„Co to je, matko?“ zeptala jsem se, jakmile jsem ji uviděla. Okamžitě po opuštění pokoje jsem zamířila přímo do kuchyně, kde jsem věděla, že máma bude pomáhat s večeří.

Na okamžik ztuhla, než se ke mně pomalu otočila. Jako by se na tuhle konfrontaci připravovala.

„Omlouvám se, Lolo. Ale nedalo se tomu vyhnout ani to déle odkládat,“ řekla pomalu.

„Není to, jako by se to dělo příští týden, proboha.“