„Tohle,“ ukáže na mě Niko, „nejsou šaty.“ Zírá na mě tak tvrdě, že jsem napůl čekala, že šaty vzplanou.

Žádné: vypadáš krásně nebo hezky? Nic.

Jemu se to nelíbí? V duchu jsem se ušklíbla, neoblékala jsem se pro něj, ale bylo by hezké cítit se oceněná.

„Nosím jen to, co mám k dispozici, řekl jsi červenou,“ a jestli se ptáte mě, vypadám zatraceně dobře. Rozhodla jsem se tu poslední část nepřidat