Teď jsme s dědečkem Alonzem kráčeli zavěšeni do sebe do mé ložnice ve druhém patře.

„Za ty dva roky jsi tak vyrostla, Dolores. Skoro k nakousnutí,“ řekl dědeček Alonzo, zrovna když jsme došli do druhého patra.

Fuj!

Co se na to dá říct?

„Er, mmm, díky?“ Vyznělo to spíš jako otázka.

Zuchtl, jeho hůlka dělala ťuk-ťuk, jak jsme šli prázdnou chodbou. „Odpověz mi, Dolores, dělal ti některý z těch malých