„Je to špatný nápad a vy to víte,“ řekla jsem svým nejlepším kamarádkám Chloe a Lydii.

Jak jsem jim dovolila, aby mě přesvědčily, že je to dobrý nápad, to mi hlava nebere.

„Už po nté ti říkám, že musíš trochu žít,“ zašeptala Chloe.

„Jo, jasně. Nejspíš nás stáhnou z kůže zaživa, ne jestli, ale až nás chytí,“ odpověděla jsem stejně tichým tónem a ustrašeně se rozhlížela kolem.

„Lidi utíkají pořád, Dee, nikoho nikdy nechytili, tahle cesta je naprostá pecka.“ To byla Lydia, kráčela před námi s baterkou v ruce.

„Jo,“ otřela jsem si dlaň o hladkou látku svých šatů. „Všechno je jednou poprvé,“ zašeptala jsem nazpátek a protočila oči.

Chloe a Lydia jsou mé nejlepší kamarádky, prošly jsme si spolu peklem, což obnášelo hlavně učení na těžké zkoušky, šprtání na testy a porušování večerek. Ale to, co jsme se chystaly udělat teď, bylo fakt šílené.

Zní to, jako bychom utíkaly z vězení nebo tak něco, já vím.

Je to šílené, já jsem šílená, že jsem souhlasila s tímhle plánem, který mě dostane do pěkné bryndy.

Několik dalších minut jsme tiše našlapovaly po špičkách, srdce mi nadskakovalo při každém podezřelém zvuku a víc než jednou jsem měla chuť se otočit na podpatku. Jakkoliv šíleně to znělo, Lydia si myslela, že by byl skvělý nápad jít pařit noc před našimi závěrečnými zkouškami. Já jsem doopravdy jít nechtěla, jen jsem nechtěla zůstat sama na pokoji. Sakra, koho to klamu? Asi se mi líbilo to vzrušení z nebezpečí, že nás chytí, ale vážně jsem to celé přehodnocovala.

Taky mě vyhecovaly a já nejsem žádný srab.

A pak jsem uviděla vysoké cihlové zdi. Ještě pár kroků a stály jsme před ocelovými dveřmi místo obvyklých titanových, na které jsem byla zvyklá všude kolem akademie.

Lydia zhasla baterku, kterou vzala z našeho pokoje, chytila kliku a opatrně otevřela dveře.

Napůl jsem čekala, že se odněkud někdo vynoří a zařve ‚mám vás‘ nebo něco v tom smyslu, ale nic. Dveře byly otevřené a my mohly odejít.

Lydia vyšla první, pak mi pokynula, abych šla za ní, já ji následovala a nakonec Chloe.

„Říkala jsem ti, že nás nechytí,“ řekla Chloe a zavřela dveře, zatímco jsme začaly kráčet po dálnici dál od naší školy tam, kde jsme měly chytit taxi. Chloe objednala taxík přes počítač, než jsme odešly.

Zatím dobrý, plán vycházel podle plánu.

Projelo kolem pár vozidel a já se začala cítit trochu divně, jen tak stát na kraji silnice. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a křížila ruce na prsou, zatímco jsme čekaly na taxi. Chloe a Lydia zrovna říkaly něco o tom, že řidič má tři minuty zpoždění, a zíraly na hodinky na Lydiině zápěstí, když u nás zastavil černý Jeep. Vypadal nově a leskle. Kdo měl tohle auto, musel být pěkně ve vatě.

O vteřinu později sjelo tónované okénko dolů. Řidič byl mladý muž, neviděla jsem ho jasně, protože už byla tma, možná něco po dvacítce. Vystrčil hlavu mírně z okna, paži položenou na volantu.

„No, ahoj krásky, jedete někam?“ zeptal se hlasem, který jsem považovala za flirtovní.

„Vlastně ano, jedeme,“ odpověděla Chloe, hodila vlasy a vystrčila jednu dlouhou, vypracovanou nohu, která byla momentálně v červených šatech do půlky stehen a černých jehlách.

Ve tmě jsem zvedla obočí, protože ten pohled jsem znala, byl to ten samý, který používala, když chtěla dosáhnout svého u kluků ve škole.

Nechystala se udělat to, co si myslím, že se chystala udělat, že ne?

„Nejste příliš krásné na to, abyste tu čekaly? Můžu vás a vaše hezké kamarádky svézt, kamkoli máte namířeno.“

„Můj bože, to by bylo skvělé,“ řekla a znovu hodila blond hřívou.

Cože?! Málem jsem vykřikla.

S tímhle jsem teda rozhodně nesouhlasila.

Nasednout k cizímu člověku do auta? To se může zvrtnout tolika způsoby.

„Co to sakra dělá?“ zašeptala jsem Lydii koutkem úst.

„Sehnala nám odvoz, takhle ušetříme za taxík.“

Je sjetá?

Obě dvě.

Ten chlap řekl něco ve smyslu ‚naskočte si‘, zatímco otevíral dveře k zadním sedadlům.

A moje kamarádka Chloe tam hned hopla, malá kabelka přes rameno jí nadskakovala u boku, jak se posouvala, aby udělala místo pro Lydii, která mi věnovala pohled, když nastupovala.

„Jen nás svezou do klubu.“

Jo, to nebo nás prodají obchodníkům s lidmi. To jsem nahlas neřekla, nechtěla jsem jim dávat nápady.

Hádám, že jsem neměla moc na vybranou, nastoupila jsem taky a zabouchla dveře. Kůže mě studila do stehen a ve vzduchu byl cítit slabý závan něčeho bylinného, jako trávy.

„Kdo je vaše kamarádka?“ zeptala se Lydia nahlas.

V tu chvíli jsem si všimla, že v autě jsou dva kluci.

„Jmenuju se Jackson, můžeš mi říkat Jack,“ řekl ten na sedadle spolujezdce a natáhl ruku dozadu.

Lydia se naklonila dopředu a vložila svou ruku do jeho, přičemž mu ukázala štědré množství svého výstřihu.

Skvělý, prostě skvělý.

„A ty?“ zeptal se ten kluk a já cítila, jak se jeho pohled přesunul na mě. Svraštila jsem obočí a zamrkala.

„Tohle je Dee,“ dodala Lydia s mávnutím palce mým směrem a vypadala, že se snaží nesmát mé trapnosti.

Auto se rozjelo.

Mezi Chloe a řidičem se rozběhla konverzace, dozvěděla jsem se, že se jmenuje Ryder. Lydia a Jackson vypadali, že se skvěle baví vzájemným poznáváním, ale já tam hlavně tiše seděla a přemýšlela, kolika způsoby se tohle může pokazit.

Nejspíš skončíme mrtvé někde v příkopu, zfetované, zneužité, myslím, tihle lidi můžou být násilníci, co my víme.

Jízda trvala asi pětačtyřicet minut. Jak to vím? Dobře, možná jsem počítala každou ubíhající vteřinu. Oči mi těkaly na čas na palubní desce, zatímco jsem zírala na okolí.

Hádám, že ta párty byla někde na úrovni, protože to vypadalo, že jsme v horní části New Yorku. Viděla jsem spoustu vysokých budov a světel, bylo to poprvé, co jsem viděla město v noci, byla to… podívaná, přála jsem si, abych se dokázala uvolnit natolik, abych si to užila.

„Jak dlouho to ještě potrvá?“ zeptala jsem se tichým hlasem a drcla do Lydie loktem.

„Už jsme tam,“ naklonila hlavu dopředu, hlas plný vzrušení.

Díky bohu.

Otevřela jsem dveře a vylezla první, aby Lydia mohla jít hned za mnou, ale když nešla, podívala jsem se zpátky do auta a viděla ji i Chloe, jak ťukají do mobilů.

Hádám, že se rozhodly dát jim i svá čísla, protože vím jistě, že telefony neměly a akademie používání mobilů ve škole nepovolovala.

Ale vážně, copak nevěděly nic o nebezpečí od cizích lidí?

Smutně jsem zavrtěla hlavou, jsem tu jediná příčetná.

Vylezly o chvíli později s úsměvem od ucha k uchu.

„Díky za svezení, zlato,“ to byla Chloe.

„Kdykoliv,“ odpověděl řidič Ryder a odjel.

Otočily jsme se a začaly kráčet přes velké parkoviště. Všimla jsem si spousty luxusních aut, jejich lak se leskl v nočním osvětlení.

Podle světel a spoře oděných dívek stojících ve frontě u vchodu to musel být klub.

„Víš, že jsi na ně mohla být milejší, že jo?“ zamumlala Lydia.

„Vždyť jsem nic neřekla.“

„To je právě ono,“ odsekla.

Mávla jsem rukou. „Co jsem měla říkat, vy dvě jste to měly pod kontrolou.“

„Možná nabídnout své jméno, abych nemusela přicházet a-“

„Holky!“ skočila nám do řeči Chloe.

A já uviděla, že stojíme před vyhazovačem u vchodu.

Byl to svalnatý chlap s ulíznutými vlasy a sluchátkem v uchu, díval se na nás svrchu. No, to bylo trapné.

„Můžu vidět nějaké občanky?“ zeptal se. To bylo přímé.

Žádné doklady jsme si nevzaly, ani falešné. Nebo aspoň já ne, na svou obranu, nevěděla jsem, že jdeme do klubu. Takže jsme vážily celou tu cestu pro nic.

Proč se mi najednou chce brečet?

„Taky tě ráda vidím, Freddy,“ prohodila Chloe. Ona ho znala? Možná tu už byla?

„Chloe?“ řekl, ale tentokrát překvapeným hlasem.

„Jak mě můžeš nepoznat?“

Ona ho zná. Nechte to na Chloe, aby mě překvapila.

„Páni, holka, jak se máš?“ zeptal se a odhodil tu drsnou masku. „Je to už dlouho, dva roky?“ zeptal se.

Objali se, ten chlap ji zvedl čistě ze země.

„Myslím, že spolu chodili,“ řekla Lydia vedle mě.

„Hm,“ byla má jediná odpověď.

„Tohle jsou mé kamarádky, Lydia a Dee,“ představila nás.

„Ahoj,“ řekly jsme obě a zamávaly, já se dokonce zmohla na úsměv.

„Pár děcek od nás ze školy tu má párty, má to být v nějakém soukromém salonku nebo tak něco, doufaly jsme, že nás pustíš dovnitř,“ řekla Chloe.

„Jasně, myslím, že je to VIP sekce, jen se držte trochu zpátky, jasný?“

„Díky, Freddy, jsi nejlepší,“ řekla, a po dalším objetí a rychlé puse na tvář nás chytila za ruce a klopýtala napřed.

Jakmile jsme vešly dovnitř, hlasitá hudba mě málem srazila na zadek. Výzdoba byla vážně pěkná, něco mezi gotikou a erotikou, s červenými a černými koženými sedačkami, lesklými stoly, hmm, hezké. Vypadalo to jako normální klub, ne že bych věděla, jak vypadá normální klub.

„Jdeme pařit!“ zakřičela Chloe přes hudbu a kráčela směrem, kde byla, hádám, VIP sekce.

Cítila jsem na sobě oči a kradmé pohledy sledovaly naši malou skupinku, jak jsme procházely, pár lidí zvedlo skleničky naším směrem na přípitek.

Ženy na nás vypadaly naštvaně, většina z nich po nás vrhala vražedné pohledy, co jsme jim udělaly?

Normálně bych se před tolika očima stáhla. Sakra, Dee před dvěma lety by odtud utekla rychlostí hodnou zlaté medaile.

Ale dneska chci být někdo jiný a bavit se jako normální náctiletá holka… Jo, to zvládnu. Nikdo mě tu nezná a už mě nikdy neuvidí.

VIP sekce vypadala jako zbytek klubu, jen lépe, posezení bylo oddělené od tanečního parketu.

Pak bar.

Byl to skvost.

Kolem pařilo spousta teenagerů, všechno jsem to vstřebávala očima. Hudba proudila z reproduktorů, podlaha mi lehce vibrovala pod botami od basů, vzrušení mi vystřelilo do krve, tohle vypadá zábavně.

Najednou jsem byla ráda, že mě kamarádky přemluvily, abych šla. Podívaly jsme se na sebe a vyměnily si postranní úšklebky.

Lydia se ke mně naklonila, křičela přes hudbu a ukazovala: „Pojďme tamhle, myslím, že vidím Caleba.“

Teď když o tom přemýšlím, většina těch teenagerů vypadala povědomě.

„Calebe!“

Otočil se od skupiny kluků, se kterými byl. „Lydie? Vy jste přišly?“ zeptal se.

„To bychom si nenechaly ujít,“ odpověděla Lydia a plácli si.

„Ahoj, Calebe,“ řekla jsem.

„Dee?“ Vypadal šokovaně. Oči dokořán.

„Jop.“

„Jdu si pro pití,“ řekla Chloe a odcházela.

„Já taky,“ následovala ji Lydia.

Zrádkyně!

„Vypadáš fakt dobře, Dee,“ řekl Caleb, když jsme byli sami, a přejel si rukou přes rty, zatímco si mě záměrně prohlížel. „Sakra, holka.“

Zčervenala jsem, horko mi stoupalo do tváří. Do háje, ještě že tu byla tma.

„Díky, ty taky vypadáš dobře.“ A vypadal. V černé košili na knoflíčky, která obepínala jeho štíhlou postavu, a tmavých džínech.

„Nech mě tě pozvat na drink, pojď,“ řekl, chytil mě za ruku a táhl mě k baru.

Vytáhl mi stoličku u baru, a jak jsem si sedala, moje černé přiléhavé šaty bez rukávů do půlky stehen se vyhrnuly nahoru.

„Co chceš pít?“ oči měl na mém odhaleném stehně; cítila jsem se trochu nepříjemně.

„Hmm, jen colu,“ odpověděla jsem.

Naklonil se k barmanovi a řekl mu mou objednávku.

„Jsem vážně rád, že jsi přišla,“ řekl a sedl si na stoličku nejblíž ke mně.

„Já taky.“

„Tak co vysoká?“ zeptal se po pár vteřinách ticha.

Jako by mi to otec dovolil. Přesvědčit ho, aby mi dovolil zapsat se na akademii, vyžadovalo spoustu naléhání, prošení a slz od mámy. Skoro každý v rodině má domácí výuku. A já ji měla taky, až do doby před třemi lety.

Ale to jsem mu říkat nehodlala. „Ještě si nejsem jistá, ty?“ Zdálo se, že to odvedlo pozornost ode mě, protože Caleb začal mluvit o sobě. Barman přinesl naše pití, zatímco Caleb říkal něco o studiu obchodního oboru.

Přistihla jsem se, jak zírám do jeho hnědých očí víckrát, než bych si chtěla přiznat.

Jeho kudrnaté vlasy mu padaly do čela a skoro mu zakrývaly oči. Je tak roztomilý.

„Čau Dee, vidím, že se skvěle bavíš,“ řekl někdo přímo za mnou a já odtrhla pohled od Calebovy tváře. Otočila jsem se a uviděla Chloe.

Oči jí zářily, v ruce poloprázdnou sklenici. „Pojď si s námi dát panáka.“ Popadla mě za paži a táhla pryč.

„Nejsem si jistá, že chci pít,“ řekla jsem, zatímco mě táhla k boxu s bohatými dětmi. Nechápejte mě špatně, skoro každý v mé škole je dědicem nějaké velké korporace a pochází ze zámožné rodiny, ale tyhle děcka posouvají bohatství na jinou úroveň.

„Čau všichni, pamatujete na mou kamarádku Dee?“ zakřičela Chloe.

Někteří řekli ‚čau‘, jiní mě ignorovali, ale to je v pohodě.

„Dáme si panáky!“ zaječela nějaká holka. Počkat, to byla moje kamarádka Lydia. Seděla nějakému klukovi na klíně.

„Jooo!!!“ souhlasil celý stůl.

Chloe už zaparkovala svůj zadek na klíně nějakého jiného kluka.

„Ahoj,“ zavolal někdo jemně a já trhla hlavou vzhůru.

Kluk, myslím, že se jmenoval Michael, se na mě usmál, vždycky se poflakoval s těmi bohatými, cool dětmi.

„Chceš si sednout?“ zeptal se a ukázal na své levé stehno.

Cože? „Ne,“ řekla jsem tichým hlasem.

„Nedotknu se tě, jestli je to to, co chceš,“ opáčil a malý úsměv mu cukal v koutku rtů.

Bože, vypadal k světu.

Proč nemůžu být cool jako Lydia a vymyslet nějakou flirtovní hlášku?

Kousala jsem se vteřinu do spodního rtu, podívala se na kamarádky s prosbou o pomoc, ale ty byly zabrané do rozhovorů. Ohlédla jsem se zpátky na toho kluka, vypadal v pohodě, tak jsem sklonila hlavu. „Fajn.“ „Jop,“ to bylo všechno, na co jsem se zmohla.

Objevila se servírka a začala rozdávat panáky naplněné jantarovou tekutinou.

S*át na to, můžu být cool. Přešla jsem blízko k němu, otočila se a klesla mu na klín, snažíc se ignorovat horkost ve tvářích a ignorovat fakt, že sedím na nějakém týpkovi, se kterým jsem do dneška nikdy nepromluvila.

„Tady, Dee,“ řekla Lydia a podala mi dvě skleničky. Jednu jsem podala jemu a ze své si usrka. Zkřivila jsem obličej, ta tekutina mi málem způsobila, že mi upadl jazyk.

„Co to sakra je?“ řekla jsem nikomu konkrétnímu.

„Takhle ne, musíš to do sebe kopnout naráz, abys cítila ten účinek,“ ozval se za mnou hlas s nádechem pobavení.

Střelila jsem po něm pohledem přes rameno. „Nejsem si jistá, že to chci pít, stojí to za prd.“