Pohled Hayley

Cítila jsem chlad v jejích očích namířený proti mně.

Než jsem dorazila k Půlnoční smečce, už jsem se dozvěděla o jejích citech k Benjaminovi a o tom, jak ji rodiče vychovávali, aby se stala budoucí Lunou Půlnoční smečky.

Nikdy nepředpokládala, že by se mohl objevit někdo jako já, omega z jiné smečky, a případně ohrozit její postavení u Benjamina.

Musí mě nenávidět.

Když jsme se blížili k rezidenci Southwellových a dorazili k vile, byli přítomni všichni bratři Southwellovi.

Vřele přivítali Madeline zpět, protože ji dlouho neviděli, a ona rozdala dárky, které přivezla ze zahraničí.

Když přišla řada na mě, mírně zaváhala. „Promiň, Hayley. Nevěděla jsem, že po mém návratu budeš bydlet u Southwellových, takže jsem pro tebe nic nepřivezla.“

Její chování mi připadalo neupřímné, maskovala svou nechuť zdvořilostí.

Než jsem stačila odpovědět, vložil se do toho Henry: „Maddie, stejně ji moc neznáš, takže se nemusíš omlouvat.“

Rozbalil svůj dárek a byla to nová limitovaná edice herní konzole. „Páni, Maddie! Jsi příliš štědrá!“

Při pozorování jejich blízké interakce jsem si připadala jako vetřelec a rozhodla jsem se stáhnout do svého pokoje.

Krátce nato se ozvalo zaklepání na dveře. Otevřela jsem a našla tam stát Benjamina.

„Kilmerovi dnes večer pořádají pro Madeline uvítací banket. Dědeček chce, abys šla taky.“

Dnes za mě zodpovídal on a všechno zařídil.

Zpočátku se mi tam nechtělo, ale jelikož jejich dědeček naléhal, neměla jsem na výběr a musela jsem přijmout.

Povzdechla jsem si a připojila se k němu a Madeline, když jsme mířili do obchodu s šaty.

Po našem příjezdu už Benjamin seděl na pohovce a čekal na nás.

Madeline, hrající si na starostlivou starší sestru, mě vzala za ruku a ujišťovala mě: „Hayley, nedělej si s tím pozdějším banketem starosti. Kdybys cokoliv potřebovala, prostě mi řekni.“

Sotva se mi podařilo potlačit podráždění nad Madelininým průhledným pokusem mě podkopat, a odpověděla jsem se zdvořilým úsměvem: „To ráda slyším. Jsem si jistá, že dnes večer budu v dobrých rukou s Benjaminem.“

Madelinin úsměv mírně ochabl a její stisk na mé ruce na okamžik zesílil, než se znovu ovládla.

„Rozhodně, pojďme rychle najít šaty, ať nenecháme Bena čekat příliš dlouho,“ vložila se do toho vesele. „Trávím spoustu času studiem módy. Co kdybych ti něco vybrala?“

„Jistě, to zní skvěle.“

„Co říkáš na tohle?“

Dychtivě mi ukázala tmavě zelenou róbu bez ramínek, styl vhodnější spíše pro starší ženu, rozhodně nepadnoucí někomu mého věku.

Její záměr byl jasný – testovala mě.

„Nelíbí se ti?“ zeptala se.

Předpokládala, že já, přicházející z venkova, nemám v takových věcech přehled. Navíc jako 'omega', která je postavením pod ní, bych jí pravděpodobně neodporovala.

Hrála jsem jí do karet a přikývla.

„Vypadá to nádherně.“

Její úsměv se rozšířil, když řekla: „Perfektní, pojďme do zkušební kabinky.“

Poznamenala jsem: „Mám poslední dobou dost citlivou pleť, takže se nebudu líčit.“

Madeline to nekomentovala, pravděpodobně potěšena myšlenkou, že nebudu vypadat zrovna nejlépe.

Oblečená v těch nevhodných šatech jsem vyšla ze zkušební kabinky, zatímco Madeline zářila v elegantní světle modré róbě, která krásně doplňovala její rysy.

Benjamin, když si všiml mého oblečení, nenápadně povytáhl obočí, ale zůstal zticha.

Akce se konala v honosné vile Kilmerových, za účasti okruhu přátel Madeline a části její rodiny.

Když jsme dorazili, Madeline se zaměstnala tím, že všechny vřele vítala. Benjamin, jakožto dědic alfy, se hostům věnoval stejně tak.

Já jsem se však ocitla v izolaci a bloudila místem konání sama.

Zúčastnění, především vysoce postavení vlkodlaci, na mou přítomnost, 'omegu' mezi nimi, hleděli s překvapením a opovržením a nejevili žádnou touhu se se mnou bavit.

Setřásla jsem ze sebe podráždění a pokračovala v potulování s koktejlem v ruce. Když jsem zahlédla Madeline, jak se baví se svou sestřenicí Janae Kostnerovou, okamžitě jsem ztratila jakoukoli chuť se k nim připojit.

„Nesnáším, jak páchne.“ Citlivý čich mé vlčice Héry mě v blízkosti určitých lidí často znervózňoval.

„Najdeme si klidnější místo na odpočinek,“ rozhodla jsem se a dala na Héřinu radu. Vyklouzla jsem zadními dveřmi banketového sálu do zahrady.

Bezcílně jsem se procházela kolem bazénu na dvorku, přemítala o nudě na banketu a přemýšlela, jestli bych se neměla proměnit ve vlka a volně se proběhnout, abych se uvolnila.

Než jsem se stihla rozhodnout, prudký náraz mě vyvedl z rovnováhy a poslal mě po hlavě do bazénu.

Jako Alfa Smečky stínů jen málokdo věděl o mé tajné fobii z vody.

Zmocnila se mě panika, pevně jsem zavřela oči a připravovala se na nejhorší.

„Zůstaň ve střehu! Probuď se! Nesmíš ztratit vědomí!“ Héřin hlas se mi ozýval v mysli a nutil mě bojovat se strachem.

Pak jsem najednou ucítila pevný stisk kolem pasu, který mě vytáhl do bezpečí.

Když jsem zamrkala, abych dostala vodu z očí, vzhlédla jsem a zjistila, že mě zachránil Benjamin.

...

Po incidentu nás oba odvedli nahoru, abychom se převlékli.

Po koupeli mě pomyšlení, že mě někdo úmyslně strčil do bazénu, naplňovalo vztekem.

„Musím toho člověka najít a roztrhat ho na kusy!“ soptila ve mně Héra.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře – byl to Irvingův hlas.

„Hayley, přinesl jsem ti nějaké oblečení. Jsi v pořádku?“

Otevřela jsem dveře, přijala oblečení a vyjádřila svůj vděk.

„Ty...“

Irvingovi se rozšířily oči šokem, když se na mě podíval.

Uvědomila jsem si, že bez make-upu nevypadám ani trochu jako ta Hayley, kterou znali.