Pohled Emily

„Cože?“ vydechla jsem a tep se mi zrychlil.

Bryson promluvil: „Nemůžu spát. Toužil jsem tě vidět.“

To slovo. Toužil...

Asi by ho neměl používat ve větě, která se týká mě.

Odmlčel se a já bych přísahala, že jsem pod měsíčním svitem zahlédla náznak ruměnce. Ale to mohla být jen má představivost.

Odkašlal si, zvedl ruku do vlasů a poškrábal se na zátylku. „Chci, aby ses ke mně přidala na proběhnutí, Em. Pojďme k našemu potoku,“ zamumlal.

Rozhlédla jsem se. Opravdu to nebyl dobrý nápad tu s ním být, zvlášť když si za pár dní najde družku.

Nebylo to vhodné, obzvlášť v tuhle dobu. Dřív by to nebyl problém, ale nechtěla jsem, aby si nás venku všiml někdo z hlídkujících vlků, jak jsme spolu sami.

„Je dost pozdě, Bryci, a potok je odsud dobrých pár mil. Ráno budu zpátky v posteli,“ namítla jsem a zkřížila si ruce pod prsy kvůli náhlému studenému větru, který se opřel do mého trička.

Normálně nespím v podprsence a ani dneska jsem ji neměla. Takže když ten studený vítr plácl do látky mého trička, dokázal mi nechat ztvrdnout bradavky.

Opravdu doufám, že si toho Bryson nevšimne. To by bylo tak trapné.

„No tak, Em, bez tebe jít nemůžu.“ Ta prosba v jeho hlase mě dostala a ramena mi poraženě klesla.

Koutky úst se mu zvedly do oslnivého úšklebku, ze kterého se mi v břiše rozletěli motýli.

Protočila jsem oči a hrála naštvanou, i když jsem se chtěla jen chichotat nad tím jeho klukovským výrazem.

„Věděl jsem, že neodoláš mému šarmu,“ zavtipkoval, mrkl a zakmital obočím.

Tentokrát jsem nedokázala zastavit hihňání, které mi vyklouzlo z úst.

„Myslíš si o sobě bůhvíco,“ dobírala jsem si ho, jen aby se mi vzápětí rozšířily oči a já se zakuckala vlastními slinami, když si Bryson najednou začal rozepínat plátěné kalhoty.

„Co to děláš?“ má slova vyšla jako zmatená změť zvuků, protože jsem si nemohla pomoct a sjela očima po jeho mužné postavě alfa samce.

Špatný nápad.

Protože teď bojuji se svým vzrušením a doufám, že si toho nevšimne.

Jestli ano, budu si muset rychle vymyslet lež a říct, že jsem předtím ve svém pokoji masturbovala...

Ne, ta lež byla až příliš směšná.

Mysli na ropuchy, Emily. Mysli na jejich drsnou kůži a na to, jak jsou slizké na dotek...

Mysli na cokoliv jiného než na Brysonovu širokou hruď. Nebo na jeho vypracovaný pekáč buchet. Nebo na ty jemné chloupky táhnoucí se od spodní části jeho pupíku, aby zmizely v těch plátěných kalhotách, které si právě rozepínal.

Rychle jsem trhla očima nahoru a zuřivě se červenala, když jsem zjistila, že už mi zírá hluboko do duše.

Skvělé, přistihl mě, jak koukám.

Ale místo toho, aby si mě dobíral, jak jsem čekala, se mu koutky úst jen zvedly v úsměvu a zavtipkoval.

„No, musím se jich zbavit,“ zatahal za kalhoty a oči mu hrály veselím. „Abych se mohl proměnit ve vlka, Em.“

Ach, jasně.

Jak trapné, zapomněla jsem.

Brysonovy rty se roztáhly do škádlivého úšklebku. „Nebo sis myslela, že je sundávám kvůli něčemu jinému?“

Zakoktala jsem se a to ho přimělo se na můj účet zachechtat. Zamračila jsem se na něj, nafoukla tváře a otočila se.

„Jsi otravný. Řekl ti to už někdy někdo?“ zeptala jsem se a kousla se do vnitřní strany tváře, když jsem bojovala s nutkáním se otočit, jakmile jsem uslyšela, jak látka zakrývající jeho spodní polovinu dopadla na zem.

„Ty. Mnohokrát,“ odfrkl si. „Ale jak mám brát ta slova vážně, když vím, že to miluješ, když jsem ‚otravný‘?“

Protočila jsem oči a čekala, až se vzduch změní.

A o pár vteřin později se to stalo. Cítila jsem auru jeho vlka, jak mocně prořízla vzduch, když zavrčel.

Pak zapraštěly kosti a z hrdla se mu vydralo zavrčení.

O vteřinu později do mého pozadí drcnul čenich a já bych přísahala, že to udělal schválně.

'Nasedni.'

Poručil mi skrze naše myšlenkové spojení.

I když se moje vlčice ještě neprobudila, stále jsem se mohla myšlenkově spojit s ostatními ze smečky. Koneckonců jsem stále měla vlkodlačí geny.

Otočila jsem se a teď stála tváří v tvář svému nejlepšímu příteli, který na mě shlížel skrze zorničky svého vlka.

Natáhla jsem se a prohrábla rukou jeho hustou, měkkou hnědou srst. „Jsi takové roztomilé, hezké štěně,“ zavtipkovala jsem, vědoma si toho, jak nesnáší, když se mu říká štěně.

„Brysone!“ vyjekla jsem o vteřinu později, když mi strčil čenich mezi stehna a donutil mě roztáhnout nohy.

Pak se celou hlavou dostal mezi má stehna, než ji zvedl, čímž mě donutil odlepit se od země a sklouznout mu na záda.

„Brysone Taylore!“ vyštěkla jsem a tvář mi hořela.

'A to máš za to, že mi říkáš štěně.'

Odfrkl si přes spojení.

Otočila jsem se, abych seděla čelem dopředu místo dozadu. „Tohle jen dokazuje, jak jsi otravný,“ zamumlala jsem a neměla ani odvahu se s ním hádat o tom, co udělal.

'Jelikož si myslíš, že je to otravné, budu to muset dělat mnohem častěji.'

Zavtipkoval.

Ruměnec na mých tvářích ještě více zahořel a já byla vděčná, že je dnes v noci vítr extrémně studený. Pomůže mi zchladit tváře.

Bryson popadl své plátěné kalhoty do čelistí a pak se narovnal do své plné výšky. Byl skoro tak velký jako jeho otec a největší mezi našimi vrstevníky.

No, to se dalo čekat, vzhledem k tomu, že pocházel z krevní linie Alf a ti byli obvykle ve smečce největší a nejsilnější.

'Drž se pevně, zl- Em.'

Poručil Bryson a jeho vlk pode mnou zaduněl, když zaujal postoj, aby se připravil vyrazit skrz husté listoví.

Sevřela jsem jeho hustou hnědou srst a žasla nad její hebkostí.

'Raz dva-'

Bryson vystřelil a já vyjekla a sevřela jeho srst pevněji. Zasmál se přes myšlenkové spojení a zavtipkoval.

'Pořád nefandíš rychlým jízdám?'

Podle způsobu, jakým to řekl, jsem věděla, že se za tím skrývá tajný význam.

'Ne, radši pomalu. Tak si to můžu víc užít.'

Řekla jsem přes spojení, moc dobře věděla, co dělám a jak si to přebere.

Jeho vlk pode mnou mocně zavrčel.