Hřbitov se nacházel v odlehlé oblasti. Leon si byl jistý, že v okolí nejsou žádní duchové, ale zvěsti o vlcích číhajících poblíž zůstávaly nejisté. Žena, promočená poté, co byla vytažena z řeky, byla zraněná a nemohla dojít daleko. Vzhledem ke vzdálenosti a opuštěnosti místa bylo velmi nepravděpodobné, že by ji někdo přišel zachránit. Strávit tam noc, s klíčky od auta hozenými do řeky a rozbitým mobilním telefonem, by bylo trýznivější než smrt.

Naneštěstí pro ni byl Leon odhodlaný ji potrestat za její nevděčnost.

Leon kráčel pryč.

„Ty hajzle! Nenechávej mě tady!“ snažila se žena Leona dohnat, ale její snaha byla marná, když se hnal pryč. Divoké klela a cítila se neuvěřitelně sklesle. Nikdy nečekala, že důstojná mladá dáma jako ona bude trpět takovým zacházením z rukou obyčejného člověka.

„Bastarde! Jakmile zjistím, kdo jsi, sakra ti to spočítám!“ křičela žena, která se jmenovala Iris Youngová.

Jakmile to řekla, Leon se pevně rozhodl ji ignorovat, ačkoliv se předtím trochu zdráhal.

Když Iris viděla, jak jí Leon mizí z dohledu, chtělo se jí plakat, ale nějak nemohla uronit jedinou slzu. Podpatek její lodičky praskl a ona se třásla chladným větrem, tělo stále mokré. Ostražitě se rozhlížela kolem a vnímala strašidelnou atmosféru okolí. I kdyby tam nebyli vlci, hřbitov stále držel auru nadpřirozeného tajemna.

Opovrhovala Leonem každou buňkou svého těla, nikdy nezažila takové špatné zacházení ve svém rozmazleném životě nejstarší dcery v rodině.

Mezitím Leon svého činu rychle litoval během minuty nebo dvou chůze. Byl to dobrý člověk s dobrým srdcem. Bez té dobroty by před lety nezachránil starého pana Mansona ani by nesnášel muka způsobená Mansonvými. Když předtím vyjel na Iris, pouze si vyléval svou zášť vůči Marilyn a Helen na nevinné Iris. Jak šel, jemný vítr mu pomohl se uklidnit.

Pomyslel si: 'Je to jen holka. Bylo by to ode mě přes čáru, tohle jí udělat. I když tu nejsou žádní vlci nebo duchové, zůstat tu celou noc by jí přivodilo ošklivé nachlazení. Kdyby se jí stalo něco zlého, mé svědomí by mě trýznilo po zbytek života. Trochu ji postrašit by mělo stačit. Neměl bych ji tu nechat celou noc.'

Leon se otočil a šel ji najít.

Ale jakmile dorazil na místo, kde Iris nechal, nebyla nikde k vidění.

Leon znervózněl. Hledal všude možně, ale nenašel nic kromě jejích lodiček.

To nebylo dobré znamení.

Leon věděl, že je Iris v maléru, a brzy uslyšel Irisino slabé volání o pomoc. Rozběhl se směrem, odkud zvuk přicházel, a jeho hněv se znovu vynořil. Ukázalo se, že se ti dva grázlové z dřívějška vrátili a zabití Iris už nebyl jejich jediný program. Každý mohl vidět chtíč v jejich očích, když viděli Iris, mokrou a kapající.

Než ji Leon našel, byla Iris už částečně svlečená. Leon bez přemýšlení přispěchal, aby muže kopl, a pak si všiml, že je Iris téměř úplně odhalená. Navzdory její snaze se zakrýt její zářivá bělost prosvítala. Leon se neubránil ocenění její úžasné postavy, která předčila tu Marilynu.

„Jsi v pořádku?“

Plný viny si Leon svlékl oblečení a hodil ho Iris, aby se mohla zakrýt.

Iris se spěšně zahalila oblečením, ale cítila hněv a bezmoc, když viděla, že jejím zachráncem je Leon. Její ruka mu instinktivně chtěla vlepit facku, ale když pohlédla stranou, uviděla něco, co ji místo toho přimělo vykřiknout.

„Pozor!“ varovala, ale už bylo příliš pozdě.

Grázl v černém obleku, robustně stavěný muž, se tyčil nad Leonem. Leon se svou obyčejnou postavou nemohl mužův útok vyblokovat. Silným kopancem poslal násilník Leona několik metrů daleko. Pak zvedl dýku, kterou předtím upustil, a ušklíbl se.

„Koleduješ si o smrt?“

Muž v černém obleku šlápl Leonovi na hrudník a připravoval se zasadit smrtelnou ránu.

Za ním druhý muž, kterého Leon odkopnul, naléhal: „Marco, Youngovi jsou mocní. Brzy nás vypátrají. Nemůžeme ztrácet další čas. Vyřiď je a neudělej jedinou chybu!“

Marco si poněkud nespokojeně pomyslel: 'To sedí, zrovna od tebe.' Koneckonců by Iris zabili, kdyby ten druhý nepodlehl svým chtivým impulzům.

Ale nebyl čas se hádat o to, kdo měl pravdu. Marco okamžitě bodl Leona dýkou do hrudi.

Krev vystříkla všude kolem!

S posledním dechem Leon zatnul zuby, zuřivě popadl Marka za stehno a zakřičel na Iris.

„Utíkej! Můj život nemá velkou cenu. Zachraň se! O mě se nestarej!“

Leon se na Iris před svou blížící se smrtí hořce usmál. Hluboko uvnitř, jakkoli byl rozzlobený, zůstal ve svých posledních chvílích tím čestným Leonem.

Rozhodl se, že v příštím životě už takovým člověkem nebude.

Leonův hořký úsměv v sobě zahrnoval nespočet emocí: trpkost, opuštěnost a zoufalství.

Iris seděla paralyzovaná na zemi, tvář bledou. Zdálo se, že skrze jeho úsměv vidí Leonovu vnitřní křehkost a smutek, odhalující zranitelnost, která kontrastovala s jeho dřívější silou.

Iris se nepokoušela utéct, věděla, že jakmile bude Leon pryč, bude to marné.

Když viděla Leonovu smrt, Iris pocítila hluboký smutek. Navzdory tomu, jak se k ní předtím choval, se neubránila žalu, když viděla, jak obětoval svůj život, aby ji zachránil.

Zároveň z Leonovy hrudi vytryskla krev a potřísnila přívěsek visící na jeho krku.

Nikdo si nevšiml bílé záře vycházející z přívěsku, když vstupovala do Leonova těla skrze ránu.

'Jsem předkem rodu Wolfů, má proslulost nebledne ani před legendárními božstvy. Pokud by osud postihl kteréhokoli z mých potomků, zdědí to, co je ve mně obsaženo...'

Když se chystal zemřít, Leonovu mysl zaplavil příval informací.

O chvíli později měl pocit, jako by byl přitahován ke světlu. Jeho bledá tvář abnormálně zrudla a jeho tělem projela neznámá síla.

„Jsi na řadě, Iris!“

Muž v černém obleku se ušklíbl a přiblížil se k Iris s dýkou.

Iris zůstala ztuhlá na zemi, její výraz plný zoufalství a žalu.

„Za tebou!“ vykřikl vztekle druhý muž, ale bohužel už bylo příliš pozdě.

Leon zvedl dýku ze země, náhle vstal a bodl muže v černém obleku zezadu.

„Jak...?“

Muž v černém obleku prudce otočil hlavu, oči vytřeštěné šokem, než se zhroutil k zemi. Byl mrtvý dřív, než si stačil pomyslet: 'Jak jsi vstal z mrtvých?'