Luca – úhel pohledu

„Šlo to líp, než jsem čekal,“ prohlásil James, když auto pomalu vyjíždělo z areálu rodiny Manzo zpět do rušných ulic. Zíral jsem přímo na své prsty, které jsem zatínal na stehnech, a naprosto s Jamesem souhlasil.

„Šlo to líp, než jsem čekal. Z poloviny jsem počítal s tím, že bude trvat na tom, že mír nechce, nebo že na nás dokonce vytáhne zbraň poté, co jsem požádal o vykázání stráží z kanceláře,“ uvažoval jsem nahlas s mírným zavrtěním hlavy, než jsem ji nechal klesnout zpátky na měkkou koženou opěrku sedadla.

„Přiznal se, že už plánoval na tebe zaútočit…“ řekl James pomalu, než se odmlčel a nechal nedokončenou větu viset ve vzduchu.

„Ví, že by mě stejně nikdy nedokázal chytit nepřipraveného,“ připomněl jsem Jamesovi, který jen pokrčil rameny, hodil hlavu na opěrku, povolil si kravatu a rozepnul horní tři knoflíčky. Tónované sklo oddělující naši část vozu od řidiče nám poskytovalo veškeré soukromí, které jsme mohli potřebovat.

„Stejně měl tu drzost přiznat ti to do očí, ten má teda kurva odvahu,“ pokračoval James a já ho odbyl mávnutím ruky.

„Každý v mafii má různé způsoby, jak se snažit zanechat dojem na ostatní, možná to byl jeho způsob, jak zanechat stopu.“

„Hm. Stejně bych ho chvíli sledoval, počínaje dnešním večerem,“ informoval mě James a já jednou kývl hlavou.

„Udělej to, pro dobro všech.“

„Jak se má tvoje ženuška?“ zeptal se najednou James a já jednou mrkl, naprosto zaskočený náhodností té otázky.

Sledoval jsem ho, jak otočil hlavu, aby na mě lépe viděl, než se zeptal znovu.

„Jak se má?“

„Je v pořádku,“ odpověděl jsem, protože skutečně byla. Ryan, jeden ze dvou strážců, které jsem jí přidělil jako osobní bodyguardy hned druhý den po naší svatbě, mi na můj příkaz posílal denní hlášení.

„V pořádku?“ naléhal James a já pomalu vydechl, než jsem se otočil, dokud jsem nebyl úplně čelem k němu.

„Ano, je,“ zopakoval jsem po něm a sledoval, jak na pár vteřin obrátil oči v sloup, než pokračoval ve výslechu.

„Jaké to bylo?“

Věděl jsem přesně, na co naráží, a má ústa se téměř okamžitě stáhla do tenké linky.

„Nic jsem jí neudělal, chlape,“ informoval jsem ho a James se na mě podíval, jako by mi najednou narostly dvě hlavy.

„Neudělal? Vůbec?“ zopakoval tiše a já jednou kývl hlavou, než jsem se otočil zpátky a opřel hlavu o opěrku sedadla.

„Neudělal. Nemohl jsem na ni sáhnout, kámo,“ přiznal jsem po několika vteřinách, kdy nikdo z nás nic neříkal. Ticho, které následovalo po mém přiznání, trvalo asi celou minutu, než ho James prolomil svými dalšími slovy.

„Já– To myslíš vážně, chlape?“ dožadoval se a zněl naprosto zmateně. Nechal jsem oči sklouznout dolů a zavřít se, zatímco jsem nosem a ústy nabíral hluboké doušky vzduchu; mé plíce sály kyslík hladově.

Znovu jsem jednou kývl bez odpovědi a James řekl něco, co jsem nezachytil, ale neobtěžoval jsem se ho žádat, aby to zopakoval, když jsem věděl, že mi tu větu přeformuluje o pár minut později, pokud to bude důležité.

„Proč?“ zeptal se znovu, asi po dvou minutách, kdy v autě vládlo naprosté ticho.

„Nevím, chlape,“ odpověděl jsem upřímně a zvedl ruku ke krku, abych si promnul boční svaly, kde se mi tvořily uzly napětí.

Vydechl jsem dlouhý, uspokojivý vzdech, když se mé prsty zabořily do bolavých svalů a masírovaly ztuhlé šlachy.

„Ale teď je to tvoje manželka,“ připomněl mi James, jako bych neměl tušení, že je to má žena, a on čekal, až mi to uvědomění omlátí o hlavu.

„Je ještě tak mladá. Extrémně mladá, kámo,“ začal jsem říkat a slyšel jsem Jamese vedle sebe tiše zavrčet.

„Takhle to v našich životech chodí a ty to víš. Holky se vdávají za spoustu chlapů v mafii, jakmile odbijí osmnáctiny. Takhle to funguje odjakživa,“ vysvětloval James.

Pohnul jsem rty, ale odmítl jsem cokoliv říct, zatímco mi věta, kterou právě vyslovil, pomalu docházela.

„Já vím, Jamesi. Jen jsem si nikdy nepředstavoval, že budu čelit stejnému osudu, nebýt toho tlaku, který jsem začal dostávat od bratrů mého otce, kteří všichni žíznili po dědici,“ vysvětloval jsem Jamesovi, s hlavou, jako by mi měla prasknout z toho bušení uvnitř.

„A jak plánuješ zplodit toho zmíněného dědice… aniž bys na svou ženu sáhl?“ pokračoval James a já měl chuť ho praštit do zátylku za to, jak odsuzovačně to znělo.

„Nevím, chlape,“ odmlčel jsem se a vyfoukl pomalý dech jednou nosní dírkou. Kdybych kouřil, šlo by mi to extrémně dobře.

„Myslím, že vzít si ji byla chyba,“ řekl jsem nakonec; kravata a horní knoflíky mě začínaly opravdu škrtit, ale odmítl jsem si je upravit nebo povolit.

„Co to kurva, chlape? Vždyť sis ji proboha teprve vzal,“ vysvětloval tiše James a já se téměř uchechtl nad tázavým tónem jeho otázky.

Copak to nevím?

„O svatební noci začala kurva brečet a byla tak plachá a vyjukana jako malý králíček. Nemohl jsem se ani přimět k tomu, abych s ní tu noc něco zkusil,“ přiznal jsem Jamesovi, který na mě momentálně zíral a poslouchal s takovou pozorností.

„Aha,“ konstatoval tiše James.

„Jo, aha,“ zopakoval jsem po něm, zavřel oči a pomalu zhluboka dýchal.

„To bylo rozhodně nečekané… Teda, ve svatební den vypadala fakt vyspěle,“ řekl James a já nemohl víc souhlasit.

„V tom je ta věc, ten make-up a ty až moc zkurveně odhalující šaty způsobily, že vypadala mnohem vyspěleji, než jaká ve skutečnosti byla. Měl jsem se na ni jít podívat aspoň jednou, než jsem si ji vzal. Možná bych viděl, jak je drobná a plachá, a ušetřil bych si nervy s tím vším,“ povzdechl jsem si a z úst mi téměř okamžitě vyšlo malé zívnutí.

„Takže co budeš dělat teď?“ zeptal se James a má ústa se stáhla do další tenké linky. „Nemám tušení, chlape. Nemůžu na ni sáhnout, vypadala až moc nevinně na to, abych vůbec pomyslel na to, že se jí dotknu intimně.“

„Víš, že se jí v určitém bodě budeš muset nakonec dotknout, že jo?“ pokračoval James a já vydal suché uchechtnutí. „Ne, když to manželství zruším.“

„To nemůžeš udělat, chlape,“ namítl okamžitě James.

„Můžu.“

„Nemůžeš. Bude to ta největší novinka v mafii. Představ si ty vymyšlené skandální historky, představ si ty drby, představ si ty blikající titulky v televizi a novinách,“ začal říkat James, což způsobilo, že se můj obličej zkřivil do zamračení, protože měl pravdu.

Zprávy se tady v mafii šíří jako lesní požár a skoro každý je připraven vykonstruovat cokoliv, jen aby měl pocit, že do té společnosti patří.

Strávil jsem s ní jen dvě noci a tady jsem už přemýšlel, jestli existuje způsob, jak ji poslat zpátky k rodičům a najít si vhodnější nevěstu, která by odpovídala mému… vkusu.

Za prvé, letěl jsem na krev a mlíko, to byl vždycky můj vkus a preference už od puberty. Líbilo se mi, když měly dostatek křivek na všech potřebných místech.

Taky mi připadá extrémně žhavé, když jsou odvážné a dravé, když vědí, co chtějí, a jdou si přímo za tím. Byl jsem zvyklý na typ žen, které jsou prostořeké, nebyl jsem zvyklý na typ žen, které ze sebe nervózně koktají slova a nedokážou za nic na světě udržet oční kontakt.

Sofie byla drobounká, maličká věc. A až moc zkurveně nevinná. Byla tak zatraceně úchvatná, až to skoro bolelo zírat na její nenalíčenou tvář, když o svatební noci toporně vyšla z koupelny v županu, který jí měl dodávat sexy auru, kdyby tedy nesvírala jeho tenké šňůrky, jako by na tom závisel její život.

Včera v noci jsem se vrátil domů extrémně pozdě a Sofie byla v hlubokém spánku, když jsem vešel do pokoje; její tvář byla tak uvolněná, navzdory tomu, že její ruce pevně svíraly deku, jako by chtěla ten kus látky použít jako zbraň na ochranu přede mnou.

Nepotřeboval jsem kouzelníka, aby mi řekl, že o naší svatební noci sotva zamhouřila oka. Její tělo bylo ztuhlé jako skála a to množství trapnosti, které vyzařovalo z její křečovité polohy na posteli ve vlnách, bylo obrovské.

Bylo dobře, že tvrdě spala, když jsem včera v noci vešel do pokoje. Pár vteřin jsem stál jako přikovany na místě a nedělal nic jiného, než že jsem ji hltal pohledem.

Bože, byla opravdu něco jiného… ale taky opravdu drobná a rozhodně ne můj typ.

Kolik měřila?

„Máš pravdu, nemůžu to manželství jen tak odvolat.“

„Přesně!“ zopakoval po mně James, než pokračoval v otázkách. „Takže, co budeš dělat teď?“

„Nevím, chlape,“ odpověděl jsem ploše, protože jsem upřímně neměl tušení, co budu dělat.

******

Zabořil jsem prsty do jejích dlouhých blond vlasů a zatahal ji za kořínky, než jsem jí ho vrazil do krku; zasténala kolem mé délky s očima upřenýma do mých, ten tichý zvuk, který vydala kolem mého údu, vyslal z odkapávající špičky pomalý, vibrující pocit přímo do srdce mého ptáka.

„Do prdele, sej víc,“ vydechl jsem skrz zuby, vytáhl ho a pomalu přirazil, má délka si pomalu razila cestu do jejího ochotného, hladového hrdla.

„Vomrdám ti krk do krve, Janelle,“ slíbil jsem prsaté ženě klečící mezi mými stehny v mé kanceláři, jejíršek byl dávno pryč a ňadra jí u hrudníku držela jen tenká krajková podprsenka.

„Jsem Lisa, zlato,“ opravila mě žena s malým úšklebkem, aniž by ji odradil fakt, že jsem si nedokázal zapamatovat její jméno, i když jsme spolu spali víc než jednou.

„Moje chyba, Liso… Teď tě nechám mým pérem zalknout. To chceš, ne?“ pokračoval jsem chraplavým hlasem, mokrá hlavička mé tvrdosti narážela do strany jejích vlhkých, pootevřených rtů.

„Ano, prosím. Prosím,“ sténala hladově, chtíč jí zcela zaplnil oči, když ústy pronásledovala mého ptáka, což byl pohyb značně ztížený tím, že jsem měl prsty stále zabořené v jejích vlasech. Nakonec se jí podařilo chytit žalud mezi rty a já zasyčel slastí, když silně nasála klobouček a střídavě sála žalud a bořila jazyk do vlhkého ústí.

„Teď si mě vem hlouběji,“ zavrčel jsem a ona poslechla, téměř mě spolkla až po kořen na jeden zátah, její ústa byla jen pár centimetrů od mé pánevní kosti. Hluboko v hrdle si broukala a já zaklonil hlavu a zaklel, když mě zalila bělavá horká rozkoš.

Byla jednou z mála, které dokázaly pojmout téměř celou mou délku do krku a sát ho, jako by to myslely vážně; ty ostatní se nedostaly dál než za sedmý palec.