Jekot mého budíku je to první, co po probuzení vnímám. Ten krám jsem z duše nenáviděla. Vážně bych si měla pořídit radiobudík; cokoliv by bylo lepší než to pípání, které mi připomíná fritovací hrnce v práci.

Bohyně, jak já nenáviděla práci ve fast foodu. Ale rychlé občerstvení je to jediné, co seženu v okruhu třiceti minut chůze od domova. Na kole tu cestu obvykle stáhnu na patnáct minut. Nemám auto, jako měla moje starší sestra; ta už dvě zrušila a teď má třetí. Rodiče ji rozmazlují a já nenávidím, jak rozdílně s námi zacházejí.

Naneštěstí pro mě jsem skutečně dítětem své matky i otce. Dokonce jsem si nechala udělat testy. Udělala jsem to, protože jsem se ani jednomu z nich vůbec nepodobala. Narodila jsem se s fialovýma, téměř indigovýma očima. Vlasy mám černé tak temně, že se v nich na světle leskne modrý nádech. A pak je tu má pleť, má měděně olivový tón.

Jmenuji se Alora. Vlci mého Klanu se už po mnoho generací rodí bledí, s blonďatými vlasy a modrýma očima. Klany obou mých rodičů cíleně vyšlechtily jakékoliv tmavé rysy.

Ale musel tu být někdo, z jedné či druhé strany, kdo předal geny pro mé zbarvení. Test DNA, který jsem si udělala... odhalil, že jsem příbuzná s jednou ze sedmi původních vlkodlačích pokrevních linií naší smečky.

Vypadám jako má předkyně, Luna Heartsongová, zbarvením i vším ostatním. Říkalo se, že Měsíční bohyně požehnala její pokrevní linii mocí a úžasnými hlasy. Píseň rodu Heartsong... jde přímo ze srdce, jak napovídá příjmení, a při zpěvu dokázali ovlivňovat emoce těch, kdo je slyšeli.

Podle starých legend mohl osudový druh člena rodu Heartsong vytvořit hlubší spojení, svazující duše, pokud druhové zpívali společně a vložili do toho svou moc. Vytvořilo se tak velmi mocné a magické pouto, které druhy svázalo i napříč reinkarnacemi.

Zpočátku jsem o svém testu DNA mluvila pouze s Alfou. Myslel si, že je to dobrý nápad, takže to byl on, kdo to schválil. Po výsledcích mi ukázal obraz Alfy Luny Heartsongové, který vlastnil. Tak jsem zjistila, že vypadám téměř přesně jako ona.

Požádala jsem svého Alfu, aby výsledky před mými rodiči utajil. Důvodem, proč jsem ho o to tenkrát žádala, byl strach z toho, co by mi rodina udělala, kdyby věděli, že mám tyto znalosti. Věděla jsem, že by nechtěli, aby se to stalo veřejně známým, protože zbarvení První Alfy, Luny Heartsongové, bylo „špatné“. Byla to idiocie v nejčistší formě, pokud jste se ptali mě. Využila jsem však ten test ve svůj prospěch, jako nástroj potřebný k útěku.

Jakékoliv párování mimo pokrevní linie Frostů a Northmountainů bylo po generace „přísně zakázáno“. Nešpiníte si barvu kůže a vlasů, máte ji vyšlechtit. Jinak vás v podstatě vyhodí z Klanů a stanete se vlkem bez Klanu. Nebo musíte doufat, že druh, kterého jste si vybrali místo Klanu, má svůj vlastní Klan, který vás ochotně přijme.

Kdysi jsem se bála dne, kdy mě vyvrhnou. Ale jak jsem dospívala, bála jsem se odchodu méně a po maturitě po něm zoufale toužila. Bránili mi nastoupit do školy, dokud mi nebylo šest. Pak mě na žádost mých rodičů nechali propadnout v první třídě.

Nechtěli, abych byla v ročníku tak blízko mé sestře, nechtěli, aby náš vztah byl příliš nápadný. Ne že by to k něčemu bylo, protože ona sama propadla o dva roky. To je důvod, proč stále musím trpět ve škole. Sarah a kupodivu i její tři nejlepší kamarádky byly stále ve škole se mnou.

Takže i když je mi osmnáct, jsem pořád na střední. Mohla jsem už dávno složit zkoušky, odmaturovat, jít na vysokou a studovat na plný úvazek, aniž bych musela zároveň navštěvovat hodiny na střední škole. Škola tlačila na urychlení mého vzdělávání, ale rodiče by mi nedovolili postoupit tak daleko. Když je ředitel poprvé oslovil, rodiče mu řekli, že se bojí, že bych v tak nízkém věku neuměla na vysoké fungovat, nechtěli, aby mě někdo zneužíval nebo aby se ode mě očekávalo příliš mnoho.

Ve skutečnosti nechtěli, abych zastínila svou starší sestru nebo měla prostředky k útěku od nich. To vedlo k tomu, že ředitel, školní inspektor a téměř všichni mí učitelé si uvědomili, že mě rodiče brzdí, a že je budou muset obejít, aby mi dali vzdělání, které jsem nejen chtěla, ale i zasloužila.

To vše znamenalo, že ačkoliv jsem mohla odmaturovat už v deváté třídě, rodiče tomu zabránili. Přesto jsem navštěvovala vysokoškolské kurzy dříve. Byly jen vedeny jako pro studenta střední školy. Probíhaly na místní Smečkové univerzitě. Vozili mě tam autobusem po středoškolských kurzech, které jsem absolvovala jen proto, aby to vypadalo, že střední školu stále potřebuji. Univerzita byla ráda, že má tak bystrou mladou studentku. Takovou, která je na cestě k maturitě a zároveň k získání doktorátu.

V podstatě budu dvojnásobná absolventka, ale nevadí mi to, byla jsem vděčná za své vzdělání. Rodiče nevěděli o ničem z toho, co škola a Alfa podnikli, aby mi pomohli získat diplomy. Mysleli si, že mé dojíždění do kampusu komunitní vysoké školy je kvůli doučování a můj čas v laboratoři vyžaduje střední škola k tomu, abych prošla. Mou sestru to nezajímalo natolik, aby si něčeho všimla, byla nevšímavá, což byla dobrá věc.

Doktorské programy, které jsem studovala, měly trvat osm let každý. Podařilo se mi dokončit všechny tři programy za pouhé čtyři roky, zatímco jsem chodila na střední a pracovala. Dělala jsem stáž v laboratoři tři dny v týdnu, už to nepotřebuji kvůli kreditům. Mám všechny požadované hodiny pro svou licenci a tituly. Ale laboratoř byla mým útočištěm. Práce ve fast foodu byla jen na dvacet hodin týdně, tak akorát, aby mi dala malý rozpočet na nákupy a zaplatila můj mobil. Kdybych vydělávala víc, přitahovala bych pozornost rodičů... a Sarah... a to byla ta úplně poslední věc, kterou jsem teď chtěla.

Měřím metr sedmdesát pět, mám poprsí velikosti DDD, dlouhý, štíhlý, vyrýsovaný a útlý pas. Široké tvarované boky, velký, ale pevný, kulatý zadek. Mé nohy jsou dlouhé a svalnaté, paže mám také vyrýsované svaly. Má pleť, stále toho olivového tónu, se kterým jsem se narodila, byla hladká, bez kazů. Bez ohledu na to, kolik výprasků jsem od rodiny schytala, má kůže se odmítala jizvit a schovávala je místo toho uvnitř mého srdce a duše.

Vlasy mi visí v jemných vlnách až k bokům; splétala jsem si je, aby mi nepadaly do obličeje, obvykle jsem cop stáčela do drdolu, aby se mi nedostal do laboratorního vybavení nebo do fritéz v rychlém občerstvení, kde pracuji. Jinak jsem je obvykle nechávala rozpuštěné, abych si zakryla obličej. Mé oči jsou velké a mandlového tvaru, ve vnějších koutcích se zvedají nahoru. Mé fialové, stříbrem lemované duhovky rámují dlouhé, husté, černé řasy. Mám poněkud malý nos, špičku trochu zvednutou nahoru. Mé rty jsou plné, mírně našpulené a přirozeně červeně zbarvené.

Byla jsem silná a vytrénovaná, protože každý vlkodlak ze Smečky musí trénovat. Alfa, aby přede mnou rodinou zatajil, o kolik jsem v tréninku lepší než má sestra, a z obavy, co by mi udělali, mě nechal trénovat s Elitními mistry trenéry Smečky. Až do letoška jsem byla v jiné budově než má sestra a všichni ostatní vlci v mém ročníku.

Její skupina stále trénovala v jiné budově, odděleně od maturantů. To proto, že byli rezervní bojovníci, ti, kteří by zůstali se smečkou a schovávali se v krytech. Měli chránit ty uvnitř. Protože neměli dostatek síly na to, aby byli první nebo dokonce druhou či třetí obrannou linií. Já jsem teď byla se seniory úrovně Alfa a trénovali jsme v naší vlastní budově. Můj otec byl bývalý kandidát na Betu a máma byla dcerou Alfy a Bety. Oba žili v bludu, že jejich nejstarší je ve výcviku na úrovni beta: ‚Ach, ty lži, které jim Sarah napovídala.‘

Všechnu svou výjimečnost jsem si šetřila až po maturitě. Kamarádky mé sestry a většina našich spolužáků ze střední si mysleli, že jsem jen šprtská vlčice a pracovnice fast foodu na bruslích, co jim nosí jídlo; ostatní věřili pomluvám, které má sestra a její přátelé šířili. Jen dospělí, kteří mi pomáhali, mi dávali najevo, jak jsem výjimečná, no, říkají, že jsem výjimečná. Ale jak mohu být? Když mě má vlastní krev nenávidí, protože nejsem bledá. Neměla jsem téměř bílé blonďaté vlasy, mé oči nebyly odstínem modré. Neměla jsem ani tu malou, útlou a elegantní postavu, kterou mají ostatní ženy v mém Klanu.

Vedle nich jsem si připadala tlustá, příliš velká a příliš tmavá. Ačkoliv vím, že nejsem tlustá a být tmavá není špatná věc. Trénovala jsem příliš tvrdě na to, abych měla byť jen unci tuku; můj trénink byl dalším nástrojem, který bych použila k útěku od rodiny. Bylo dobře, že vlkodlakům stačí jen asi čtyři hodiny spánku denně. Jinak bych nikdy nezvládla všechno své vzdělání a práci. Kromě toho, spánek byl jen pro ty, kteří se doma cítili bezpečně.

A já jsem se tu nikdy bezpečně necítila.