~ Damon ~

"Dobré ráno, pane Van Zandte."

Damon vzhlédl a uviděl svého consigliereho, jak ho zdraví ve dveřích jeho pracovny. Consigliere je jiné slovo pro poradce, nejčastěji pro zločineckého bosse, jakým byl Damon sám. Jeho consigliere se jmenoval Adrian Luciano. Byl to synovec slavného mafiánského krále Joea "Josepha" Luciana, který byl hlavou podsvětí New Jersey od 80. let až do současnosti, kdy vedení převzal Damon. Adrian, sám z rodu Lucianů, měl na trůn větší nárok než Damon, který byl pouhým sirotkem, když se ho Joe Luciano ujal. Ale Adrian o trůn nikdy nestál. Adrian dával přednost klidnějšímu životnímu stylu se svou ženou Talií. Takže když byl Damon ochoten převzít žezlo, Adrian mu s radostí pomohl. Vyrůstali spolu a Adrian věděl, že není nikdo povolanější stát se králem než Damon Van Zandt.

Damon se do rodiny Lucianových nenarodil, ve skutečnosti svou pravou rodinu nikdy ani nepotkal. Když byl ještě miminko, matka ho nechala na schodech katolického kostela jen s dekou a jeho jménem. Byl vychováván jako sirotek v kostele, než ho jako malého kluka dali do pěstounské péče. Stěhoval se z domova do domova, až nakonec ve čtrnácti letech potkal Josepha Luciana, který se mu brzy stal otcovským vzorem.

Damon byl nejprve vychován jako trénovaný zabiják. Byl hbitý, rychlý a prohnaný. Svého prvního muže zabil v patnácti letech a ten chlap byl dvakrát starší a větší než on. Damon se brzy stal Josephovým oblíbeným vražedným strojem. Dělal všechno, co mu Joseph řekl, bez otázek. Ale po nějakém čase se zabíjení stalo pro bystrého Damona nudnou povinností. Joseph to viděl taky. Damon měl potenciál pro vůdcovství a politiku, takže ho Joseph začal připravovat, aby se stal jeho nástupcem. Vycházelo to docela dobře, protože Joseph nikdy neměl vlastního syna. Měl však dceru, krásnou dívku jménem Isabella.

Isabella byla první dívka, kterou Damon kdy opravdu miloval. Měla dlouhé tmavé vlasy a fialovomodré oči. Damon na ní miloval všechno, způsob, jakým mluví, jak tančí, a nejvíc ze všeho miloval její srdce. Ve světě tak krutém a temném, jako je mafiánské podsvětí, byla Isabella paprskem světla a naděje.

Po letech dvoření Isabella v devatenácti letech konečně souhlasila, že si Damona vezme. Jeho svatební den byl nejšťastnějším dnem jeho života. Joseph dokonce uspořádal největší svatební hostinu, jakou kdy New Jersey zažilo. Ale v den svatby, když byli všichni opilí a sjetí láskou, se odnikud vynořil konkurenční gang, rodina Maranzanových, a začal střílet. Joseph byl na místě mrtvý a stejně tak Damonova krásná nevěsta.

Byl to ten nejstrašnější pohled, jaký kdy Damon viděl. Nejšťastnější den jeho života se změnil v ten nejhorší. Podařilo se jim zabít téměř všechny chlapy od Maranzanů, kteří svatbu přepadli, ale to nebylo nic ve srovnání s jejich ztrátami. Ztratili svého krále Josepha a princeznu Isabellu. A pokud jde o Damona, ztratil všechno, co mu kdy bylo drahé.

Od toho dne převzal Damon post krále a přísahal, že smrt Josepha a Isabelly pomstí. Dal také další slib: už se nikdy nezamiluje. Láska byla slabost a pro slabost není místo, když žijete ve světě jako on.

"Jestli jsi skončil s tím papírováním, je vyžadována tvá přítomnost dole, vaše výsosti," řekl Adrian znovu.

"Snažíš se být vtipný, že?" odfrkl si Damon a zavřel stoh složek na stole.

"Říkat ti 'šéfe' je klišé, nemyslíš? Snažím se být kreativnější," odpověděl Adrian.

"Jdi do prdele, Adriane."

"Půjdu, jen ti mám dát vědět, že je vše připraveno. Čekají na tebe."

Damon přesně věděl, co to znamená. Zapnul si sako a vstal ze židle. S hrozivým úšklebkem na tváři vyšel Damon z pracovny a zamířil do sklepa. Adrian ho následoval v těsném závěsu, ale do sklepa nešel. Damon šel do bitvy a poradce nebyl na bitevním poli potřeba. Adrian zůstal venku a nervózně přecházel sem a tam.

Damon zatlačil na kovové dveře za dřevěnými dveřmi do místnosti v suterénu. Byla to speciální místnost postavená pod sídlem, která připomínala válečný bunkr. Byla to místnost určená k ochraně, ale od té doby, co Damon převzal vládu, proměnil místnost v mučírnu pro své nepřátele. A dnes v ní byli dva hoši od Maranzanů, které Damonovi lidé včera v noci sebrali.

"Šéfe," pozdravil ho Liam, Damonova pravá ruka číslo jedna.

Damon na Liama kývl a Liam stáhl černou látku zakrývající hlavy obou Maranzanových chlapů. Oba byli přivázaní k židlím, tváře měli pohmožděné a oteklé, stejně jako čéšky.

"...P-prosím, Damone, prosím..." řekl ten vlevo. "Byl to nápad mého bratrance. My s tím neměli nic společného."

"Damone, bylo to před pěti lety. Od té doby se spousta věcí změnila. Dokonce jsme ti přenechali spoustu našich teritorií v New Yorku," řekl ten napravo.

"Nepřenechali jste je, já si je vzal," řekl Damon stroze. Začal přecházet kolem těch dvou a ten vlevo strachy zavřel oči. Dokonce smrděl močí, asi se včera v noci počural strachy.

"A máš pravdu, pět let je dlouhá doba. Asi bych to měl nechat být," řekl Damon tomu napravo. Ten těžce polkl a čekal, až bude Damon pokračovat. "Bohužel, pět let není dost dlouhá doba na vendetu."

Oba muži se otřásli strachy, když Damon vytáhl z pouzdra zbraň. Damon odjistil pojistku a namířil hlaveň mezi oba muže.

"D--Damone, prosím," žadonil ten vlevo.

"Tuhle válku tím jen prodloužíš," řekl ten vpravo. "Už bylo prolito dost nevinné krve."

Damon ignoroval jejich prosby a místo toho se obrátil na Liama.

"Kolik úst potřebuju, abych poslal vzkaz?" zeptal se.

"Jenom jedna," odpověděl Liam.

"To jsem si myslel."

* PRÁSK! *

Bez dalšího vteřinového váhání Damon stisknul spoušť. Ani se nemusel dívat a střelil svůj cíl přímo do hlavy. Chlap napravo bezvládně klesl, na čele měl čistou díru po kulce.

"Můžeš poslat vzkaz," řekl Damon chlapovi vlevo, který se celý třásl. "Damon Van Zandt nezapomíná."

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -