Leon opustil hřbitov poté, co vzdal úctu starému panu Mansonovi, ale než stačil vyjít ven, všiml si u vchodu ženy v kostýmku. Měla ohromující postavu a Leon přemýšlel, proč by někdo jako ona navštěvoval hřbitov uprostřed noci místo toho, aby tvrdě spal v posteli. Měla silný make-up, což ho přimělo podívat se na ni dvakrát.

Vypadala nešťastně a zamumlala něco jako: „Ty žebráckej hajzle.“

Obvykle by Leon v minulosti takové poznámky ignoroval, protože věděl, že reakce by mu nijak neprospěla. Nicméně šok z toho, že jeho žena otěhotněla s dítětem někoho jiného a že byl vyhnán z vlastního domova, ho nesmírně rozrušil. Chtěl ventilovat své emoce. V záchvatu impulzivní horkokrevnosti se vrhl k ženě a řekl: „Není pro tebe trochu brzy nabízet se na ulici? Kolik si účtuješ za noc? Zrovna dneska mám dobrou náladu!“

Popravdě řečeno, Leon neměl v kapse ani cent. Když mluvil, mírně se třásl obavou, že by mohla být sexuální pracovnicí, v takovém případě by jí neměl čím zaplatit.

Naštěstí tvář ženy zbledla a po vyslechnutí jeho prohlášení na Leona zírala.

Zdálo se, že je to slušná a kultivovaná žena.

Leonovi se v duchu ulevilo.

Jelikož si toho dne u Mansonových hodně vytrpěl a dopadl na úplné dno, když viděl, jak na něj žena zlostně hledí, přidal další větu: „Na co zíráš? Neslyšela jsi mou otázku? Ptal jsem se, kolik si účtuješ za noc. Co je? Čekáš, že se k tobě budu chovat s úctou, i když se tu venku prodáváš? Měla bys vědět, že jsem prošel bojovým výcvikem, takže bys to měla být ty, kdo mi poděkuje za hezké chvíle.“

Ta poznámka ženu jen více rozzlobila a okamžitě vykřikla: „Jak se jmenuješ? Pro kterou společnost pracuješ?“

„Proč na tom záleží? Plánovala jsi přijít ke mně domů?“

Leon nebyl tak hloupý, aby náhodným lidem sděloval osobní údaje.

„Jak se opovažuješ!“

Tvář ženy zrudla hněvem, ale neměla jinou možnost než před Leonem utéct a zanechat ho tam s pocitem zahořklosti.

Když se Leon otočil k odchodu, uviděl dva podezřelé mladíky, jak se kradou na hřbitov. Každý z nich nesl pytel a provaz.

Díky tmě a překážejícím stromům a náhrobkům si Leona nevšimli.

Každý rozumný člověk by poznal, že ti dva nemají za lubem nic dobrého.

Leon se zamračil a usoudil, že jdou po té ženě, a tak se rozhodl je tajně sledovat. A skutečně, krásná žena, která jako by na hřbitově na někoho čekala, byla náhle zezadu napadena dvěma muži a násilím nacpána do pytle. Do úst jí nacpali pár páchnoucích ponožek, čímž učinili její boj a odpor marným.

Brzy nato jeden ze silnějších mužů ženu držel, zatímco druhý přinesl velký těžký kámen a přivázal ho k pytli.

Oba pak kámen zvedli a s hlasitým šplouchnutím ho hodili do řeky.

Leonovi se rozšířily oči!

To byla vražda!

Leonův první instinkt byl utéct, ale bál se, že jakýkoli hluk, který by udělal, muže vyleká. Místo toho se schoval za náhrobek a čekal, až ti dva odejdou, než opatrně vykoukl.

Po pečlivém zvážení skočil Leon do vody. Možná byl zbabělý muž, ale hodnoty, které mu byly vštěpovány od dětství, ho nutily jednat, spíše než se dívat, jak je bezmocná žena zabíjena přímo před jeho očima.

Leon ženu rychle vytáhl z vody. Nedbal na to, že je promočený a zadýchaný, a okamžitě rozvázal pytel. Bohužel si nevšiml, že je přímo vedle dýky, kterou upustil jeden z mužů.

Mezitím se dva mladíci dostali na silnici před hřbitovem, kde parkovalo luxusní SUV.

Když se chystali nastoupit do auta a odjet, Marco si podvědomě sáhl k botám.

Jeho výraz se okamžitě změnil.

„Sakra, upustil jsem dýku! Musí být někde u řeky... Musíme si pospíšit a najít ji. Mohly by na ní být otisky...“

Oba muži se spěšně vrátili k řece.

...

Když Leon otevřel pytel, žena uvnitř už byla promočená. Její bílý top a krátká přiléhavá sukně se pevně tiskly k jejímu tělu a zvýrazňovaly její křivky a nádhernou postavu. Top odhaloval matné obrysy černé krajkové podprsenky.

Byl to pohled pro bohy!

Leon si nemohl pomoct a polkl. Myslel si, že Marilyn je krásná žena, ale nikdy nečekal, že žena před ním krásu Marilyn o míle předčí.

Žena byla pod vodou značnou dobu, takže její tvář byla bledá a jen stěží dýchala. Leonovi nezbylo nic jiného, než položit ruku na její plné poprsí a provést dýchání z úst do úst.

K jeho překvapení bylo její poprsí měkké a rty ještě měkčí, s nádechem sladkosti.

Leon se neubránil a nechal svou fantazii pracovat.

O chvíli později ji Leon úspěšně oživil.

„Ble...“

Žena vykašlala několik doušků vody. Řasy se jí mírně zachvěly a konečně přišla k sobě.

Žena cítila teplo na rtech. Když zvedla hlavu, uviděla Leonovu ruku, jak hladí její nohu, což ji přimělo ho vzteky skopnout do vody.

Vynadala mu: „Co si myslíš, že děláš, takhle mě osahávat?! Ty úchyle! Nechutné!“

Leon byl zaskočen a nakonec spadl do vody.

Sebou házel a plácal v řece, než se mu podařilo vylézt zpět na břeh. V tu chvíli vypadal ještě ubožeji než předtím.

Jelikož toho dne vytrpěl tolik utrpení, Leon na ženu zlostně hleděl, aniž by se obtěžoval vysvětlovat, co se právě stalo.

„Všechny ženské jsou stejné! Zachránil jsem tě a dal ti dýchání z úst do úst, ale místo poděkování jsi mě skopla do vody! Copak tě rodiče nic nenaučili? Myslím, že bych tě měl potrestat jménem tvého otce!“

Řekl Leon rozzlobeně a kráčel k ní. Žena začala panikařit, celá se třásla, včetně hlasu a hrudníku. „Hej, přestaň blbnout!“

Kdyby jí někdo něco udělal v tak pusté oblasti a pak ji hodil zpátky do vody, nezbyly by žádné důkazy.

Leon jí sebral vodou poškozený mobil a klíče od auta. Telefon vší silou rozbil o zem, zničil ho a klíče od auta hodil do vody!

„Uvidíme, jak budeš drsná teď!“

Leon řekl v hněvu: „Jsi nevděčná, že? Jsme uprostřed divočiny a já ti právě rozbil telefon. Jak tady hodláš přežít? Bez telefonu si nemůžeš zavolat taxi a s klíčky od auta plavajícími s rybičkami si auto ani neotevřeš. Chceš jít domů? No, smůla! Nechávám tě tady, kde neroste ani tráva. Je to hřbitov, takže jsem si jistý, že budeš mít v noci spoustu společnosti.“

Leon pak rázným krokem odešel.

Žena byla vyděšená, třásla se jako osika a křičela: „Ne! To ne! Prosím, žadoním!“