Pohled Emily

Zahihňala jsem se, když mi vítr odhazoval vlasy dozadu, zatímco se řítil mezi stromy. Pevně jsem se držela jeho srsti a snížila horní polovinu těla k němu.

'Myslel jsem, že nemáš ráda rychlé jízdy?'

Spojil se se mnou Bryson.

Jeho hlava se mírně natočila, aby mě na sobě mohl vidět. Rozpačitě jsem se na něj usmála a poslala mu myšlenku.

'Někdy může být rychlost víc vzrušující.'

Bryson se přes spojení zachechtal a varoval mě, ať se držím pevněji, zatímco kličkoval mezi stromy, dokud se mi v zorném poli nezměnily v pouhou šmouhu.

Studený vítr byl úžasný, jak mi šlehal do tváří a vlasů. A s Brysonovým vlkem pode mnou jsem byla dostatečně zahřátá na to, abych se o chlad nestarala.

Po dobrých třiceti minutách nebo více konečně zpomalil. Zvuk potoka nebyl daleko před námi.

Když se potok konečně objevil v dohledu, usmála jsem se. To zurčení a bublání bylo teď hlasitější.

Tohle bylo naše speciální místo, moje a Brysonovo. Chodili jsme sem pořád, jen my dva.

Bylo to v dobré vzdálenosti od sídla smečky a o něco blíž k hranici.

Mé oči se zaměřily na tekoucí vodu. Z obrovské průrvy mezi skalami se valil vodopád.

Díky srpku měsíce se voda na hladině třpytila jako malé diamanty.

Ve dne byla voda tyrkysově modrá, nádherná.

Bryson vystoupil ze stínu stromů a přiblížil nás k potoku.

Když se zastavil a pokrčil zadní nohy, věděla jsem, že mi říká, abych slezla.

Udělala jsem to, pomalu jsem z něj sklouzla a dávala pozor, kam šlapu.

Má bosá chodidla se zabořila do mokrého bláta a já se usmála. Milovala jsem Zemi. Všechno zemité.

Protože jsem věděla, že se chystá proměnit, poodešla jsem blíž k okraji proudu a zadívala se do jiskřivé vody.

Slyšela jsem zvuk praskajících a reformujících se kostí, jak se měnil zpět do své lidské podoby.

Někdy jsem ráda, že jsem tímto procesem ještě neprošla.

Někteří říkají, že proměna bolí jako čert, zvlášť poprvé. Ale po čase si na tu bolest zvyknete. I když úplně nezmizí.

„Ta voda vypadá úžasně,“ ozval se Bryson.

Přikývla jsem na souhlas. „Je nádherná.“

„Ano. Ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl,“ zašeptal tiše, ale já to díky svému vylepšenému sluchu zachytila.

Cítila jsem na sobě jeho oči, ale neobtěžovala jsem se otočit, protože jsem věděla, že si zrovna obléká plátěné šortky.

O vteřinu později jsem ho cítila za sebou. „Hej, Em?“ hlesl a přiblížil se, až jsem cítila žár, který sálal z jeho těla.

„Jo?“ zamumlala jsem a nervózně si kousala rty.

Najednou se kolem mě ovinuly Brysonovy silné paže a zvedly mě do náruče.

Z úst mi vyklouzl malý šokovaný výkřik, když se mnou náhle skočil do vody, paže pevně ovinuté kolem mě.

Studená voda mě obklopila, jak jsme se oba potopili do ledové hlubiny. Máchala jsem rukama a nohama, dokud jsem se nedostala na hladinu a nezalapala po obrovském doušku vzduchu.

Jelikož se mi mokré hedvábné prameny lepily na obličej, zvedla jsem ruku, abych si je odhrnula.

Z Brysonova hrdla vybuchl srdceryvný smích a já otevřela oči a probodla ho pohledem.

Strčila jsem do jeho ramene a vyštěkla: „Brysone, to jsi mě nemohl varovat?!“

Když jsem do něj strčila, ani se nehnul.

Zachechtal se. „To bych tě pak neslyšel křičet a nezaskočil tě.“

Protočila jsem oči a cákla mu vodu do obličeje. Se smíchem zavřel oči.

Usmála jsem se a podívala se na něj. Mokré vlasy se mu lepily na čelo a vypadaly inkoustově černé.

Řasy měl zkudrnatělé kapkami vody, a když otevřel oči, zatajila jsem dech.

Z těch zelených vírů se mi svíral žaludek a srdce vynechalo úder.

Musela jsem se rozptýlit, abych nemyslela na to, na co teď myslím.

Při pohledu do jeho očí jsem se zeptala: „Nemohl jsi spát kvůli tomu, co dnes říkala Maya?“

To malé světýlko, které mu zářilo v očích, trochu pohaslo a on se ode mě mírně odtáhl.

Okamžitě jsem litovala, že jsem mu tu otázku položila.

Vzhlédl k měsíčnímu svitu. „Ano. Nemůžu tu záležitost s družkou dostat z hlavy. Nepomohlo ani to, že je máma nadšená a neustále o tom mluví,“ přiznal s povzdechem.

„Děsí tě pomyšlení, že dostaneš svou Lunu, tak moc?“ zeptala jsem se a dívala se na něj. „Bude to dobré pro tebe i pro smečku.“

Jeho oči sjely k mým a uvěznily mě v pohledu, který mi rozbušil srdce.

„Jak jsem řekl dřív ve škole, Em. Nechci skončit s někým, koho nechci. Jak ji můžu milovat, když si mé srdce už dávno vybralo někoho jiného?“ zašeptal a hluboce se na mě díval.

Jeho srdce patřilo někomu...

Srdce se mi zlomilo a myslí mi probíhala každá možná holka, která mu mohla ukrást srdce.

Bryson byl mezi dívkami žhavé téma, ať už šlo o lidi, nebo o náš vlastní druh. Byl smrtelně přitažlivý a byl fantazií každé dívky, včetně mě.

Ale i když mluvil s mnoha dívkami, konverzace byly vždy zdvořilé. Teda, aspoň když jsem byla přítomná já.

Možná si někoho našel, když jsem s ním nebyla. Což bylo vzácné, Bryson a já jsme byli nerozluční.

Přesto, i když mě u srdce bodla žárlivost, bylo mi ho líto. Jeho štěstí bylo vždy na prvním místě a bylo to srdceryvné, že si tím prochází sám.

Víčka mi poklesla, když jsem zírala na jeho rty. „To mě mrzí,“ zašeptala jsem. Oči mi vylétly zpět, aby se setkaly s jeho. „Je mi líto, že ti Měsíční bohyně nedovolí vybrat si, koho chceš za svou Lunu.“

Brysonovy oči sjely k mým rtům a ty se pootevřely, jak na ně zíral.

„Jde o to, Em, že já ji nejen chci, já ji potřebuji. A myslím, že ji budu potřebovat, i když budu hledět do očí své družky,“ přiznal dýchavičně.

Náhle ke mně připlaval blíž a já zalapala po dechu, když se mi jeho paže ovinula kolem pasu a přitáhla si mě blíž.

Byla jsem přitisknutá k jeho hrudi, mé tvrdé bradavky se otíraly o mokré tričko a on ty vrcholky samozřejmě musel cítit.

Srdce mi bušilo o hrudní koš.

Jeho oči klesly k mým rtům a vzduch kolem nás zhořkl, i když bylo venku chladno.

„Nepřeješ si taky, abys sis mohla vybrat, koho chceš, Em?“ zašeptal a sklonil hlavu.

Jeho rty uzavíraly mezeru mezi těmi mými a jediné, co jsem zmohla, bylo vydechnout odpověď: „Ano.“

Cítila jsem Brysonův dech na svých rtech, jeho tělo přitisknuté tak blízko k mému, že mi srdce bušilo v hrudi jako o závod. Jeho rty byly jen pár centimetrů od mých, když jsme náhle uslyšeli šustění v křoví.

Krev mi ztuhla v žilách. Někdo tu byl?

Odtrhla jsem se od něj, mysl mi zběsile pracovala, jak mě realita zasáhla jako rána do břicha. Tělo na mě křičelo, ať se pohnu.

Bryson měl co nevidět zjistit, kdo je jeho družka. Tohle se nemohlo dít. Ne teď. Nemohla jsem být ta mrcha, co stojí mezi ním a jeho družkou...

„Brysone, musíme jít,“ zašeptala jsem a rychle plavala ke břehu. Tep mi duněl v uších a dech se mi krátil v krátkých, panických vzdeších.

Měsíční bohyně, prosím, ať nás nikdo neviděl!