Ian ve spěchu odešel a nechal Chloe své auto. Chloe však poslala Ianova řidiče pryč, zavolala si taxi a sledovala Iana celou cestu zpět do nemocnice. Potřebovala na vlastní oči vidět tu ženu, která po celá ta léta držela Ianovo srdce.

Chloe následovala Iana k výtahu a sledovala, jak nastupuje. Ale když přijela na patro své matky jiným výtahem, Ian už byl pryč.

Nemohla si pomoct a vysmívala se sama sobě: ‚Z kdysi hrdé dcery rodiny Irvineových jsem se smrskla na žárlivou manželku, která stíhuje svého nevěrného manžela.‘

Její nálada byla naprosto mizerná. Kdyby se tolik nebála, že zhorší křehký stav své matky, křičela by na Iana, vypustila všechen svůj hněv a nechala ho jít nadobro. Ten rozpolcený, srdceryvný pocit ji tlačil na hranici příčetnosti.

Poté, co se uklidnila, osušila si slzy, znovu se nalíčila a zamířila do pokoje své matky.

Když Jill viděla, že se Chloe vrací do nemocnice tak pozdě v noci, nedokázala skrýt své obavy. „Chloe, řekni mi upřímně, je mezi tebou a Ianem všechno v pořádku?“

Chloe si přitáhla židli k posteli a donutila se k slabému úsměvu. „Mami, jsme v pořádku.“ Kdysi rodičům sebevědomě tvrdila, že svatba s Ianem bude jejím největším štěstím. Ale teď jim prostě nedokázala říct, že jejich dokonalý zeť byl nevěrný a že se chce rozvést.

Frank podal Chloe nějaké občerstvení, které přinesli příbuzní. „Chloe, za ty tři roky manželství nám Ian hodně pomohl. Pokud máte problémy, promluv si s ním v klidu. Nechovej se už jako rozmazlená princezna.“

Jill se na dceru podívala s něžnou starostí. „Je ti pětadvacet. Je čas vybudovat si stabilní život. Ian je jediným dědicem rodiny Hamiltonových. Měla bys s ním mít brzy dítě. To zajistí vaši společnou budoucnost.“

Chloe zmlkla. Nešlo o to, že by dítě nechtěla. Pravda byla taková, že Ian s ní dítě mít vždy odmítal. Vzpomněla si, jak jednou, když se vrátil z týdenní služební cesty, schovala předem veškerou antikoncepci.

Té noci byl Ian neobvykle vášnivý a milovali se bez ochrany. Přešťastná věřila, že konečně souhlasil s tím, že s ní bude mít dítě. Ale druhý den ráno, když se probudila, jí Ian podal krabičku pilulek „po“ a dokonce dohlédl na to, aby si jednu hned vzala.

Potom se vzdala všech svých intrik a pohřbila jakoukoliv naději, že bude mít jeho dítě. Teprve teď pochopila, že Ian nebyl proti dětem. Prostě je nechtěl s ní.

Carl Irvine, mladší bratr Chloe, se po škole zastavil v nemocnici. Když uviděl Chloe, zazubil se a vtáhl ji do vřelého objetí. „Chloe, zrovna jsem venku narazil na Iana.“

Úsměv na rtech Chloe ztuhl. Když si Jill všimla dceřiny reakce, její výraz se změnil v ustaraný. „Chloe,“ zeptala se opatrně, „přišel sem Ian právě s tebou?“

Chloe se rychle snažila zakrýt své nepohodlí. „Přišel navštívit přítele. Já se jen svezla.“ Pak se obrátila na bratra, hlas záměrně klidný. „Carle, kde jsi ho viděl?“

Carl se poškrábal na hlavě. „Viděl jsem ho ve výtahu, zrovna když jsem nastupoval. Vypadalo to, že zmáčkl třináctku.“

Poté, co se rychle vymluvila rodičům, vyjela Chloe na 13. patro sama. Byla příliš nesvá na to, aby se ptala na sesterně, a tak pomalu kráčela chodbou a nahlížela do každého soukromého pokoje.

I když neudělala nic špatného, srdce jí s každým krokem bušilo silněji. Celé patro bylo vyhrazeno pro VIP pacienty. Chodba byla tichá a téměř prázdná.

Náhle Chloe ztuhla před pootevřenými dveřmi. Skrze škvíru viděla svého manžela Iana, jak stojí u nemocničního lůžka a něžně drží v náručí ženu.

‚To musí být jeho dlouho vzpomínaná první láska, Andrea Shermanová, ta žena, která vždy držela jeho srdce,‘ Chloe to jméno slyšela mnohokrát, ale teď viděla Andreu poprvé.

Andrea seděla na kraji postele, zády ke dveřím. Tiskla se k Ianovu pasu, tvář zabořenou do jeho hrudi, zatímco její dlouhé vlasy padaly jako vodopád přes jeho paži. I zezadu Chloe poznala, že tahle Andrea musí být krásná.

Andrea vstala a objala Iana kolem krku. Její tichý hlas se chvěl emocemi. „Iane,“ zašeptala plačtivě, „zůstaneš tu dnes v noci se mnou?“ Chloe se lekla, když si uvědomila, jak důvěrný vztah mezi těmi dvěma panuje.

Ian jí jemně uvolnil paže ze svého krku, a v tu chvíli Chloe uviděla náramek na Andreině zápěstí. Jeho diamanty se ostře zaleskly a bodly ji jako jehly.

Pomalu zvedla svou vlastní levou ruku a pochopila, že oba náramky jsou naprosto stejné. ‚Neříkal, že na mně vypadá krásně. Chválil náramek samotný, ten samý, který dal ženě, kterou skutečně miloval.‘

Její mysl otupěla, hlasy z pokoje se vytratily do vzdáleného hučení. Zaplavila ji vlna vzteku a roztříštila její sebeovládání. V návalu hněvu si strhla náramek ze zápěstí a odhodila ho pryč.

Slepe klopýtala chodbou a zhroutila se v opuštěném koutě, kde se nekontrolovatelně rozvzlykala. Měla pocit, jako by jí rvali srdce na kusy.

*****

Chloe si nepamatovala, jak se dostala domů. Když její slzy konečně ustaly, mysl se jí vyjasnila, ale tělo měla těžké a otupělé. Po sprše vzala fén, ale prsty měla příliš ztuhlé, než aby vůbec zmáčkla tlačítko.

Když tiše ležela v posteli, její zarudlé a oteklé oči byly už dávno suché. Svou bolest pohřbila hluboko uvnitř. I ztráta kontroly nebo zhroucení vyžadovaly správný čas a místo. Tohle, jak teď chápala, znamenalo být dospělá.

‚Až mámu propustí, ukončím to co nejdříve.‘ Pouhé pomyšlení na to, že se s Ianem rozvede už za pár dní, projelo celým jejím tělem jako záchvěv.

V tichu noci se všechny potlačené emoce vyhrnuly zpět a zvětšovaly bolest, dokud nebyla téměř nesnesitelná.

Pevně se schoulila do klubíčka, dlaně přitisknuté na obličej, a propukla v bezmocný, třesavý pláč. Schoulená v tiché temnotě vypadala ztraceně a křehce, jako náměsíčník uvězněný v soukromém pekle.

*****

Ve stejnou dobu v nemocnici Ian právě dokončil utěšování Andrey a šel na sesternu pro teploměr. Všiml si malé skupinky sester, které se shlukly a živě si povídaly.

Když jeho zrak padl na diamantový náramek v ruce jedné ze sester, jeho výraz okamžitě ztuhl. Vykročil vpřed, beze slova náramek vzal a prohlédl si vyrytý nápis. V okamžiku, kdy si potvrdil, že je to ten, který dal Chloe, se mu sevřelo srdce.

Jeho hlas se zostřil. „Odkud to máte?“ Chloe si na dárky potrpěla. Každý šperk, který jí dal, měl vyryté písmeno I, její exkluzivní značku. Věděl bez pochyb, že tento náramek je její a že tu musela být.

Sestry se jeho intenzivního výrazu lekly. Jedna rychle vystoupila, aby to vysvětlila: „Omlouvám se, pane Hamiltone. Tohle před chvílí zahodila jedna velmi krásná dáma. Říkala, že už ho nechce.“

‚Zahodila?‘ Ta slova se Ianovi ostře ozývala v hlavě. O pár minut později se vrátil na pokoj a podal Andree teploměr. „Mluvil jsem se sestrami,“ řekl klidně. „Za chvíli sem přijde ošetřovatelka, aby tu s tebou zůstala.“

Andrea se slabě zvedla z postele, hlas se jí mírně chvěl. „Iane,“ řekla, „slíbil jsi, že tu dnes v noci zůstaneš se mnou.“

Ian ji jemně vedl zpět na lůžko. „Doma se stalo něco neodkladného. Musím to vyřešit,“ řekl.

Andrea poslušně pustila jeho ruku, ale v jejím hlase zazněl jemný tón obav. „Iane, to je všechno moje vina. Můj syn a já ti v poslední době zabíráme tolik času. Tvá žena se musí cítit zanedbávaná. Měl bys jít domů a utěšit ji.“

Ian upravil Andree polštář, aby se jí leželo pohodlněji. „Nedělej si starosti,“ řekl vyrovnaným hlasem. „Ona je v pořádku.“