~ Violet ~

"Strážníku, to je jen nedorozumění!"

Violet ta slova opakovala pořád dokola, zatímco ji vyslýchali na policejní stanici. Když policie přišla udělat razii v The Union, všechno, co našli, byly prázdné láhve od whiskey, tuhý Dylan a Violet stojící v místnosti pro personál. Dokonce i všechny striptérky zmizely beze stopy. Violet musela uznat, že byly velmi dobře vycvičené.

"Dostali jsme tip, že se v baru scházejí členové gangu. Vy jste nikoho z nich neviděla?" zeptal se jí policista znovu.

"Ne, naposledy vám říkám, zavírala jsem bar a bratr odpadl, protože moc pil. Byli jsme tam úplně sami," řekla Violet přesvědčivě. "Jestli mi nevěříte, zkontrolujte pokladnu. Uzavřela jsem účetnictví a chystala se odejít, a asi o půl hodiny později jste vtrhli vy."

Policista si povzdechl a zvalil se zpátky do židle. Sledoval Violetin výraz jako jestřáb, ale ona na sobě nedala nic znát. Jistě, trávit sobotní ráno v policejní výslechové místnosti nebylo něco, po čem by toužila, ale jak to vypadalo, neměla na vybranou.

"Pane, při vší úctě, myslím, že ta holka mluví pravdu," ozval se najednou jiný polda. Byl mladší a pravděpodobně nižší šarže. Stál v zadní části místnosti a měl na hlavě čepici. Violet si ho začala prohlížet a jeho tvář jí připadala povědomá.

"Cože, Millere?" řekl starší policista.

"Znám ji. A znám jejího bratra. Je to hodná holka, není to ten typ, co by lhal."

Violet si pak uvědomila, že ten kluk je Jesse Miller. Byl o pár let starší než Dylan a dřív bydlel ve stejné ulici jako ona. Jesse byl typický vzorný americký kluk, vysoký, blonďatý a pohledný. Nebyli si moc blízcí, ale chodili na stejnou střední.

"Zaručíš se za ni?" zeptal se starší policista znovu.

"Ano, pane," řekl Jesse pevně.

"No, dobrá," starší policista si naposledy povzdechl. "Nemáme žádné důkazy. Nevinná, dokud se neprokáže opak, že?"

"Znamená to, že můžu jít?" zeptala se Violet dychtivě.

"Ano," odpověděl Jesse.

"A můj bratr?"

"On taky."

Violet si s obrovskou úlevou oddechla, zatímco ostatní policisté začali opouštět místnost. Jesse zůstal s Violet sám a věnoval jí uklidňující úsměv.

"Díky, Jesse," zašeptala Violet.

"Hodím vás zpátky," přikývl.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Když Violet konečně propustili z policejní stanice, bylo už denní světlo. Bylo kolem desáté dopoledne a Dylan vzadu v autě stále spal jako zabitý. Jesse řídil a Violet seděla na předním sedadle.

Jesse a Violet si cestou domů příjemně popovídali. Violet mu řekla o situaci s mámou a Jesse mluvil o tom, co dělal po střední a jak nastoupil na policejní akademii. Violet si jejich rozhovor vlastně užívala. Jesse byl vtipný a dalo se s ním snadno mluvit, bylo to jako pokecat se starým přítelem. Kdyby se potkali za lepších okolností, možná by si to Violet užila ještě víc.

A ano, Violet si samozřejmě všimla, jak dobře Jesse vypadá. Byl urostlý, měl nádherné modré oči a krásný úsměv. Občas ho dokonce přistihla, jak se dívá jejím směrem, ale Violet nechtěla být namyšlená. Prostě předpokládala, že se snaží podívat do bočního zrcátka.

Asi po půl hodině jízdy auto zastavilo před Violetiným bytovým domem. Violet si rozepnula pás a ohlédla se na spícího Dylana.

"Mám ti ho pomoct odnést?" řekl Jesse, jako by jí četl myšlenky.

"Ale ne, už jsi toho pro nás udělal dost," řekla Violet zdvořile. "Dělala jsem to už mnohokrát, zvládnu to."

"Aha, tak jo," přikývl Jesse.

Violet vystoupila z auta a vytáhla Dylana ven za ramena. Byl někde na pomezí bdění a snění. Violet si dala jeho paže kolem krku a dovlekla ho na chodník.

"Děkuju za odvoz," řekla Violet, když Jesse stáhl okénko. "A ještě jednou díky za to, co jsi udělal."

"To nestojí za řeč, vím, že vy dva jste nevinní," řekl Jesse a na chvíli se odmlčel, než dodal: "Teda, aspoň ty."

Violet vyloudila úsměv. Pak se otočila na podpatku a chystala se vyjít schody, když na ni Jesse znovu zavolal.

"Hej, Violet."

"Ano?"

Violet švihla hlavou zpátky a sledovala, jak se Jesse nepohodlně ošívá na sedadle.

"Vím, že to možná zní divně nebo tak, ale nechtěla bys se mnou někdy zajít na večeři?" řekl.

Violet to vůbec nečekala. Když vyrůstali, byl Jesse asi o pět nebo šest let starší než ona. Nikdy by ji nenapadlo, že ji bude vnímat jako víc než jen tu malou holku, co bydlí o kus dál v ulici.

Zve mě na rande?

Violet napadlo se na to zeptat, ale nějak se při té představě cítila trapně. Mohla by to být jen normální večeře. Možná si prostě chtěl víc popovídat a pokračovat v rozhovoru, který vedli v autě?

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -