Jelikož byl Connor malý uličník, jedno obočí mu vyletělo vzhůru, než se mu rty zkřivily do úšklebku.

Vypadá to, že budu mít šanci pomstít se za maminku!

Otočil se, vrátil se k matčinu boku a zvedl k ní hlavu. „Mami, rozmyslel jsem si to. Můžu dostat čokoládovou zmrzlinu?“

Natalie, která se právě chystala zaplatit u pokladny, se na Connora překvapeně otočila.

Její syn se na ni nevinně usmíval, po jeho dřívějším opovržení nebylo ani památky.

Sním snad? Copak umí prasata létat?

Nicméně Natalie koupila Connorovi další zmrzlinu a pak se jich obou zeptala: „Tak kam půjdeme dál?“

Od té doby, co uvedla na trh svou značku, byl její volný čas nesmírně vzácný. Proto měla v úmyslu strávit celý den se svými milovanými zlatíčky.

„Pojďme na vláček!“ navrhla dychtivě Sharon. Prvním patrem nákupního centra projížděl malý vláček.

Zdálo se, že to Connorovi nevadí, a tak se vydali k vlaku. Ale v polovině cesty se najednou zastavil a řekl: „Mami, musím na záchod.“

„Dobře, tak běž. Počkáme na tebe u vlaku,“ souhlasila Natalie bez dlouhého přemýšlení.

Vůbec se nebála poslat ho samotného na toalety. Na rozdíl od většiny dětí v jeho věku měl Connor vždy vynikající paměť a byl neuvěřitelně samostatný.

Toalety v nákupním centru se nacházely poměrně daleko od vlaku a Connor to věděl. To byl přesně ten důvod, proč se rozhodl zamířit na záchod právě v tuto chvíli.

Kousek poodešel, než natáhl krk, aby zkontroloval, zda se matka dívá. Spokojený, že se nedívá jeho směrem, se otočil a rozběhl se k butiku, který viděl předtím.

„Zabalte mi tohle. A tamto taky.“

Mezitím Jasmine stále procházela oblečení v luxusním butiku.

Protože byla velmi důležitou zákaznicí, prodavačky byly zaneprázdněny plněním každého jejího přání a rozkazu. Byly tak zaměstnané, že si nikdo nevšiml malého chlapce, který vešel do obchodu s kornoutem zmrzliny v ruce.

Právě v tu chvíli Jasmine zaujaly dlouhé levandulové večerní šaty. Měly hluboký výstřih a vysoký rozparek. Šaty byly navrženy tak, aby obepínaly ženské křivky na těch správných místech a zároveň zdůrazňovaly její nejlepší přednosti, čímž by z ní učinily střed pozornosti. Když na ty šaty zírala, už si představovala, jak úchvatně by v nich vypadala.

Navíc se zrovna blížil večírek, kterého se měla o pár dní později zúčastnit se Shanem. Byla to tedy šance předvést svou svůdnou postavu a za nic na světě by si ji nenechala ujít.

Když si vezmu tyhle šaty, Shane se do mě určitě zblázní. Je nemožné, aby to přehlídl!

S touto myšlenkou Jasmine spěšně nařídila jedné z prodavaček, aby jí je přinesla, protože se nemohla dočkat, až si je vyzkouší.

Ve stejnou dobu se Connor potuloval po butiku a hledal Jasmine. Nakonec ji po několika minutách zahlédl v záplavě šatů.

V tu chvíli už byla Jasmine převlečená do večerní róby. Právě se obdivovala v zrcadle, zcela nevědoma si malého chlapce stojícího za ní.

Když si Connor vzpomněl, jak hrubá byla tato žena k jeho matce, cítil, jak v něm narůstá vztek. Při pomyšlení na to se mu hluboce svraštilo obočí.

Zatímco byla rozptýlená, připlížil se blíž a zastavil se v té správné vzdálenosti od ní.

Pak záměrně zvýšil hlas a zakřičel: „Paní, vaše šaty jsou tak krásné!“

Náhlý výkřik za zády Jasmine vylekal.

Instinktivně se otočila, aby se podívala. K její smůle její rychlý a prudký pohyb způsobil, že lem jejích večerních šatů narazil přímo do kornoutu se zmrzlinou v Connorově ruce.

Connor rychle zareagoval a využil šance, aby uvolnil sevření kornoutu.

Plác!

Zmrzlina se rozprskla na Jasmininy šaty a okamžitě je potřísnila obrovskou hnědou skvrnou.

„Ty spratku!“ zaječela Jasmine vzteky, když byly její milované šaty zničeny. Nicméně, když se podívala na dítě před sebou zblízka, byla naprosto ohromená.

Není to Nataliin syn? Jak je ten svět malý!

„Moc se omlouvám, paní! Nechtěl jsem vám ušpinit šaty.“ Navzdory omluvě, která Connorovi splynula ze rtů, nebylo na jeho tváři ani stopy po lítosti.

Naopak, mračil se a rty měl pevně sevřené. Díky tomu vypadal až děsivě podobně jako Shane.

Jasmine zatnula zuby, potlačila hněv a přilepila si na tvář přátelský úsměv. Odpověděla tak jemným tónem, jakého byla schopna: „To je v pořádku. Vím, že jsi to neudělal schválně.“

Když Connor hleděl na ženu před sebou, žasl, že se na něj Jasmine po tom, co provedl, stále dokáže usmívat.

Jeho původní plán byl naštvat ji tak moc, aby se na veřejnosti ztrapnila.

„Ale já jsem vám zničil šaty! Vy se nezlobíte?“ Vzal si příklad ze Sharon, rozšířil oči a nevinně zamrkal na Jasmine.

Dal si záležet, aby vypadal co nejneškodněji a nejupřímněji. Koneckonců, musel svou roli zahrát dokonale.