„Později tě tu provedu,“ řekne mi Tommy, jakmile se stůl začne vyprazdňovat. Židle po mé pravici se pohne, ještě než se Dominiko postaví. Odchází.

„Jo, jasně. Dej mi vteřinu,“ řeknu, než odsunu židli.

„Počkej!“ Doženu ho několika rychlými kroky.

Myslím, že se někdo dusil jídlem, rychlý pohled a měla jsem pravdu. Emilo si třel hruď, zatímco ho Isabella konejšivě poplácávala po zádech.

„Jsi v pořádk