Enzo:

Alaria seděla v ložnici s dětmi a sledovala, jak se učí, a ačkoli se snažila, aby to nebylo znát, poznal jsem, že toho má plnou hlavu. Byla vnitřně rozpolcená a já věděl, že se jí v mysli přehrává víc vzpomínek, než by si chtěla přiznat.

Představa, že se s tím potýká sama, se mi nelíbila. Sakra, chtěl jsem ji vidět v klidu, ale ona nebyla. Ať jsem se nad tím snažil přemýšlet sebevíc, nemohl