Pohled Emily

Vstoupil do mě pomalu a celou svou délkou se do mě hluboko zabořil.

Jeho konečky prstů se proplétaly s mými vlasy, jeho dech se mísil s mým na mých pootevřených rtech.

Jeho pronikavé zelené oči se uzamkly v těch mých, a zatímco do mě vnikal a zase se stahoval, tlačil se až do hlubin mé duše.

Z mých rtů unikl dýchavičný stén, když do mě zajel hlouběji.

„Jsi tak těsná, Em,“ zasténal Bryson do mých pootevřených úst a jeho rty se otřely o ty mé.

Právě když jsme se chystali políbit, ostré bzučení mě vytrhlo z mého žhavého snu.

Probudila jsem se s vytřeštěnýma očima, hruď se mi zvedala pod tíhou splašeného dechu a zbytky touhy stále doznívaly v mé mysli.

Připadalo mi to tak skutečné, jeho dotek, jeho polibky... ten pocit, jak se jeho mužství tlačí mezi mé stydké pysky a vniká do mě.

Zdálo se to tak skutečné...

A přece nebylo.

Nebylo to poprvé, co se mi zdálo o tom, jak mě můj nejlepší kamarád Bryson divoce ojíždí. Popravdě, stal se z toho velmi častý sen, takový, na který jsem se, přiznávám, každou noc těšila.

Byl to jediný způsob, jak jsem mohla vyjádřit své skutečné city a ukázat mu, jak moc ho chci – víc než jen jako kamaráda.

Vím... nebylo možné, abychom spolu kdy byli.

Byl mimo mou ligu, a to nejen vzhledově. Bryson se měl brzy stát alfou a já... já byla jen omega.

Naše dva světy se nikdy nemohly spojit způsobem, jakým jsem si přála.

A přece se v mých snech střetávají.

Těžce jsem si povzdychla, přetočila se a vypnula budík.

Zasténala jsem, když jsem dopadla zpátky na záda a zadívala se na strop.

Mé tělo stále bzučelo touhou, kterou ve mně Bryson v tom snu zanechal, bolestivou touhou, o níž jsem věděla, že ji dokáže utišit jen on.

Ale ve skutečnosti to samozřejmě nebylo možné.

Jenže v mé představivosti...

Zavřela jsem oči a kousla se silněji do spodního rtu, zatímco mé prsty putovaly po mém těle, mezi ňadra a ještě níž.

Představovala jsem si, že to nejsou mé, ale jeho drsné mozolnaté prsty, které jsou na mé kůži tak příjemné.

Zasténala jsem při představě, jak mi do ucha šeptá oplzlosti, jeho tělo vedle mého, jeho ruce... v mém klíně.

Zalapala jsem po dechu, když mé prsty vklouzly do kalhotek a líbaly si cestu dolů k mému tepajícímu klitorisu.

Představovala jsem si jeho dotek, drsný, a přitom něžný. Jeho vůni. Způsob, jakým by mě líbal, zatímco by jeho prsty kroužily kolem mého poštěváčku.

Způsob, jakým by jeho prsty hledaly mou–

„Vypadá to, že se dobře bavíš,“ ozval se jeho hlasitý hlas jen kousek od mého ucha a donutil mě bleskově otevřít oči.

Střetly se s lesní zelení a křivým úsměvem. Bryson Taylor. Můj nejlepší kamarád a budoucí alfa smečky Stříbrného měsíce. Ten, který pronásledoval mé neklidné, žhavé sny.

Klečel vedle mé postele, takže byl ve stejné výšce jako já. Ale i tak se musel sklonit, abychom si hleděli z očí do očí. Bryson se opřel lokty o mou matraci a uchechtl se. „Přerušil jsem tvou malou seanci?“

Jeho oči zajiskřily pobavením, když mé tváře polil ošklivý rudý nádech studu. Málem jsem se udusila vlastními slinami.

Byla jsem tak ztracená ve svých představách, že jsem neslyšela, kdy vstoupil do mého pokoje.

Posadila jsem se a neohrabaně vytáhla ruku z kalhotek, když jsem si uvědomila, že ji tam pořád mám zastrčenou. Všimla jsem si, jak se mu rozšířilo chřípí, když se zhluboka nadechl, než si odkašlal a postavil se.

„Jak dlouho jsi tady?“ hlesla jsem trapně, obličej v jednom ohni, neschopná se na něj podívat.

Jak ponižující.

Bryson se uchechtl. „Dost dlouho na to, abych viděl, že sis to užívala, Em,“ škádlil mě.

Zasténala jsem a přehodila si peřinu přes hlavu; mé ponížení teď bylo kvůli jeho hravému posměchu ještě horší.

„Prosím, dělej, že jsi to neviděl,“ zakvílela jsem, hořící studem pod přikrývkou.

Nemůžu uvěřit, že mě načapal při masturbaci. Díky bohu, že jsem nevysténala jeho jméno. I když jsem k tomu měla blízko.

Najednou jsem ucítila, jak se matrace prohnula, a prsty, které mi stahovaly peřinu z obličeje.

Otevřela jsem oči a prudce se nadechla, když jsem zjistila, jak blízko je.

Bryson se široce usmál a důlky v jeho tvářích se ukázaly v plné parádě. Byla jsem bez dechu. Stejně jako vždycky, když se usmál. Bryson byl ztělesněním rčení 'příliš žhavý na to, aby se dal zvládnout'.

S těma zelenýma očima, ostrou čelistí, důlky, rovným nosem, dokonalými hnědými kudrnatými vlasy, šlachovitou, ale svalnatou postavou a vysokým vzrůstem nebylo divu, že každá vlčice chtěla být jeho družkou.

Jeho oči se utopily v mých, skoro jako by mi nahlížel do duše. Připadala jsem si jako znovu v tom snu, jenže tentokrát jsem věděla, že je to realita.

Špička mého jazyka vyklouzla ven a já si jím přejela po spodním rtu.

Jeho oči sklouzly k mým rtům, úsměv mu zmizel z tváře a nahradil ho vážný výraz.

Vzduch byl náhle nabitý elektřinou, jeho pohled ztemněl a mně se z toho zadrhl dech.

„Em–“

„Snídaně je hotová, děcka!“ zakřičela máma zdola a vytrhla Brysona z jeho transu. Zavrtěl hlavou, oči se mu vrátily do normálu a na ústa se mu vrátil ten křenící se výraz.

„Jsem si jistý, že po té malé seanci, co jsi tu měla, musíš umírat hlady, Em. Co kdybychom šli dolů a něčím tě nakrmili? Vím, že to není to, co opravdu chceš, ale jsem si jistý, že to trochu pomůže.“ Mrkl na mě a narovnal se do plné výšky.

Cítila jsem, jak se mi obličej zahřívá ještě víc, trapnost situace se stupňovala, jak Bryson pokračoval ve škádlení.

„Sklap-p-ni,“ zakoktala jsem. Uchechtl se, otočil se a zamířil ke dveřím. Než úplně vyšel, zastavil se a prohodil přes rameno:

„Možná by sis chtěla vzít čisté kalhotky.“ S lehkým uchechtnutím vyšel z pokoje a nechal mě ztrapněnou a rudou o samotě, s vědomím, že rozhodně cítil pach mého vzrušení.