~ Violet ~

Damon natáhl ruku a Violet se na vteřinu zamyslela, než mu jí zdvořile potřásla. Violet chtěla ruku cuknout zpátky, ale Damon ji podržel o vteřinu déle. Violet instinktivně vzhlédla a najednou stál Damon přímo před ní, tak blízko. Málem šokem zalapala po dechu, ale Damon se jen ušklíbl. A nejen to, v očích mu hrála jiskra. Violet nevěděla, jestli má utéct nebo křičet, ale rychle se vzpamatovala a stáhla ruku k sobě.

Když sundal ruku ze zdi, Violet uviděla prostor, kudy by mohla odejít. Ale těsně předtím, než kolem něj stačila proklouznout, řekl: "Tak co dělá holka jako ty na takovémhle místě?"

Violet se instinktivně otočila zpátky.

"Holka jako já?" zeptala se.

"Krásná, chytrá a..." na chvilku se odmlčel, než dodal: "zjevně nezkušená."

Ta věta začala skvěle, ale její konec Violet urazil. Byla na svou práci hrdá. Nesnášela, když se na ni lidé dívali spatra jen proto, že byla mladá nebo že na to nevypadala.

"Pro vaši informaci, pro tuhle práci mám skvělou kvalifikaci," prohlásila Violet věcně. "Pracuji tady už od—"

"Nemluvil jsem o práci," přerušil ji Damon.

Violet zmlkla. Pokud nemluvil o práci, o čem tedy mluvil?

Damon znovu vyloudil ten svůj ďábelský úšklebek a hluboce se zachechtal. Naznačil malé zamávání, než se otočil a zamumlal: "Dobrou noc, Violet."

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

O třicet minut později seděla Violet v Dylanově autě na parkovišti a nevěděla, co dělat. Kdyby to byl jen další z Dylanových pitomých soukromých večírků, Violet by se nerozmýšlela ani vteřinu a odjela by. Ale tohle bylo jiné. Něco jí na tom nesedělo. Pořádat večírek pro mafii mohlo znamenat problémy. Slyšela historky a viděla o těchto lidech spoustu filmů.

Jako třeba, co když začnou zabíjet lidi?

Kromě mámy byl Dylan jediná rodina, která jí zbyla. Violet by nevěděla, co si počít, kdyby se mu něco stalo. Znovu pohlédla na hodiny, bylo něco málo po jedné ráno. Takový večírek by mohl za pár hodin skončit. Violet si pomyslela, že by možná měla počkat a odvézt Dylana domů.

Ale najednou koutkem oka ve zpětném zrcátku zahlédla projíždějící černé auto. Viděla to samé auto projíždět už posledních patnáct minut. Tady bylo evidentně něco špatně.

Černé auto zastavilo před vchodem do baru. Violet cítila, jak napětí ve vzduchu houstne. Sklouzla níž na sedadle a dál pozorovala dění ve zpětném zrcátku. Všimla si, že v autě sedí dva chlapi. Nebyli oblečení v černých oblecích. Jeden z nich vzal do ruky něco, co vypadalo jako vysílačka, a začal mluvit. A nedlouho poté Violet uviděla další černé auto, které zastavilo za ním. Tentokrát mělo auto na střeše policejní maják.

To je policejní auto!

Violet okamžitě pochopila, co se děje. Policajti pravděpodobně dostali tip o téhle schůzce a chystali se vtrhnout dovnitř. To by bylo opravdu zlé, hlavně pro Dylana, který ten večírek pořádal a zajišťoval. Byly v tom holky a drogy, Dylan by šel do vězení.

Ne, ne, ne!

Bez dalšího rozmýšlení se Violet kradmo vyplížila z auta a zamířila zpátky dovnitř. Musela Dylana varovat a ujistit se, že se odtamtud dostane dřív, než vtrhnou poldové.

"Dylane! Dylane!"

Violet běžela zadní chodbou a křičela na Dylana, ale když dorazila do hlavní místnosti, viděla, že je prázdná, až na striptérky. Dívky si cpaly balíky peněz do spodního prádla a některé se už převlékaly do normálního oblečení.

"Cože? Kam všichni zmizeli?" dožadovala se Violet.

Jedna ze striptérek ukázala na dveře do místnosti pro personál. Violet se tam rychle vydala. Rozrazila dveře a našla tam skupinu chlapů, celkem asi dvacet, jak se přehrabují a něco hledají po celé místnosti.

"Co tady děláte?" vyhrkla. "Sem smí jen personál—"

"Jediný personál, co tu je, to má za sebou," ukázal jeden z mužů na Dylana v bezvědomí. Ležel natažený na podlaze.

"Dylane!" Violet se k němu rychle sklonila. Stále dýchal. Jen spal.

"Jdou dovnitř," řekl jeden z mužů, když vyhlédl z okna. "Máme společnost."

Všichni ostatní chlapi náhle vytáhli zbraně a namířili hlavně na dveře. Violet úlekem spadla čelist. Nikdy neviděla tolik zbraní na jednom místě najednou.

"Chlapi, to jsou poldové," řekl další muž a snažil se situaci uklidnit. Byl to jeden z těch mladíků, co celý večer seděl vedle Damona.

"Consigliere má pravdu, nemůžete jen tak střílet na policajty," řekl starší muž.

"Tak co navrhuješ? Prostě se předkloníme a vzdáme se?" ozval se další. Byl ze všech největší a vypadal nejnásilněji.

"Liame, uklidni se," zaslechla Violet Damonův hlas. Byl tu taky. "Někde tady je východ, jen ho musíme najít."

Muži se začali rozhlížet po místnosti, odsouvat nábytek a poklepávat na zdi.

"To je kurevsky pitomý. Jedinej chlápek, co zná východ, je tuhej!" zařval znovu Liam.

Violet si uvědomila, že jim Dylan musel říct o tajném východu z místnosti pro personál, ale odpadl dřív, než jim stihl říct kde.

"Hej," ozvala se Violet. "Jestli hledáte východ, hledáte na špatném místě."

Všichni se přestali hýbat a otočili se k Violet. Vstala a přešla k velkému obrazu visícímu na jedné stěně. Sundala obraz a odhalila za ním tajné dveře. Dveře byly malé, skoro jako okno, a vedly přímo na zadní stranu parkoviště. Tohle sem Danny nainstaloval před lety, když začal věřit těm blbostem o apokalypse.

Aniž by ztratili další minutu, muži otevřeli dveře a jeden po druhém proklouzli ven. Violet ustoupila stranou a sledovala, jak se všichni hrnou z místnosti. Damon odcházel jako jeden z posledních a zastavil se, aby s ní promluvil, jako by ani nikam nespěchal.

"Určitě ti tu laskavost oplatím," řekl.

"Nedělej si s tím starosti, prostě běž," řekla.

"Ale ne. Damon Van Zandt nikdy nezapomíná."

Damon jí věnoval poslední úšklebek a kývnutí, než konečně opustil místnost. Jakmile se za ním dveře zavřely, Violet pověsila obraz zpátky a ujistila se, že je východ zcela zakrytý.

* PRÁSK! *

A najednou se dveře do místnosti pro personál rozrazily. Půl tuctu policistů v uniformách namířilo zbraně na Violet a ta hrůzou zalapala po dechu.

"Policie! Ruce vzhůru!"

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -