~ Damon ~

Pro Damona Van Zandta to byl další dlouhý pracovní den. Vždy bylo co dělat a práce nikdy nekončila. Damon dorazil zpět do sídla kolem času večeře, ale ani se nezastavil, aby se najedl. Elena, hlavní pokojská, připravila kompletní tříchodové menu úplně zbytečně. Damon prošel kolem jídelny a zamířil rovnou do své pracovny, aby pokračoval v práci.

* ŤUK * ŤUK *

Damon si neuvědomil, jak dlouho pracoval, dokud neuslyšel zaklepání na dveře. Zkontroloval hodiny a bylo skoro devět večer, ale Damon neměl v úmyslu přestat.

"Dále," řekl, aniž by zvedl oči od stolu.

Adrian otevřel dveře a postavil se před něj.

"Damone, je tu Dylan Carvey, chce tě vidět," oznámil.

Damon přistihl sám sebe, jak zvedá zrak.

"Přiveď ho."

Už bylo sakra na čase, pomyslel si Damon.

Na Damonově tváři si pohrával malý úsměv, když Adrian ustoupil stranou a o vteřinu později vstoupil Dylan Carvey.

"Pane Van Zandte," pozdravil ho Dylan opatrně. Rozhlédl se po Damonově kanceláři, než pomalu vešel dál. Damon pokynul k židli před stolem a Dylan se posadil.

"Prosím, říkej mi Damone," Damon sklidil stůl a šel k baru za sebou. "Něco k pití?"

"Ehm, jasně."

Damon se vrátil s lahví skotské a dvěma sklenicemi. Damon se choval mile a přátelsky, ale díky tomu byl Dylan ještě nervóznější. Dylan se ošíval a Damon si dával s naléváním drinků na čas.

"Děkuju," řekl Dylan, když dostal svou sklenici. Damon ho pozorně sledoval a Dylan nervózně polkl drink.

Damon pak otevřel první zásuvku svého stolu a vytáhl složku. Dylan neviděl, co čte, ale ve skutečnosti to byl spis, který Damonovi lidé shromáždili o rodině Carveyových. Přesněji o Dylanovi a Violet Carveyových.

"Damone, je to, ehm, docela překvapení, že mě chceš vidět," uchechtl se Dylan nervózně a prolomil ticho v místnosti. "Je něco, co ode mě chceš?"

Samozřejmě, že je. K tomu se dostaneme.

Damon se jen usmál. Otočil další stránku ve svém spisu a začal číst nahlas: "Dylan Anderson Carvey. Jednadvacet let. Syn Jamese a Barbary Carveyových. Minulý rok jsi odešel z Fordhamu, než ses přestěhoval zpátky k rodině. Proč?"

"Nemůžu si to tak docela dovolit," řekl Dylan prostě. Oči měl zúžené na spis v Damonově ruce.

"Ano, viděl jsem, že tvůj otec zesnul a zanechal rodině velký dluh," pokračoval Damon, aniž by spustil oči z papíru. "Musí to být pro tebe těžké, být nejstarší syn a tak."

"To je v pořádku, protloukám se," pokrčil Dylan rameny.

"Platí ti v The Union dobře?"

"Ne tak dobře jako ty."

Damon se pousmál. Otočil další stránku ve spisu a četl nahlas.

"Máš mladší sestru, Violet Rose Carveyovou, osmnáct let. Právě odmaturovala na střední škole McNair a bylo jí nabídnuto stipendium na Harvardu."

"To je pravda," přikývl Dylan.

"Musí to být velmi chytrá dívka, když dostala plné stipendium na Harvard."

"To je."

"Proč ho nepřijala?"

"Protože je mnohem laskavější, než je chytrá."

Damon se znovu usmál. Zdálo se mu to jako fascinující odpověď. Odložil spis a poprvé ten večer se Dylanovi zadíval do očí.

"Jak zajímavé," řekl. "Řekni mi víc."

"Ehm, no, nevím, co ti říct," Dylan se nepohodlně zavrtěl na židli. "Violet je hodná holka. Hodně se učí, ráda čte. Miluje svou rodinu. V neděli chodí do kostela..."

"Je věřící?" přerušil ho Damon.

"Asi jo," odpověděl Dylan.

"A ty nejsi?"

"Já jsem myšlenku na existenci Boha vzdal už dávno," pokrčil Dylan rameny.

"Chápu," Damon vstal ze židle a přešel k oknu u stolu. Byl k Dylanovi otočený zády, když řekl: "Má tvá sestra v tuto chvíli poměr s nějakým jiným mužem?"

Dylanovi připadala ta otázka dost zvláštní, ale Damon byl zvláštní chlap. Tahle schůzka byla obecně velmi zvláštní. Najednou byl předvolán do soukromé kanceláře krále mafie, Damon měl složku o něm a jeho sestře a ptal se Dylana na jejich soukromé záležitosti. Dylan nevěděl, kam to směřuje, a nevěděl, co jiného dělat, než dál odpovídat.

"Pokud vím, Violet nikdy s žádným klukem nebyla. Vždycky má moc práce s prací a tak," odpověděl Dylan. "Myslím, že ani nikdy neměla přítele."

Damon instinktivně otočil hlavu. Jeho oči se znovu setkaly s Dylanovými a na chvíli se odmlčel, než řekl: "Říkáš, že je panna?"

Dylan nevěděl, co říct. Znal odpověď na tu otázku, ale příliš ho znepokojovalo, proč se Damon na takové věci vůbec ptá.

"Odpověz na otázku, Carvey," řekl Damon znovu. Jeho tón byl hluboký a náročný, Dylan přistihl sám sebe, jak těžce polyká.

"Ano, věřím, že ano."

"Dobře," Damon se usmál, tentokrát zeširoka.

"A proč je to dobrá věc?" zeptal se Dylan. Vzduch v místnosti pro něj byl čím dál nepříjemnější.

Damon se jednoduše otočil a přešel zpět ke stolu. Posadil se na okraj stolu, čelem k Dylanovi. Pak naklonil hlavu na stranu a řekl: "Protože pro tebe mám nabídku a možná by mohla pomoci situaci tvé rodiny."

Dylan upíral pohled přímo na Damona a zeptal se: "Jakou?"

Damonův úsměv se rozšířil a ani nehnul brvou, když řekl: "Dám ti milion dolarů za panenství tvé sestry."

*

*

*

- - - - - Pokračování příště - - - - -