„Proč jsi rozrušená?“ snažím se necuknout před hlasem, který mi zašeptal do ucha.

„Nejsem rozrušená,“ řeknu a dívám se z okna, to je lež. Jsem velmi rozrušená. Jen mě překvapuje, že si toho všiml.

Niko mě obejme kolem pasu a přitiskne má záda na svou hruď. Dokud mu prakticky nesedím na klíně.

„Jsi mizerná lhářka.“ Odmlčí se. „Stalo se něco?“

Jako by tě to zajímalo, mám chuť říct, ale kousnu se