~ Violet ~

"Čas letí," odpověděla Violet stručně.

"Já vím, ale těším se na vysokou. Jdu na Georgetown."

"Georgetown je skvělá škola, gratuluju."

"Díky. A slyšela jsem, že jsi dostala plné stipendium na Harvard. Je to pravda?"

"Jo."

"To je tak hustý! Kdy odjíždíš?"

"Na Harvard nejdu."

"Cože?" vyjekla Nicole tak hlasitě, že se za ní lidé v okolí otočili.

"Musela jsem to odmítnout," pokrčila Violet jednoduše rameny.

"Ty jsi odmítla plné stipendium na Harvard?!"

"Jo. Přála bych si, abych mohla jet, ale teď nemůžu být moc daleko od New Jersey. Máma mě potřebuje," věnovala Nicole slabý úsměv a vrátila se ke kávě, kterou připravovala.

"Ach jo. Ty jsi tak hodný člověk, Vi," našpulila Nicole rty a povzdechla si. "Nevím, jestli bych to na tvém místě dokázala."

"Tady je tvé ledové latté. Bude to 3,75," položila Violet nápoj na pult.

"Tady máš, drobné si nech," podala jí Nicole pětidolarovou bankovku.

"Děkuju."

Nicole si vzala nápoj a usmála se. Violet se zdvořile usmála nazpět a obrátila pozornost k dalšímu zákazníkovi. Nicole pochopila náznak a zamířila ven.

"Dobrý den, vítejte v City Coffee, co si dáte?"

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Violetina směna v kavárně skončila kolem páté odpoledne. Byla unavená z celodenního stání, ale den ještě nekončil. Dala si rychlou pauzu na večeři, než naskočila do dalšího autobusu, tentokrát mířícího do The Union v Jersey City.

Od té doby, co odmaturovala a nešla na vysokou, přemýšlela Violet o tom, že vyplní svůj čas co nejvíce prací. Nejenže její matka potřebovala peníze na léčbu, ale rodina Carveyových stále dlužila spoustu peněz mnoha lidem. Musela přispět svým dílem a pomoci, jak jen mohla.

Violet dorazila do The Union těsně před sedmou. The Union byl nóbl bar ve stylu westernového salónu, který v sousedství fungoval už od osmdesátých let. Majitel Danny byl dobrým přítelem Violetina táty, protože spolu vyrůstali na střední. Dannymu bylo líto, co se Jamesovi stalo, takže když ho Jamesův syn a dcera požádali o práci v jeho baru, dovolil jim pracovat a občas jim zaplatil i něco navíc.

Violet tam před pár měsíci začala pracovat jako servírka. Danny si hned všiml, že je to chytrá holka. Byla také šikovná baristka, a jakmile začala sledovat barmany při míchání drinků, netrvalo dlouho a osvojila si i tuto dovednost. Violet raději pracovala jako barmanka než jako servírka. Občas se chlapi v baru opili a byli dotěrní, sahali jí na minisukni. To se jí nikdy nelíbilo, zvláště když byl poblíž Dylan, který by kvůli tomu vyvolal rvačku. Ale jako barmanka se Violet cítila mnohem bezpečněji, protože byla vždy za barem. Tam se jí nikdo nemohl dotknout. Na spropitném si sice vydělala méně, ale ten klid na duši byl k nezaplacení.

Dylan se v baru vyskytoval často, protože ho Danny povýšil na provozního baru. Pracovat pod Dannym bylo skvělé, ale Dylan stále hledal způsoby, jak vydělat víc peněz. Violet si všimla, že Dylan občas dělá ve VIP sekci pochybné kšefty. Sháněl pro VIP zákazníky holky nebo drogy. Jednou dokonce sehnal jednomu chlapovi zbraň. Dylan se s Violet o svých aktivitách za zády majitele nikdy nechtěl bavit, takže kdykoli se na to zeptala, vždy to odbyl pokrčením ramen a řekl jí, že bude lepší, když o tom nebude vědět.

"Proč jsi dneska tak vyfiknutej? Jako bys se ucházel o práci v bance," prohodila Violet, když viděla Dylana vycházet z kanceláře manažera v obleku a kravatě. Normálně její bratr nosil jen džíny a černé tričko. Dlouhé tmavé vlasy měl vždy rozcuchané a neupravené, ale dnes si dal záležet a učesal je.

"Neslyšela jsi? Dnes večer přijdou vzácní hosté," zahrál Dylan obočím a opřel se o barový pult.

"Dávej pozor, zrovna jsem ten bar umyla," odstrčila ho Violet.

"Promiň," zamumlal a vytáhl z kapsy cigaretu.

"A jací vzácní hosté? Ti basketbalisti? Nebo ten raper Ice-T?" zeptala se Violet a znovu otřela bar.

"Nene, žádní sportovci a rapeři."

"Tak kdo?"

"Mafie."

Violetiny oči instinktivně vyletěly vzhůru. Myslela si, že si Dylan musí dělat legraci, ale jeho výraz byl smrtelně vážný. Dlouze potáhl z cigarety a vyfoukl kouř směrem od Violet.

"Jaká mafie?" zeptala se.

"Rodina Van Zandtových," zašeptal Dylan tiše, aby ho slyšela jen ona. "Přijdou dnes večer a mají zarezervovanou celou VIP sekci."

Stejně jako všichni, kdo vyrůstali v New Jersey, i Violet slyšela o klanu Van Zandtových, jako by to byla nějaká folklórní pověst. Byli největší mafiánskou skupinou v New Jersey od dob rodiny Lucianových. Vůdce, Damon Van Zandt, převzal vedení poté, co před pěti lety zemřel Joe Luciano.

Violet slyšela mnoho historek, většina z nich nebyla hezká, ale nikdy ty lidi neviděla naživo. Nikdy k tomu neměla důvod. Její život byl většinou klidný a idylický. Trávila dny ve škole, prací v kavárně a v neděli chodila do kostela. Teprve nedávno začala pracovat v The Union a zatím jediní slavní lidé, kteří sem přišli, byli rapové hvězdy nebo sportovci.

Náhle, jako na zavolanou, se rozletěly přední dveře a objevila se skupina mužů v černých oblecích. Violet okamžitě otočila hlavu. Všimla si, že atmosféra ve vzduchu se změnila, jakmile tato skupina mužů vstoupila do místnosti. Dylan rychle típl cigaretu a vyrazil ke dveřím, aby muže přivítal.

Jeden z mužů vyčníval nad ostatními. Stál přesně uprostřed. Byl vysoký, snědý, tmavovlasý a z drahého trojdílného obleku mu vykukovalo tetování. Violet se přistihla, že na tu záhadnou postavu zírá. Jeho oči byly tmavé a nečitelné, ale pohled měl ostrý, ostřejší než ta jeho vražedná čelist.

A to bylo poprvé, co Violet viděla osobně jeho, ďábla v lidské kůži, Damona Van Zandta.

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -