Myslím, že jsem opilá, nejsem si jistá, nikdy předtím jsem opilá nebyla, najednou chápu výraz „být v náladě“. Cítím se sebevědomě, jako by mi svět ležel u nohou.

Dala jsem si asi sedm panáků různých značek alkoholu, možná je to osm nebo deset, nejsem si jistá, přestala jsem počítat u tří.

„Můj bože, ty jsi tak vtipná, Dee,“ řekla Chloe a smála se tak moc něčemu, co jsem řekla.

„Dáme si další rundu?“ zeptala se nějaká holka, myslím, že Abby.

„Zatraceně správně, tahle je na mě, ó počkat, je to večírek, všechno je zadarmo,“ řekla jsem vážným hlasem a celý stůl vybuchl smíchy.

„Myslím, že už jsi měla dost, Dee,“ řekl Michael, ten kluk, kterému jsem seděla na klíně, a jeho paže mě držela dole, když jsem se pokusila vstát.

„Myslíš?“ zeptala jsem se a opřela se zády o jeho hruď.

„Jop, potřebuju trochu vzduchu, chceš jít se mnou?“ zašeptal mi do ucha.

„Hmm,“ souhlasila jsem, vstala a narovnala si šaty.

Chytil mě za ruku a vedl mě ven. Když jsme procházeli kolem hlavního klubu, byl narvaný. Lidé tančili na parketu.

„Myslíš, že můžu dostat trochu vody?“ zeptala jsem se, najednou žíznivá po skutečné vodě.

„Jasně. Pojď se mnou.“

Vedl mě skrz hlouček tančících lidí a ne, nebylo to zábavné. Mohla bych přísahat, že jsem cítila, jak mě někdo hmátl na zadek.

Když jsme došli k baru, Michael mi objednal sklenici vody.

Vypila jsem ji během pár vteřin.

„Hádám, že jsi měla vážně žízeň?“ zeptal se a díval se na mě zvláštně.

„Jo.“ Vzhlédla jsem k němu. Je tak hezký, jeho blonďaté vlasy mu skoro zakrývaly jiskřivé zelené oči.

Jak to, že jsem si nevšimla, že stojí tak blízko.

„Vypadáš dneska opravdu krásně, Dee,“ zašeptal a já cítila, jak mi stoupá horkost do tváří.

„Jak víš, jak se jmenuju?“ vyhrkla jsem.

Vypadal na pár okamžiků zaskočeně.

„Chodíme spolu do školy a myslím, že jsi docela cool,“ řekl pomalu.

„Děkuju,“ řekla jsem a odvrátila zrak.

„Musím jít na toaletu,“ to s vámi udělá pití tolika tekutin.

„Dobře, počkám na tebe tady.“

Otočila jsem se a hledala toaletu, kterou bylo snadné najít, udělala svou potřebu a vypadla.

Když jsem kráčela zpátky do klubu, zahlédla jsem Chloe a Lydii, jak jdou směrem ke mně, asi šly taky na záchod.

„Čau Dee, ty a ten fešák jste byli pryč docela dlouho, musely jsme zkontrolovat, jestli jsi v pohodě,“ řekla Lydia, nezdála se tak opilá.

„Jmenuje se Michael a ty to víš,“ řekla jsem, když jsme šly směrem k tanečnímu parketu.

„Nemohl z tebe spustit oči,“ to byla Chloe.

„Obě si něco namlouváte.“

„Jo, říkej si, co chceš, zatančíme si?“ zeptala se Lydia, bylo to spíš oznámení, protože už začala táhnout mě i Chloe do středu tanečního parketu.

„Sakra jo!“ To byla Chloe.

Nikdy předtím jsem na veřejnosti netancovala, ale není to tak, že by někdo věděl, kdo jsem, takže sakra jo.

Chloe vyhodila ruce do vzduchu a vlnila boky.

Lydia dělala něco podobného, obě stály z každé strany vedle mě. Jako ochranný postoj, já byla uprostřed.

Tak jsem se rozhodla následovat jejich příklad. Neznala jsem tu píseň, nejsem si ani jistá, jestli byla v angličtině, ale měla dobrý beat a po pár vteřinách jsem se vlnila do rytmu.

Pravou ruku ve vzduchu, levou v pase, zatímco jsem kroutila boky.

První píseň skončila a nahradila ji další, v polovině třetí písně dav na parketu prořídl. Jen Chloe, Lydia a já. A pár párů sem a tam.

Cítila jsem na sobě oči, působilo to zvláštně, jako pohlazení, a z nějakého důvodu jsem se rozhodla rozhlédnout.

Moje oči se zastavily na vysokém muži, počkat, působil mužně, nejsem si jistá, jak může být starý. Jeho tvář byla opravdu krásná, silné čelisti a vysoké lícní kosti, rty měl stisknuté v ponuré lince, takže těžko říct, rovný nos a vlasy vypadaly nagelované dozadu.

Jeho tvář byla bez výrazu, přesně to, čemu bych říkala kamenná tvář, taková, kterou bych nikdy nedokázala napodobit, ani kdyby na tom závisel můj život.

Ale nemyslím si, že by kdy vypadal přitažlivěji. Ne že bych ho znala nebo tak.

Co mě zarazilo, byly jeho oči, byly tak modré, že vypadaly falešně. Působily poněkud rozrušeně, jako by byl na něco naštvaný. Jeho pohled byl tak intenzivní, že jsem chtěla uhnout pohledem a zároveň se dál dívat.

Jen jeho oči zdánlivě projevovaly nějakou emoci. Pálily a byly tak chladné zároveň.

Zíraly do mých, jako by mě znal.

Všechno na něm křičelo Nebezpečí s velkým N. A já nepotřebovala žádné problémy, teď ani nikdy.

„Otoč se, Dee, udělej to hned,“ zašeptala jsem si pro sebe, stále se pohybujíc do rytmu písně. Odvrátila jsem zrak.

Sklouzla jsem pohledem na stranu ke vchodu do klubu.

A přistála na dívce zhruba v mém věku.

Vypadá taky naštvaně, vrhá po mě dýky, upřímně, kdyby pohledy mohly zabíjet, byla bych dva metry pod zemí. Jako bych byla její úhlavní nepřítel. Ani jsem ji neznala. Ale nemohlo mi to být víc jedno.

Bylo něco na jejích odbarvených blonďatých vlasech, co působilo povědomě, jen jsem na to nemohla přijít.

A pak mě to zasáhlo jako tuna cihel, ta Blondýna, znám ji, je to asi dva roky, co jsem ji viděla. Jeden z důvodů, proč jsem opustila rodinu. Moje sestřenice Katharina.

Rychle jsem uhnula pohledem. „Do p*dele,“ zaklela jsem pod fousy.

Musím odsud vypadnout, hned. Než mě pozná.

Ze všech klubů v New Yorku musela přijít zrovna do tohohle a dneska.

Hledala jsem Lydii a Chloe, ale zdálo se, že se spárovaly s nějakými kluky, kdy se to stalo? Málem jsem zařvala. Možná když jsem zírala na toho chlapa v černém jako úchyl. Sakra!

Rychle jsem hledala únikovou cestu a rozhodla se jít k přeplněnému baru, možná bych mohla splynout s davem.

Musela jsem odvést špatnou práci při splývání, nebo můj plán stál za prd, protože zrovna když jsem dorazila k baru, někdo mě popadl za paži a hrubě mě otočil.

Málem jsem ztratila rovnováhu ve vysokých kozačkách nad kolena, málem.

„Radši se drž dál od mýho chlapa, ty děvko.“ Ten hlas znám.

Když jsem vzhlédla s vražedným pohledem, stála přede mnou Katharina, zuřila, kdyby tohle byl kreslený film, šla by jí pára z uší.

„A neopovažuj se mě kurva dotknout, nebo ti jednu vrazím, že se vzpamatuješ až příští týden, jasný?“ řekla jsem jí do obličeje.

Oči se jí rozšířily.

„Lolo?“ Vypadala šokovaně.

„Ano, Kat?“ řekla jsem suše.

„Co tady sakra děláš oblečená jako děvka?“

To je ale kráva! Moje šaty zakrývaly víc kůže než ty její.

„Jak to vypadá, že dělám? Sleduju televizi?“ řekla jsem sarkastickým hlasem.

„Nemluv se mnou takhle, ví tvoje matka, že se tu kurvíš místo toho, abys byla ve škole, teda, ani bych se nedivila, obě jste běhny,“ ani jsem nečekala, až tu větu dokončí. Máchla jsem rukou a seznámila svou dlaň s jejím obličejem, až jí hlava letěla dozadu.

Sakra, ruka mě pálila jako čert, ale stálo to za to.

Chvíli vrávorala a málem spadla na zadek, ale zachytila se židle a získala rovnováhu.

Okamžitě se dostala zpátky na nohy a já věděla, že v tu chvíli na mě skoci. Chtěla jsem se sehnout nebo uhnout z cesty, ale věděla jsem, že bych nikdy neuhnula včas.

Tak jsem zavřela oči a čekala, až se rozpoutá peklo, ale náraz nikdy nepřišel.

„Dost,“ vyštěkl někdo, ten hlas mi poslal mráz po zádech. A já prostě věděla, aniž bych otevřela oči, komu ten hlas patří.

„Ta pitomá kráva mě uhodila!“ ječela Kat jako šílená ženská.

Když jsem otevřela oči, došlo mi, proč Katharina nikdy nezaútočila, někdo ji držel. Ten šíleně krásný muž stál pár stop ode mě. Díky bohu, chtěla jsem, aby to tak zůstalo.

„Opovažujete se dělat scénu tady?“ zeptal se smrtelně klidným hlasem.

Ještě že tu otázku nesměřoval na mě.

„Ona si začala!“ málem zaječela.

„Ježiš, není třeba křičet, nikdo tu není hluchej, víš?“ řekla jsem tichým hlasem, ale zjevně mě všichni slyšeli, protože jsem teď byla středem pozornosti.

Prostě jsem musela otevřít tu svou velkou pusu.

„Dostaňte ji odsud,“ řekl, aniž by ze mě spustil oči, a ten chlap, co držel Kat, udělal přesně to, aniž by kladl otázky.

Kdo je tenhle muž, má kolem sebe auru „nezahrávej-si-se-mnou“. A já měla brzy zjistit, zač je toho loket.

„Děkuju,“ řekla jsem a procházela kolem něj, abych odsud vypadla.

Chytil mě za paži. „Ne tak rychle.“ Málem jsem omdlela.

Mohla bych přísahat, že jsem cítila výboj tam, kde se jeho kůže setkala s mou. Jeho stisk byl pevný, ale překvapivě jemný.

„Jdeš se mnou,“ řekl a začal vycházet z klubu.

„C-cože? J-já em nic jsem neudělala,“ zakoktala jsem.

Dobrá práce, Dee, právě jsi mu nepřímo řekla, jak moc se bojíš.

Fajn, hluboký nádech, vymysli něco. Je skoro u dveří.

„Počkat!“ řekla jsem a zapřela se patami.

Otočil se a tázavě zvedl obočí, bože, kdo tohle dělá?

„Já, em, nemůžu odejít bez kamarádek,“ vyhrkla jsem, nebyla to tak úplně lež.

„Pošlu někoho, aby je vyzvedl.“ Otočil se a tentokrát se nezastavil. Když jsme vyšli ven, zamířil k černému autu a otevřel sedadlo spolujezdce. Ani náhodou jsem neměla v úmyslu souhlasit, že s ním někam pojedu. Ale nikdo se mě neptal. Jednu vteřinu jsem stála a další jsem byla v autě.

„Připoutej se,“ bylo vše, co řekl, než zavřel dveře.

Co to sakra?

O chvíli později byl na sedadle řidiče a auto se rozjelo.

Cítila jsem se nepříjemně, když jsem u něj byla tak blízko.

Sama s ním.

S mužem.

„Kdo jste? Kam mě vezete? Je to proto, že jsem uhodila Katharinu? Nechtěla jsem, jen mě vážně naštvala. Omlouvám se, tak jo, teď mě můžete pustit?“ zeptala jsem se v rychlosti. Fajn, šílela jsem.

„Vždycky se ptáš na tolik otázek?“

„Ne.“

„Dobře.“

„Odpovíte na ně?“

„Ne.“

„Ale proč?“

„Protože já budu ten, kdo se bude ptát, jasný?“

Nemyslím si, že se ptal, ale stejně jsem přikývla.

„Dobře. Jak se jmenuješ?“

„Dolores.“ Nikdy nepoužívám své rodné jméno, ale čert to vem, jestli mu budu lhát. Bála jsem se až do morku kostí.

Zdál se s mou odpovědí spokojený.

„Teď mi vysvětli, proč jsi sakra byla tancovat v klubu, oblečená takhle,“ řekl klidným hlasem, ze kterého mě mrazilo.

Proč se ptal?

„Nerozumím, co tím myslíte.“

Zaparkoval auto na místě, které vypadalo jako prázdný pozemek.

Otevřel dveře a vystoupil. Udělala jsem to samé. Jen jsem se zády opřela o auto, po pár vteřinách stál přede mnou.

„Proč nejsi ve škole?“ Jak o tom věděl? Jen pár lidí z rodiny vědělo o mém studiu.

„Vykradla jsem se ven,“ řekla jsem tichým hlasem.

„Proč?“ Nemohla jsem vydržet jeho chladný pohled, tak jsem se dívala jinam.

„Nic,“ řekla jsem tichým hlasem.

„Znovu se ptát nebudu,“ zíral na mě shora.

„Chtěla jsem se bavit jako normální člověk. Prosím, neříkejte nikomu, že jste mě viděl,“ jeho pohled změkl.

„Kolikrát?“ Bože, stál tak blízko, musel být tak blízko?

„Co?“

„Kolikrát jsi šla ven takhle oblečená,“ jeho oči sklouzly po mém těle, zdržely se na určitých místech jako můj hrudník, pas, boky a nohy. Jeho pohled působil jako dotek a já se najednou cítila nesvá.

„Proč vás to zajímá?“ málem jsem frustrovaně zakřičela. Způsoboval, že jsem se cítila opravdu nepříjemně.

Věnoval mi významný pohled.

„Je to poprvé,“ řekla jsem a odvrátila zrak.

„Nelži mi.“

„Přísahám.“

Něco zavibrovalo. Ponořil ruku do kapsy a vytáhl telefon. Pár vteřin ho ovládal, pak ho vrátil zpátky do kapsy.

„Proč se mě vůbec ptáte na všechny ty otázky? Nejste můj táta, jen proto, že jste součástí rodiny, to z vás nedělá mého šéfa.“ Vypadal, že chce protočit oči nebo mě zastřelit.

„Jdeme,“ řekl a obešel předek auta ke dveřím řidiče.

Jelikož jsem vážně neměla na vybranou, nastoupila jsem taky.

„Nejsem součástí vaší rodiny,“ řekl, když vyjížděl z pozemku.

Divné. Zdálo se, že o mně ví hodně.

„No tak kdo jste? Chystáte,“ polkla jsem ztěžka, „chystáte se mi ublížit?“

Díval se na mě pár vteřin, než odpověděl.

„Ne.“

Dokonce i jeho hlas byl sexy a hrdý jako on. Počkat, řekla jsem právě, že jeho hlas byl sexy? OK, takže jsem se oficiálně zbláznila.