Hunterův pohled

Máma mi řekla, abych šla ze školy rovnou domů, a já vím, proč na tom tak trvá. Naši sousedé na západě a na jihu našeho území jsou ve vzájemném sporu.

Jelikož se škola nachází v blízkosti obou hranic, bojí se, že by se mi mohlo něco stát. Trvá to už týdny a nikdo neví, jak nebo kdy to skončí.

Náš Alfa zůstal během toho všeho neutrální, ale před dvěma týdny jejich boje překročily naše hranice. Naštěstí nikdo nezemřel a zraněni byli jen dva bojovníci, ale byl to důvod, proč náš Alfa kontaktoval Radu.

Zítra má dorazit Alfa největší lykanské smečky a všichni doufáme, že bude schopen tento spor mezi oněmi smečkami ukončit.

„Mami, jsem doma,“ zavolám, když otevírám dveře naší chatky. Z kuchyně slyším zvuky a na tváři se mi objeví úsměv, protože to znamená, že máma připravuje večeři.

„Ahoj, zlatíčko. Jak bylo ve škole?“ zeptá se a ohlédne se přes rameno. Poté, co si vezmu láhev vody z lednice, ji políbím na tvář a posadím se ke kuchyňskému ostrůvku.

Vyprávím jí, jaký byl můj den, a ptám se jí na ten její. Jako lékařka smečky je stále zaneprázdněná a já si užívám čas, který můžeme strávit spolu. Vypráví mi o nových členech smečky, které náš Alfa přivítal asi před měsícem, a jeden z nich je také doktor.

Obě víme, že to pro nás znamená více společného času, a já doufám, že to znamená, že budeme moci trochu cestovat. Možná se mámě podaří najít jejího druha; zaslouží si být šťastná a já vím, že její druh se o to postará.

Nikdy jsem nepoznala svého otce, zemřel dřív, než jsem se narodila, a podle příběhů, které jsem slyšela, to byl parchant. Máma ho potkala poté, co jí bylo osmnáct, a on z ní udělal hlupáka.

Nikdy v životě nepotkala Lykana a věřila každému slovu, které jí řekl. Tvrdil jí, že neucítí pouto tak, jak to cítí vlkodlaci, protože on je Lykan.

Řekl jí, že jeho Lykan ví, že ona je jeho družka, a že ona ucítí mravenčení, ale ne ten tah jako mezi vlkodlaky. Co máma nevěděla, bylo, že jí do pití něco přimíchal a ty drogy způsobily, že cítila mravenčení.

Když se ráno probudila, byli spojeni a označeni, a tehdy zjistila, že ji podvedl. Rada mého otce lovila, protože moje matka nebyla jeho první obětí.

Její Alfa ji vyhnal ze smečky, rodiče se jí zřekli a Rada jí našla novou smečku, která ji přijala. Pár týdnů poté, co Rada odsoudila mého otce k smrti, zjistila, že je těhotná.

Nikdy nelitovala, že mě má, a vím, že mě miluje celým svým srdcem. Obě jen doufáme, že její druh to pochopí, pokud ho někdy najde.

„Mami, slyšela jsi o tom Alfovi, co sem přijede?“ zeptám se jí a ona přikývne hlavou, ale nic neříká.

Cítím, že není ve své kůži, že je nervózní ze setkání s dalším Lykanem. Zvednu se ze židle, přejdu k ní a obejmu ji se slovy: „Bude to v pořádku, mami.“

Během večeře si povídáme o cestování, o mém vzdělání a o druzích. Mluvíme o všem, co nás napadne, a brzy si uvědomíme, že je skoro půlnoc. Ještě že je zítra sobota, jinak by máma šílela.

Aspenin pohled

Mála jsem se řízla, když se mě Hunter zeptala na ty Lykany, kteří tu budou příštích pár dní bydlet. Když jsem byla informována, že Rada posílá Alfu, aby pomohl vyřešit potíže, byla jsem za tu pomoc vděčná.

To platilo jen do chvíle, než jsem se podívala na svého Alfu a věděla jsem, že se mi zbytek jeho příběhu nebude líbit. Když mi řekl, že přijede Alfa největší lykanské smečky, málem jsem utekla z místnosti.

Alfa Malcolm zná mou historii s Lykany a cítil povinnost mě informovat osobně. Požádal mě, abych byla přítomna, až Lykani dorazí, a na okamžik jsem chtěla křičet, ale jen jsem přikývla.

Právě teď chci utéct do lesa, zatímco se ke smečkovému domu blíží dvě černá SUV. Malcolm mi položí ruku na kříž a zašeptá: „Budeš v pořádku, Aspeno. Kryjeme ti záda.“

Podívám se na Malcolma, když se dveře SUV otevřou, a najednou uslyším zuřivé zavrčení, zatímco ucítím tu nejpodmanivější vůni na světě. Hlava mi střelí směrem k autům a já vím, že jsem právě našla svého druha.

I když Malcolm ví, co se děje, stoupne si přede mě a stejně tak jeho Beta a Gama. Můj druh zavrčí ještě hlasitěji a já se začínám bát o svého Alfu a jeho muže.

„Měl by ses trochu uklidnit, drsňáku,“ slyším říkat Hunter a vidím, že stojí před mým druhem. On se na ni podívá a můj tep zrychluje tempo.

„Tvůj druh způsobil jí dost bolesti, tak vycouvej,“ zavrčí Hunter. Nikdy jsem svou dceru neviděla takhle jednat a bojím se, co by jí mohl udělat. K překvapení všech zvedne ruce a udělá krok zpět.

„Rád bych mluvil se svou družkou, pokud ti to nevadí,“ řekne, zatímco se dívá na mě, a já slyším Hunter zašeptat: „Mami.“

Slyším svého druha zavrčet a vidím zklamání v jeho očích. Ale Hunter by nebyla Hunter, kdyby to neviděla taky. „Alfo Danieli, možná byste si měl vyslechnout příběh mé matky, než ji budete soudit.“

Navzdory strachu se usměji na slova své dcery, zeptám se Alfy Malcolma, jestli můžeme použít jeho kancelář, a on jen přikývne. „Hunter, můžeš se k nám přidat taky. Pokud vám to nevadí, Alfo Danieli?“

Následuje nás, když vcházíme do smečkového domu, a Hunter mě chytí za ruku, aby uklidnila mé nervy. Srdce mi buší, dlaně mám zpocené a ruce se mi třesou, když otevírám dveře do kanceláře.

Hunter se svalí do křesla, zatímco já zamířím k oknu. Jakmile vím, že jsou dveře zavřené a jakmile se můj druh posadí, začnu mu vyprávět svůj příběh.

Zatímco mluvím, cítím, jak vstává a jde blíž; čím je blíž, tím jsem nervóznější a začínám ztrácet nit v tom, kde jsem ve vyprávění pravdy skončila. Ve chvíli, kdy se mě dotkne, přestanu mluvit a Hunter můj příběh dokončí.

„Omlouvám se,“ zašeptám. Bojím se, že mě odmítne, a nemohla bych mu to mít za zlé, kdyby to udělal. „Nebyla to tvoje chyba. Byla to jeho chyba a zaplatil za to. Je mi líto, že tě oklamal, a je mi líto toho, co ti udělala tvá rodina.

Slibuji, že se o tebe a tvou dceru postarám. Neotočím se k tobě zády, jsi má družka a nikdy tě nenechám jít,“ řekne a vtáhne mě do náruče.

Opřu si hlavu o jeho rameno a vydechnu dech, o kterém jsem ani nevěděla, že ho zadržuji. Začne se mi otírat nosem o krk a ze rtů mi unikne sténání.

„Fajn, to je můj signál, abych odsud vypadla,“ řekne Hunter, vyskočí a zamíří ke dveřím. Můj druh se uchechtne, zatímco já zrudnu jako rak, protože jsem na chvíli zapomněla, že je s námi v místnosti.