik vteřin později neochotně odešla s Penny.