~ Violet ~

"Dylane, můžu s tebou na vteřinu mluvit?" Violet věnovala Adrianovi zdvořilý úsměv, než si odtáhla Dylana stranou. Poodešla dostatečně daleko, aby se ujistila, že ji Adrian neuslyší, než řekla: "Co se to tady sakra děje?"

"Já nevím, Vi. Ten chlap se prostě vynořil odnikud," pokrčil Dylan rameny.

"Udělal jsi něco? Nebo řekl něco?" přimhouřila oči.

"Samozřejmě že ne," řekl. "Kdyby šlo o tu věc z minulého týdne, nečekali by celý týden, než by si mě našli."

"Tak o co jde?" zeptala se. "A víš, že se mi nelíbí, když se motáš kolem těchhle lidí."

"Mně se to taky nelíbí, ale tihle lidé nám dobře platí," odsekl Dylan. "A nevím, jestli to víš, ale teď by se nám opravdu hodily nějaké peníze navíc."

Violet si povzdechla. To byla dobrá připomínka.

"Co máš v plánu dělat?" zeptala se ho.

"Půjdu se s ním sejít," odmlčel se Dylan na okamžik, než dodal: "A možná ho požádám o půjčku."

"To nemůžeš udělat," Violet prudce zavrtěla hlavou. "Pamatuješ, co se stalo naposledy, když si táta půjčil peníze od těhle lidí?"

"Táta šel za špatným chlapem, zapletl se s Italy," vzdychl Dylan. "Damon Van Zandt je jiný."

"V čem je jiný?"

"No, není Ital."

"Dylane!" Violet probodla svého bratra pohledem. "Pořád vede podělanou mafii!"

"Pšt, tiše, Vi. Jsme v nemocnici," uchechtl se Dylan a rozhlédl se, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá.

"Dylane, potřebuju vědět, že tam půjdeš a neuděláš nic hloupého," dožadovala se Violet.

"Fajn, neudělám, ježiš," zvedl Dylan ruce v gestu kapitulace. "Ale stejně za ním půjdu. Musím, nechal si mě zavolat a tihle lidé nemají rádi odmítnutí."

Violet přikývla a kousla se do rtu.

"Budeš ale v pořádku?" zeptala se.

"Myslím, že jo. Teda, kdyby mě chtěl mrtvého, už bych mrtvý byl," znovu pokrčil rameny.

"Dylane!"

"Budu v pohodě, Vi," usmál se Dylan uklidňujícím způsobem. "Jen za ním zajdu a možná mu nabídnu nějaké své zboží nebo služby."

"Tvoje zboží nebo služby?" přimhouřila oči.

"No, jo. Víš, věci, na které mám kontakty," zakryl si Dylan ústa, když mluvil, aby se ujistil, že je nikdo neslyší.

"Myslíš jako...?" Violet se nemohla přimět ta slova doříct, ale věděla, co myslí. Dylanova přezdívka v The Union byla 'kouzelník', protože byl známý jako ten, kdo dokáže vytáhnout cokoliv z čistého vzduchu. Ano, to zahrnovalo drogy, zbraně a holky.

"Ale pochybuju, že ode mě bude něco chtít," řekl Dylan znovu a zamumlal si pod fousy: "Jsem si jistý, že může dostat jakoukoliv drogu nebo holku chce, jen tím, že existuje."

Tak co by Damon chtěl po Dylanovi? pomyslela si Violet.

"Hej, Dylane, můžu se tě na něco zeptat?"

"Na co?"

"Kolik jsou ochotní zaplatit za ty, ehm, dívky, které jim přivedeš?" Violet se při řeči nedokázala Dylanovi ani podívat do očí.

"Eh, to záleží."

"Záleží na čem?"

"Na požadavku. Někdy chtějí různé věci, víš?" řekl a promnul si hlavu. "Třeba panna by se dala prodat minimálně za dvacet táců."

Violetiny oči vystřelily vzhůru, když uslyšela to číslo. A okamžitě ztichla, ztracená ve svých myšlenkách. Dylan si toho všiml a přimhouřil na ni oči.

"Proč? Proč se mě na to ptáš?" zeptal se.

"No, já nevím," pokrčila rameny. "Jen mě napadlo, možná... bych mohla..."

"Ó, to teda sakra ne!" vykřikl Dylan skoro nahlas a sestry procházející kolem otočily hlavy. Dylan si odkašlal a rychle ztišil hlasitost. "Na to ani nemysli, Vi!" zasyčel tlumeně.

"Proč ne? Dvacet tisíc by nám teď hodně pomohlo," namítala.

"Ne, Vi. Přestaň být tak směšná," Dylan na ni vrhl rozzlobený pohled. Stále byl v šoku, že by ji něco takového vůbec napadlo. "Hele, musím jít, ten chlap čeká. Zůstaň tady s mámou. Hned se vrátím."

"Dobře," přikývla Violet. Dylan znovu zhluboka vydechl, než se otočil na podpatku.

"Hej Dylane," zavolala na něj Violet, než se dostal příliš daleko. Dylan se otočil a čekal, až bude pokračovat.

Violet pohlédla na Adriana, který se na ni usmíval, a stočila oči zpět k Dylanovi, přičemž zamumlala: "Dávej na sebe pozor."

Dylan jí věnoval malý úsměv a odpověděl: "Budu."

A s tím Dylan zmizel z nemocnice s mužem v černém. Nastoupili do tmavého SUV zaparkovaného venku a auto odjelo, nechávajíc Violet o samotě s jejími myšlenkami.

*

*

*

- - - - - - Pokračování příště - - - - - -