Enzo:

„Co myslíš tím ‚je tady‘?“ zeptal jsem se a probodl pohledem svého betu Matiase.

„Byla viděna se svým bratrem. Zavolal jí, aby přijela. Teď, když je Alfa Mario po smrti, nastoupí na jeho místo. Ezio ji chtěl mít po svém boku a ty znáš tradice,“ řekl a díval se na své nohy.

„Chci ji během obřadu co nejdál od Katherine. Chápu, že je to její bratr, ale to poslední, co potřebujeme, je, aby se ty dvě hádaly,“ řekl jsem a Matias přikývl.

„Nemohli bychom ji s sebou nebrat? Víte, při vší úctě k mému prohlášení, ale Alaria se může rozhodnout mlčet. Je to Luna…“

Vydal jsem varovné zavrčení a připomněl mu, že i když vím, že má pravdu, byla to Luna smečky. Chápavě přikývl a já se podíval z okna, kde Katherine vítala Alonsa, našeho syna, který se právě vrátil ze školy. Rozběhl se k ní a ona se usmála, ovinula kolem něj paže a vtáhla ho do objetí.

„Prostě udělej svou část a zabraň jim v hádce. Já udělám tu svou se svou družkou,“ řekl jsem a on přikývl. Sledoval jsem, jak ustoupil o krok zpět a vyšel z kanceláře, zanechávaje mě mým myšlenkám. Srdce se mi na vteřinu rozbušilo a v hrudi se mi usadil těžký pocit.

Dvakrát jsem poklepal na stůl, vědom si toho, že tohle bude těžší než jen stanovování pravidel. Ale na druhou stranu jsem věděl, že nic nejde tak snadno, jak bychom chtěli. Alespoň ne teď.

Pozvedl jsem obočí, když jsem zaslechl kroky Katherine, mé současné ženy, i syna, jak oba mířili k pracovně. Nikdy se mi nelíbilo, když vstupovala do mé pracovny, ale věděl jsem, že využila toho, že mi přivedla Alonsa ze školy, a já nikdy nebyl ten, kdo by odmítl svého syna, když chtěl přijít.

„Pojď, půjdeme za tátou. Pak se můžeme osvěžit před večeří, co ty na to?“ slyšel jsem ji se ptát.

„Ale mami, slíbila jsi mi, že si můžeme chvíli hrát na zahradě,“ řekl, a i když věděla, že to nemá dávat najevo tónem hlasu, poznal jsem, že je otrávená. Slyšel jsem to v jejím zrychleném tepu a těžkém dechu.

Vstal jsem ze židle, došel ke dveřím a otevřel je. Její oči se setkaly s mými, překvapeně, a já na ni zavrtěl hlavou, čímž jsem jí mlčky naznačil, aby se zklidnila.

„Můžeš si jít hrát na zahradu. Pak se před večeří osvěžíme. Ale musíš mi slíbit, že se před spaním budeš věnovat učení. Víš, že nechci, aby se ti zhoršily známky,“ řekl jsem a klekl si před ním na jedno koleno. Synovi se rozzářily oči a já se usmál, vzal jeho tváře do dlaní a políbil ho na čelo.

„Slibuju, táto, budu se věnovat všemu učení,“ řekl a já se usmál. Podíval jsem se na jeho služebnou, která šla tři kroky za Katherine a Alonsem. Měla zajistit jejich bezpečnost a pokud by cokoliv potřebovali, měla to okamžitě zařídit. Přikývla a vykročila k němu. Podíval se na matku, která se zase na vteřinu podívala na mě, zaváhala, než přikývla.

„Nenech ho tam moc dlouho,“ řekla Katherine a žena přikývla. Odešla s Alonsem směrem k zahradě a já vešel do své pracovny, nechávaje dveře otevřené jako tichou pozvánku, aby šla dál.

„Musíš jít vždycky proti tomu, co říkám, když jde o MÉHO syna?“ zeptala se a vešla dovnitř. Její podpatky klapaly s každým krokem, který udělala, a já počkal, až za sebou zavře dveře, než jsem nalil dvě sklenice skotské. „Víš, že nepiju.“

„Ty nejsou pro tebe,“ řekl jsem a odnesl sklenice na stůl. „A on je MŮJ syn stejně jako tvůj. Proto pokud se rozhodnu, že má něco udělat, jsi to TY, kdo z toho vyjde jako matka, která lže svému synovi, aby dosáhla svého.“

„Já nelžu…“

„To, že mu něco slíbíš a pak to prostě porušíš, se považuje za lhaní, Katherine,“ řekl jsem a zastavil ji, čím dál víc otrávený. „A Alonso nelže ani si nevymýšlí, když jde o to, co mu řekneš zrovna TY, zvláště ne něco tak hloupého, jako že si bude hrát na zahradě.“

„Jsem jeho matka a vím, co je pro něj nejlepší. Ten kluk má povinnosti a školu…“

„Tak nedávej sliby, které nemůžeš splnit,“ řekl jsem a chtěl téma ukončit. „My dva se musíme dnes večer zúčastnit obřadu Alfa. Ezio Venier bude prohlášen Alfou a jako jeho spojenci tam musíme jít.“

Žena ztuhla, když uslyšela příjmení, kterého se bála a děsila zároveň. Znal jsem důvod, proč z něj měla strach. Byla to připomínka mého předchozího manželství, o kterém věděla, že se mu nemůže rovnat.

„Není to poprvé, co jsme v Sídle Venierů jako manžel a manželka, pochybuji, že by s tím byl teď problém…“

„Alaria tam bude, Katherine,“ řekl jsem a zastavil ji, chtěl jsem, aby mě nechala na pokoji. Oči se jí rozšířily a zavrtěla hlavou, jako by se snažila zpracovat, co jí říkám.

„Enzo…“

„Nečekám žádné problémy,“ řekl jsem a podíval se ženě přímo do očí. Její hlas mě už unavoval a jak jsem ji znal, bude dělat scény, a já měl na práci důležitější věci, přičemž ani jedna z nich teď nezahrnovala ji. „Nečekej na mě s večeří. Za chvíli jdu ven. Musím se o něco postarat…“