Pohled Lucy

Naťukal jsem do telefonu celý svůj rozvrh na zítřek a ke každé položce nastavil budík, zrovna když auto zastavilo před obrovskou bránou budovy, ve které jsem bydlel. Pár vteřin poté, co stráže na druhé straně potvrdily totožnost osoby na této straně, se brána po stisknutí tlačítka začala pomalu automaticky otevírat. Řidič vjel do areálu, zatímco se brána za námi zavřela a uzamkla.

Zbývalo pár minut do půlnoci a nepochyboval jsem, že Sofia už dávno tvrdě spí. V kanceláři mě zdržela spousta věcí a nakonec i ta kočka, co mi ho nejdřív vykouřila a pak na mě přímo v mém kancelářském křesle rajtovala, jako by na tom závisel její život.

Dveře otevřel jeden ze strážných. Vystoupil jsem z auta a zůstal stát venku. Pár vteřin jsem pohledem skenoval parkoviště, než jsem pokynul rukou jednomu ze strážných, aby mi podal kufřík, což okamžitě udělal.

Řidič vystoupil ze své strany vozu a postavil se pár stop ode mě. Byl to hubený a vytáhlý chlápek, kterému bylo něco málo přes dvacet pět. Před několika lety mě jeho otec, přítel mého zesnulého otce, prosil, abych ho nechal pracovat přímo pro mě. Nejdřív jsem odmítl, ale později jsem si to rozmyslel a rozhodl se mu dát místo osobního řidiče, protože jsem ho nemohl zaměstnat jako jednoho ze svých bodyguardů.

Bodyguardi, kteří pro mě pracovali, museli být skvěle vycvičení a projít spoustou testů, než mohli být prohlášeni za tělesné strážce. Stát se bodyguardem zde v mafii byla pro každého muže obrovská čest a chtěl se jím stát téměř každý, ale jen málokomu se podařilo projít kompletními testy.

„Zítra ve stejný čas, pane Ricci?“ zeptal se mě a já sledoval, jak si mne ruce a zhluboka vydechuje, zatímco čekal na mou odpověď.

„V šest ráno, ano,“ odpověděl jsem, otočil se a zamířil z parkoviště k hlavnímu domu. Budova byla obrovský mezonet, který se skládal z extrémně rozlehlých pokojů. Dům jsem si postavil sám nějakou dobu poté, co mi bylo dvacet pět, a okamžitě jsem se nastěhoval. Dům, ve kterém jsem vyrůstal, dům mého otce, byl velký, ale ne tak velký jako tento; momentálně zel prázdnotou, protože jsem ho měl rezervovaný pro jistý účel.

Strážní stojící před domem sklonili hlavy na pozdrav v okamžiku, kdy jsem se objevil. Kývl jsem na ně bez odpovědi, proklouzl otevřenými dveřmi do domu a pak za sebou zavřel a zamkl.

Zastavil jsem se za dveřmi, rozsvítil světla a vydal se do středu vstupní haly. Nebylo tu žádné vybavení, za které by se někdo mohl schovat, ale i tak jsem celou místnost důkladně prohlédl, než jsem zamířil do obývacího pokoje a vrhl kolem sebe pátravý pohled.

Jakmile jsem si byl jistý, že se nikdo neskrývá za žádnou z pohovek v obýváku, zamířil jsem do kuchyně a položil kufřík na pult.

Rozepnul jsem sako, okamžitě ho ze sebe shodil, vešel do chladicí místnosti a z jednoho z minibarů uvnitř si vytáhl láhev vodky. Odšrouboval jsem uzávěr a pořádně si přihnul přímo z láhve. Studená, uklidňující tekutina mi naplnila ústa a okamžitě vtekla do krku, zanechávajíc za sebou chladivý, opojný pocit.

Položil jsem pití na pult a úplně si rozepnul bílou košili, kterou jsem měl celý den pod sakem. Chladný vzduch v kuchyni mi zaplavil plíce a já ze sebe vydal dlouhý povzdech, než jsem znovu zvedl láhev vodky a dal si další doušek.

Telefon mi náhle pípnul. Vrátil jsem láhev zpátky na pult a vylovil mobil z hluboké kapsy saka. Přišla zpráva od Jamese.

James: Už jsi doma?

Hodil jsem sako zpátky na pult, rychle si dal další lok alkoholu a vyťukal odpověď.

Luca: Ano, jsem.

James: Takže to dneska konečně uděláš svojí ženě, nebo tě Matilda v kanceláři uspokojila dostatečně?

Tichým odfrknutím jsem se zasmál a napil se z láhve vedle sebe, než jsem odepsal.

Luca: Nebyla to Matilda, byla to Lisa. A hleď si svýho.

Věděl jsem, že nad mou poslední větou jen protočí oči, když jsem stisknul šipku ‚odeslat‘. Ještě jsem nevečeřel, ale byl jsem příliš vyčerpaný na to, abych přemýšlel o tom, že bych něco ukuchtil k jídlu. Měl jsem se najíst v kanceláři jako obvykle, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodl mít v kanceláři raději sex.

No co.

Ne že bych neuměl vařit, jen jsem dnes večer neměl náladu cokoliv připravovat. Opřel jsem se o pult, dal si další doušek z téměř prázdné láhve a projížděl sociální sítě. Přístup k mým soukromým sítím mělo jen pár lidí; odpověděl jsem na několik opravdu důležitých zpráv a zbytek naprosto ignoroval.

Na horní části obrazovky vyskočila zpráva od Jamese a já ji okamžitě stáhl dolů, abych si přečetl její obsah.

James: Matilda... Lisa... to je fuk.

Krátce jsem se zachechtal a okamžitě odepsal.

Luca: Když mi ho kouřila, říkal jsem jí Janelle.

James: Haha, jen neříkej jméno nějaký kočky svý ženě, až ti ho bude kouřit ona.

Při čtení Jamesovy zprávy, jakmile vyskočila, jsem vnitřně zbledl.

Myšlenka, že bych ji oslovil cizím jménem, byla sama o sobě odporná. Jak bych vůbec mohl? Její jméno se mi usídlilo v hlavě a nehodlalo zmizet, a to jsme svoji teprve třetí noc.

Luca: Ta se k mýmu péra v dohledný době nepřiblíží, děkuju pěkně.

Stisknul jsem šipku ‚odeslat‘, vylil si poslední zbytek obsahu láhve do krku a hodil prázdnou láhev do koše pár stop od pultu.

Pípnutí telefonu signalizovalo, že přišla odpověď od Jamese. Zvedl jsem mobil a přejel očima po textu.

James: Nepřiblíží?

Luca: Nepřiblíží.

Odpověděl jsem Jamesovi, sebral kufřík a sako, vyšel z kuchyně a vystoupal po schodech vedoucích do našeho pokoje.

Nepřiblíží.

Ozvěna té myšlenky mi zněla v hlavě, když jsem vstoupil do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře. Očima jsem vnímal, jak drobně vypadá, zakuklená v tlustých přikrývkách, ze kterých jí vyčuhovala jen hlava.

Jo. Příliš nevinná, příliš čistá, příliš všechno na to, aby se přiblížila k mému péru.

Vešel jsem do místnosti a zastavil se u své strany postele, abych se na ni podíval zblízka. Její dlouhé černé kudrliny byly také pod dekou, ale pár pramenů jí rámovalo tvář a mně se sevřelo srdce nad tím, jak nevinně a jemně vypadala.

Dlouhé zatočené řasy jí vějířovitě dopadaly na tváře a pleť měla bílou a hladkou jako dítě. Během našeho svatebního dne a noci jsem se jí párkrát dotkl na tváři a jemnost její pokožky mě na pár vteřin zaskočila.

Rty měla lehce narůžovělé a našpulené do tvaru, který jí dodával ještě nevinnější a roztomilejší vzhled. Přikrývky měla shrnuté až ke krku a nepochyboval jsem, že je pevně svírala, než se nakonec poddala spánku.

Připadal jsem si jako úchyl, takže jsem odtrhl oči od její tváře, zamířil do šatny a převlékl se z pracovního do volných tepláků, než jsem se vrátil do ložnice.

Dlouho jsem byl zvyklý spát jen v boxerkách, ale od té doby, co jsem se oženil, mi připadalo nevhodné spát takhle vedle mé velmi vyděšené manželky, takže jsem volil na spaní něco více zahalujícího.

Vešel jsem do koupelny, vyprázdnil si měchýř, umyl se a zamířil k malému umyvadlu vyčistit si zuby. Když jsem skončil, opláchl jsem si obličej vodou a utřel ho jedním z ručníků v zásuvce pod umyvadlem.

Jistý si tím, že už je několik minut po jedné ráno, vyšel jsem z koupelny a zarazil se, když jsem viděl, jak se Sofia začíná zvedat z postele. Když mě spatřila, trhla sebou a mně neuniklo, jak jí po jindy prázdné tváři přeběhl strach v okamžiku, kdy si její mysl poskládala fakt, že tam skutečně stojím osobně.

Odešel jsem ode dveří koupelny, klesl do postele, vytáhl přikrývku a vklouzl pod ni. Sledoval jsem, jak pár vteřin mrká těma obrovskýma očima na své ruce sepjaté na stehnech, než nakonec shodila deku z ramen a postavila se na nohy.

Sjel jsem pohledem po nočním úboru, který měla na sobě, a v momentě, kdy se mé oči zastavily na mírném vzdutí jejích prsou a dvou bradavkách, které se pod látkou rýsovaly, jsem nosem prudce vydechl, odvrátil se od ní a okamžitě si lehl na bok.

Slyšel jsem a cítil, jak zašustily peřiny, když slezla z postele a zamířila ke koupelně. Byl jsem otočený zády k její straně postele, což mi nedávalo jinou možnost než na ni zírat, jak spěchá do koupelny tak rychle, jak jen může, a zavírá za sebou dveře, jako by si myslela, že po ní v příští vteřině vyjedu.

Takhle to teď bude fungovat? Byla to moje žena a od svatebního dne a noci jsme spolu neprohodili ani slovo. Nakonec to budeme muset nějak vyřešit, ale do toho rozhodnutí jsem se nijak nehrnul.

Čas plynul a mé myšlenky se toulaly.

Nekontroloval jsem čas, ale věděl jsem, že v koupelně strávila přes čtyři minuty, pravděpodobně v naději, že až se konečně rozhodne vyjít ven, budu už tvrdě spát.

V tuhle chvíli, pokud brzy nevyleze, tam vtrhnu a vytáhnu ji sám. Potřebuje se vyspat do krásy; jsem si jistý, že doma byla zvyklá spát víc než dost, a nerad bych, aby se to změnilo jen proto, že se provdala za mě.

Taky se mě nemusela bát.

To jsem jí ale říkat nehodlal, ne že by mi věřila.

Jako na zavolanou se dveře koupelny pomalu otevřely a vyšla Sofia. První věc, kterou udělala, bylo, že se podívala mým směrem, ještě než zavřela dveře, a naše oči se okamžitě setkaly.

Několikrát zamrkala a v rychlé vteřině si navlhčila rty přejetím jazyka po spodním rtu, než uhnula pohledem a pomalu za sebou zavřela dveře koupelny. Nemusel jsem se dívat nijak pozorně, abych viděl to lehké zachvění, které jí projelo tělem vteřinu poté, co se naše oči střetly.