„Enzo, čím jsem si tohle zasloužila?“ zeptala se Alaria a s vytřeštěnýma očima hleděla na svého manžela, zatímco vcházela do jeho pracovny. Složku obsahující rozvodové papíry položila na stůl přímo před něj a nevěřícně při tom zavrtěla hlavou.

Alfa Enzo se neobtěžoval ani brvou hnout, natož aby vzhlédl od dokumentů k obchodní dohodě, kterou chtěl uzavřít, a které právě pročítal. Jedinou známkou toho, že si je vědom její přítomnosti a že ho obtěžuje, byla skutečnost, že pevněji sevřel pero, které držel v ruce.

„Snažil jsem se jí zabránit ve vstupu, Alfo, ale odmítla…“

„Vypadni, Matiasi,“ řekl Alfa Enzo a zastavil svého betu dřív, než stihl říct další slovo. Právník už čekal venku, a když beta viděl, jak vychází z místnosti, věděl, že má manželovi a jeho ženě dopřát soukromí, které potřebují k vyřešení věcí.

„Kolik chceš?“ zeptal se, čímž donutil ženu se zamračit.

„Enzo, myslíš si, že žádám o tvé…?“

„Kolik sakra chceš za podpis těch rozvodových papírů?“ zeptal se a přerušil ji. Poprvé k ní vzhlédl a ona, jeho žena, žena, která za něj byla provdaná téměř tři roky, v jeho očích spatřila odpor a nenávist. Bolest, kterou měla v očích ona, viděl, ale bylo mu to jedno a nezajímal se o to.

„Enzo, čím jsem si tohle zasloužila? Alespoň mi vysvětli, proč chceš tak náhlý rozvod,“ řekla a dívala se na muže, zatímco se snažila zpracovat, na co se jí ptá.

„Milion.“

„Tohle není obchod, o kterém bych chtěla smlouvat, Alfo,“ řekla a probodla muže pohledem. Žaludek ji bolel a musela se nutit do klidu, připomínat si, že musí zůstat vyrovnaná. Že to, co dělá, by jí mohlo spíše uškodit než prospět.

„Dva.“

„Enzo, mám své vlastní peníze a nepotřebuji ty tvé k tomu, abych podepsala hloupý kus papíru. Ale zasloužím si vědět, proč chceš, abych ho podepsala, když jsem…“

„Moc dobře víš, že nemáš takovou likviditu, jakou ti mohu poskytnout já. Takže se netvař, že ano,“ řekl a zastavil ji. Srdce se jí rozbušilo a muž vstal ze židle, oči tvrdší než kdy dřív upřené na ženu, které se oči zalévaly slzami.

Ruce se jí třásly, a ačkoliv věděla, že má pravdu, to poslední, co hodlala udělat, bylo dovolit mu, aby ji urážel penězi. Bylo to něco, čemu se příčila, a on to věděl.

„Nikdy mi nešlo o peníze. Ty ze všech lidí bys to měl vědět…“

„Dobrá, pak ten papír podepíšeš, aniž bys mi dělala scény. A vzhledem k tvé ‚loajalitě‘ a ‚oddanosti‘ ti bude na účet převedeno pět milionů dolarů, jakmile bude papír podepsán,“ řekl, až se ženě zatajil dech v hrdle. „To by mělo stačit na začátek jakékoli cesty, kterou se hodláš vydat, a očekávám, že to bude stačit k tomu, aby ses držela dál od tisku a jejich otázek.“

Alaria zůstala zticha, pár vteřin neřekla ani slovo a objala se pažemi. Srdce jí splašeně bušilo a poprvé od jejich svatby se ocitla v situaci, kterou by nepřála ani svému nepříteli.

„Je to kvůli ní, že?“ zeptala se a vzhlédla k muži. Jeho oči ztvrdly a bylo to, jako by zmínka o ní byla tím nejtěžším hříchem, kterého se mohla dopustit. Neodpověděl, ale věděla, že ani nemusí.

Rty se jí zachvěly a podívala se na složku. Zhluboka se nadechla, vnímajíc, jak ji už bolí žaludek, a pak pohlédla na pero, které leželo před mužem.

„Mohu prosím dostat pero?“ zeptala se a zadržovala slzy. Muž pobaveně povytáhl obočí, zjevně ohromen, že se mu podařilo dosáhnout svého. Ale ona věděla, že to nestojí za boj. Zkoušela to, ale nefungovalo to; on nechtěl, aby to fungovalo.

Podal jí pero a ona popadla papír, roztřeseně ho podepsala a položila pero na složku.

„Vidíš, nebylo to tak těžké, že ne?“ zeptal se a vysmíval se jí. „Peníze budou na tvůj účet odeslány během několika minut. S tímhle podpisem a vzájemnou dohodou může vše skončit při jednom sezení.“

Neodpověděla, místo toho o krok ustoupila a vyšla z mužovy pracovny. Sledoval ji očima, díval se za ní, zatímco slyšel klapot jejích podpatků na podlaze vily. Dovnitř vešel právník, pan Baldwin, a Matias; beta tázavě zavrtěl hlavou.

„Převeďte jí pět milionů dolarů a můžete zahájit rozvodové řízení,“ řekl Alfa Enzo a podíval se na právníka, který přikývl. „A ty, Matiasi, řekni Katherine, že se brzy vrátí domů. Ať jsou s Alonsem připraveni. Do té doby chci, abyste Alarii sledovali. To poslední, co potřebuji, je, aby šla a mluvila o tom s tiskem, a chci, aby se to vyřídilo, aniž by se to dozvěděli mí rodiče. Víš, to poslední, co potřebujeme, je, aby se nám do toho pletli…“

Alaria vyšla z domu, ztracená v myšlenkách, které se jí honily hlavou, než jí v kapse zavibroval telefon. Věděla, že bylo nerozumné odejít z domu jen s telefonem, ale v tuto chvíli jí to bylo jedno. Chtěla být prostě pryč z toho domu.

Položila si ruku na břicho, na vteřinu popotáhla, v pěsti sevřela košili, kterou měla na sobě, pevně ji zmáčkla a pak uvolnila stisk, když se podívala na zprávu, kterou dostala. Převedl jí těch pět milionů dolarů.

„Víš, zlatíčko,“ řekla a promlouvala ke svému nenarozenému dítěti. Přejela si rukou po břiše a dívala se na telefon. „Jednu věc tvůj otec nechápe – že věrnost si nelze koupit. Ale slibuji ti, že udělám vše pro to, abych byla matkou, kterou si TY zasloužíš. Prozatím věřím, že je naším osudem tohle přijmout…“