Natalie nemohla uvěřit svým uším.

Možná musí vyřídit něco důležitého, a proto tak spěchal pryč? Pokud je to tak, možná se později vrátí. Teda, musí... ne?

Požádala tedy sestru o samolepicí lístek a načmárala na něj své kontaktní číslo. Když ho podávala sestře zpátky, řekla: „Tohle je číslo na můj mobil. Kdyby se vrátil, prosím, dejte mu ho.“

Mezitím v zasedací místnosti ústředí Thompson Group panovala tíživá atmosféra.

Shane stál v čele místnosti jako král přehlížející své poddané. Jeho chladný pohled přejížděl po všech přítomných v místnosti.

Když si všiml, že několik z nich už pěkně dlouho neviděl, koutky úst mu lehce cukly. Zničehonic mu ze rtů unikl výbuch drsného smíchu.

„Copak dnes vyplácíme dividendy? Vy jste tu vážně všichni! Páni, jaká vzácná příležitost...“

Jeho hluboký hlas autoritativně zazněl, prořízl vzduch a udeřil do mužů sedících u stolu.

V tu chvíli se nikdo z nich neodvážil promluvit.

Důvodem plné účasti byla zpráva o Shaneově únosu, která se rozkřikla. Každý, kdo o tom slyšel, přišel zjistit pravdu.

Pokud by ta fáma byla pravdivá, pak by Thompson Group čekala změna vedení.

Ale skutečnost, že Shane stál před nimi a vypadal naprosto v pořádku, je přiměla uvědomit si, že ta zpráva nebyla nic než fáma.

Po několika vteřinách ticha Mike Lanner, nejstarší z přítomných mužů, prohlásil: „Hahaha! Jen už je to dlouho, co se někdo z nás starých páprdů ukázal ve firmě. Říkali jsme si, že se stavíme a podíváme se, jak si společnost vede.“

Zdálo se, že jeho slova proťala napětí ve vzduchu. Po jeho odvážném prohlášení ostatní muži horlivě vyjadřovali svůj souhlas.

Shane však nebyl slepý k tomu, co si ty prohnané staré lišky myslí. Přesto neučinil žádný krok k tomu, aby je odhalil přímo na místě.

Ach, tak takhle to je? Pokud to chcete podat takhle, tu hru mohou hrát dva...

„Taky jsem vás všechny už věky neviděl. Co kdybychom si dali společný oběd?“ přidal se Shane k davu a zeptal se.

„Obávám se, že budu muset vaše pozvání odmítnout. Mám doma ještě nějaké zařizování, takže se budu poroučet.“ Následně Mike popadl svou hůl, vstal a zamířil ke dveřím.

Pod jeho vedením se vymluvili i ostatní muži a rovněž odešli.

Brzy zůstal v zasedací místnosti jen Shane.

Zíral do prázdné místnosti, pohled mu zledovatěl a vyzařovala z něj hrozivá aura.

„Silasi.“

„Ano, pane Thompsone?“ Jeho asistent, Silas Campbell, na zavolání vstoupil do místnosti.

„Zjisti, kdo je strůjcem toho incidentu.“

„Rozumím.“ Silas přikývl a otočil se k odchodu. Právě tehdy se Shaneův hlas ozval znovu: „Ale předtím zajdi do nemocnice a dej té ženě pět milionů.“

Shane přimhouřil oči, když se mu v mysli vybavila Nataliina tvář. Při vzpomínce na to, jak řekla, že ho odškodní, se jeho pochmurný výraz trochu vyjasnil.

Na druhou stranu nebyl typem člověka, který by rád zůstával ostatním něco dlužen, a tentokrát tomu nebylo jinak.

Bohužel v době, kdy Silas dorazil do nemocnice, už byla Natalie pryč. A nejen to, sestra nějakým způsobem ztratila lístek, který tam Natalie předtím nechala, což byla zrovna smůla.

Poté uběhl týden, aniž by se ten muž ozval.

Mezitím se Natalii ulevilo, protože si myslela, že ten muž zřejmě nechce záležitost dále řešit.

Každopádně počasí bylo toho dne dokonalé. Bylo jasno, obloha bez mráčku a hřálo slunce.

Jelikož byl víkend, vzala Natalie děti do nedalekého obchodního centra.

V nákupním centru byla prodejna zmrzliny, velmi známá pro svou bohatou a krémovou konzistenci.

Jakmile dorazili, Sharon, milovnice zmrzliny, na obchod mamince rychle ukázala.

Stáli tedy ve frontě dvacet minut, než na ně přišla řada.

Natalie se podívala na dceru a zeptala se: „Sharon, jakou příchuť by sis dala?“

„Jahodovou!“ Sharonina odpověď byla poněkud pištivá. Stěží dokázala potlačit vzrušení z vyhlídky na to, že ochutná ten sladký, krémový mražený dezert.

Natalie následně obrátila pozornost ke Connorovi. „A co ty, Connore?“

„Já nic nechci. Pche... dezerty jsou pro holky.“ Chlapec odmítl s pohrdavým odfrknutím a poodešel.

Stál stranou a znuděně se rozhlížel po obchodním domě. Právě tehdy jeho pohled zabloudil k jednomu z butiků přímo naproti nim.

Počkat... není to ta ženská, co onehdy šikanovala maminku?