„Dobré odpoledne, dcero,“ řekne, aniž by se na mě podívala.

S jemným úsměvem na tváři jsem přešla na druhou stranu místnosti.

Páteř napřímená, v módním bílém kostýmku a ledově modré košili, která ladí s jejíma očima. Málem jsem uskočila, když si mě změřila od hlavy k patě právě těma ledovýma očima. Bez mrknutí se zeptá: „Jak se mají děti?“

„Dobře, dobře, zrovna si zdřímly,“ odpověděla jsem první v