Alex na ni zíral, hruď staženou, hrdlo se mu téměř zavíralo, pak zvedl ruku a ukázal na sedadlo naproti sobě.

„Prosím, posaď se.“

Mia neprotestovala. Nestěžovala si. Jen odsunula židli a posadila se.

Bylo jasné… bolestně jasné… že se vyhýbá jeho očím.

„Co si dáš k pití, k jídlu—“

„Nechci od tebe nic.“

Slova byla ostrá, chladná a pevná.

Alex ztuhl a zíral na ni přes stůl. Takže takhle to je…

Nepřát