Andrea cítila hlubokou útěchu z toho, jak ji Ian bránil. Podívala se na něj měkkým pohledem a jemně naléhala: „Iane, už nemám náladu na nakupování. Prosím, běž za Chloe a urovnej to s ní.“

Ian zůstal klidný a nespěchal. „Mia je s ní. Bude v pořádku. Nejdřív tě odvezu zpátky do nemocnice.“ Požádal personál, aby zabalili boty, které si Andrea zkoušela, a pak ji vyvedl z obchodního centra.

Řidič Robert Brown, dlouholetý zaměstnanec rodiny Hamiltonových, si nervózně otřel čelo, když viděl Iana přicházet. „Pane Hamiltone,“ řekl, „paní Hamiltonová tudy právě proběhla v slzách.“

„To nic není,“ odpověděl Ian stroze, zatímco pomáhal Andree do auta a vklouzl dovnitř vedle ní. Jakmile se dveře zavřely, řekl: „Jedeme.“

Andrea nabídla Ianovi láhev vody, ale on si ji nevzal. Kradmo po něm házela pohledy a všimla si jeho klidného výrazu, ale nepřítomného zraku. Zjevně byl ztracen v myšlenkách. Andrea si odkašlala a znovu tiše vyslovila jeho jméno. Teprve pak Ian procitl.

Andrea se k němu otočila s výrazem viny i vnitřního konfliktu, oči plné proseb. „Iane,“ začala tichým hlasem, „prosím, slib mi, že nikomu neřekneš o mně ani o mém synovi.“

Ian se zamračil, po tváři mu přeběhl zmatený výraz. „Co se děje?“ zeptal se a mírně se k Andree natočil, snaže se číst v její tváři.

Andree se zalily oči slzami, ještě než stačila promluvit. „Tenkrát mě tvůj dědeček použil, aby ti vyhrožoval,“ začala rozechvělým hlasem. „Donutil mě se s tebou rozejít a tlačil na mě, abych odjela do zahraničí a vdala se za někoho jiného, jen abys mě nechal být.“

Roztřeseně se nadechla a slzy jí teď volně stékaly po tváři. „Celé ty roky jsem na tebe nezapomněla. Můj manžel mě kvůli tomu týral. Donutil mě mít dítě a já upadla do těžké deprese. Byly chvíle, kdy jsem prostě chtěla zmizet a umřít, ale nemohla jsem opustit svého syna.“

„Možná se nade mnou nebesa konečně smilovala. Asi před rokem zemřel na předávkování drogami. Můj syn a já jsme byli konečně svobodní. Byla jsem v cizině tak sama, toužila jsem po domově, po rodičích a po tobě. Proto jsem se tajně vrátila. Iane, děsím se, že po nás tvůj dědeček znovu půjde. Prosím, neříkej své rodině, že jsem zpátky. Mám takový strach.“

Když Andrea viděla, že Ian přikyvuje, pokračovala: „Iane, opravdu nechci znovu prožívat ty bolestné vzpomínky. Taky se bojím, co by o nás lidé mohli říkat.“ Podívala se na něj prosebně. „Dokud se plně nezotavím, prosím, neříkej nikomu o minulosti mého syna, ani své ženě. Slíbíš mi to?“

Andreiiny emoce byly stále nestabilnější. Zmínila se dokonce o myšlenkách na sebevraždu. Ian ji vtáhl do náručí, srdce ho pro ni bolelo.

„Nemluv takhle, Andreo. Všechno, čím sis prošla, se stalo kvůli mně. Nikomu neřeknu, co jsi musela vytrpět. Postarám se o tebe i o tvého syna. To je teď má odpovědnost.“

Když Andrea slyšela jeho slib, postupně přestala plakat a zmohla se na křehký úsměv. „Iane, prosím, nedělej si starosti,“ řekla tiše. „Brzy mi bude lépe. Nedovolím, aby ses o mě musel bát věčně.“

Ian odvezl Andreu zpět do nemocnice, zůstal, dokud nedojedla oběd, a pak se vrátil do firmy.

Všiml si více než tuctu zmeškaných hovorů od Mii a dalších členů rodiny, krátce se odmlčel a nakonec zavolal Mie zpátky.

Když se hovor spojil, Ian se klidně zeptal: „Už Chloe přestala se svým záchvatem vzteku? Nebo pořád tropí scény?“ Ani se neobtěžoval s pozdravem.

Z druhého konce se ozval Miin uplakaný výkřik. „Chloe je nezvěstná. Máma a já ji hledáme všude, ale nemůžeme ji nikde najít.“

Hovor skončil. Ian na vteřinu ztuhl, pak vstal a přešel k oknu. ‚Asi se zase spikly, aby mě oklamaly,‘ pomyslel si.

Do kanceláře vstoupil Ianův asistent Mitchell Garrison. „Pane Hamiltone, máme pokračovat s plánovanou schůzkou ve 14:30?“ Ian si zapálil cigaretu a odpověděl klidným, souhlasným zamručením.

Mitchell stál po Ianově boku už léta. Navzdory svému mladistvému vzhledu vystupoval vážně a profesionálně. Byl zběhlý v komunikaci, klidný pod tlakem a vysoce kvalifikovaný v boji. Byl bezpochyby Ianovým nejdůvěryhodnějším mužem.

Po skončení práce opustil Ian kancelář přesně na čas. Normálně by jeho řidič Robert prostě jel tam, kam Ian nařídil, bez otázek, ale tentokrát si troufl zeptat se: „Pane Hamiltone, pojedeme domů, nebo za slečnou Shermanovou?“

Ian chvíli zaváhal, než odpověděl: „Domů.“ Robertův dříve napjatý výraz okamžitě vystřídala úleva, přikývl na srozuměnou a plynule vjel do provozu.

Ian se opřel do sedadla a zavřel oči. ‚Měl jsem v úmyslu zůstat pár dní pryč, aby vychladla. Ale po tom, co dnes viděla, asi zrovna bourá dům. Půl dne už uběhlo, to by jí mělo stačit, aby to ze sebe dostala. Jestli je konečně klidná, musíme si promluvit.‘

*****

Když Ian dorazil domů, Chloe nikde nebyla. Podle své obvyklé rutiny se osprchoval, převlékl do pyžama a zamířil do pracovny pracovat.

Kolem deváté večer dorazily Miranda a Mia. Miranda strávila celý den hledáním Chloe, její úzkost byla tak intenzivní, že sotva mohla odpočívat. Když viděla svého syna, jak se chová, jako by se nic nedělo, a klidně pracuje doma jako obvykle, málem se zhroutila vzteky.

Ian se ji pokusil uklidnit. „Mami, neboj se. Bude v pořádku.“ Věděl přesně, jak dramatická Chloe umí být. Jednou se o den opozdil s dárkem k narozeninám. V návalu vzteku se sama někam schovala. Když ji konečně našel, ležela v horké lázni, popíjela červené víno a užívala si masáž.

‚Miluje sama sebe příliš na to, aby si ublížila. Raději udělá ze života peklo všem ostatním,‘ pomyslel si Ian.

Miranda vychrstla Ianovi šálek čaje přímo do obličeje. Hlas se jí třásl zuřivostí. „Iane, nosila jsem tě, porodila tě a vychovávala třicet let. Vždycky jsem byla hrdá, že jsem tvá matka. Ale teď to vidím. Jsi stejně chladný a bezcitný jako tvůj otec.“

Ian zůstal naprosto klidný a otřel si čaj z obličeje. „Mami, přeháníš,“ řekl.

Mirandě se zalily oči slzami. „Chloe je tvá žena. Miluje tě od dětství. Takhle se k ní chováš po hádce? Snažíš se to manželství úmyslně zničit?“

Ianův tón byl pevný a rozhodný. „Mami, my se nerozvádíme,“ prohlásil jasně. „Vím přesně, co dělám, a mám všechno pod kontrolou.“

Mia ukázala Ianovi palec dolů. „Iane, jen zneužíváš toho, že tě Chloe miluje příliš na to, aby odešla. Ale nezapomeň. Ti, kdo hluboce milují, nesnesou na milovaném jedinou vadu.“

„Dost,“ utnul ji Ian ostře a definitivně. Mia okamžitě zmlkla, ačkoli její výraz zůstal otevřeně vzdorovitý.

Když Miranda a Mia odešly, Ian si zapálil další cigaretu. Ve tři ráno zavolal Mitchellovi. „Vezmi si na pár dní volno z kanceláře. Potřebuji, abys hlídal nemocnici. Dej mi okamžitě vědět, pokud uvidíš, že se Chloe vrátila.“

Než zavěsil, dodal: „Matka Chloe je po operaci srdce a potřebuje klid. Buď diskrétní a neruš ji.“

Na druhém konci Mitchellovi vytřeštily oči, když zkontroloval čas. ‚Jsou tři ráno. Pan Hamilton po mě chce, abych v tuhle hodinu hlídkoval u nemocnice. Vrátila se mu nespavost?‘

*****

O tři dny později po Chloe stále nebylo ani stopy. Miranda a Mia chtěly zavolat policii a informovat rodinu Irvineových, ale Ian to odmítl. Byl přesvědčený, že je v pořádku a za pár dní se sama vrátí.

Ianův otec Shane a dědeček Edward s ním souhlasili. Konec konců, zmizení manželky slavného Iana Hamiltona by byla ostuda. Kromě toho, když rodina Irvineových dávno zbankrotovala, Chloe pro ně neměla žádnou další hodnotu. Prostě nestála za ty problémy.

*****

Čas rychle plynul a nakonec nadešel den, kdy měla být Jill propuštěna z nemocnice. Ian poslal Mitchella, aby Jill vyzvedl, zatímco on šel vyřídit propouštěcí papíry pro Andreu.

V devět hodin ráno Mitchell zahlédl Chloe, vypadající bezpečně a nezraněně, jak přijíždí do nemocnice vyzvednout svou matku. Okamžitě zavolal svému šéfovi, aby podal hlášení.

Ian, který balil Andreiny věci, nedal po vyslechnutí zprávy najevo žádnou reakci. Řekl Mitchellovi, aby si vzal po zbytek dne volno. Pokud jde o Chloe, byl si jistý, že se vrátí domů sama, aniž by jí musel říct jediné slovo.

Ian vzal zavazadla a nastoupil s Andreou do výtahu. Mezitím Chloe čekala na výtah se svými rodiči.

Když se dveře otevřely, okamžitě uviděla Iana, jak drží Andreu ochranitelsky v náručí a stíní ji před davem, přesně tak, jak to kdysi dělal pro ni.