Jízda zpátky k jejímu domu byla tichá.

Ten druh ticha, kvůli kterému bylo i dýchání napjaté, až se těžko nabíral dech.

Ani jeden z nich se neodvážil nic říct, jako by i jediné špatné slovo mohlo roztříštit to tenké vlákno, které drželo ten okamžik pohromadě.

Mia seděla na sedadle ztuhle, paže založené na hrudi, jako by se chránila. Nechtěla Alexovi nic říkat. Co ještě zbývalo říct? Stejně si neměl